Obrana železnic je obranou kultury
Ondřej VaculíkŽeleznici nelze redukovat na pouhý nástroj přepravy. Kromě nevyčíslitelného kulturního dědictví zaručuje venkovu spolehlivé a pravidelné spojení s městy, kultivované cestování za prací a dostupnost vzdělání ze všech lokalit naší země.
V rámci rozpočtových škrtů ministerstvo dopravy požaduje, aby kraje zrušily své málo využívané spoje. Pochopitelně jde o spoje vlakové. Podle Lidových novin bezprostředně ohrožena je jedna z podřipských lokálek, spojující Horní Beřkovice na Mělnicku. Kraje totiž platí ročně Českým drahám za lokálky osm miliard, třemi miliardami přispívá stát.
Jak ministerstvu dopravy účinně vysvětlit, že význam železnice nelze zúžit pouze na dopravní funkci a momentální rentabilitu? Zánikem každé železnice dochází nejen k milionovým škodám na samotném stavebním díle — vždyť počet přepravených pasažérů hodnotu stavby neovlivňuje —, ale zmařeny jsou i další funkce dráhy: Například její sociální poslání, jímž stát zaručuje venkovu spolehlivé a pravidelné spojení s městy, kultivované cestování za prací, dostupnost vzdělání ze všech lokalit naší země. Železnice tvoří síť jistoty jako projev zájmu státu o život na venkově. Její funkce v širším slova smyslu není ztrátová, protože lesklé kolejnice jsou pro lidi také poutem k domovu, jsou nositeli společné historie, technického pokroku, vzorem estetiky pro dopravní stavby. Zúžit význam železnice jenom na dopravní funkci je jako zjednodušit člověka na kostru a svaly, nebo význam vzdělávání na školní prospěch.
Jak LN (24. 8. 2010) píší, „ministerstvo nemá nyní žádný nástroj, jak by kraje k seškrtání spojů donutilo“. Z té antiúlohy ministerstva dopravy až mrazí. O to, o co se má starat, co má zvelebovat, to téměř pokládá za škodnou. „Správa železniční dopravní cesty už pro ministerstvo vytipovala některé málo využívané spoje“, což zní, jako by matka kvůli obavám o potravu raději dala některá svá mláďata vlkovi k sežrání.
Ani nutností úspor neopravňuje současné představitele k zatracení díla, o něž se nezasloužili, a k ničení hodnot, které nevytvořili. Špatný hospodář, jehož šetřivost způsobí škody větší, než je předpokládaná úspora.
To všechno by ministerstvo dopravy ale mělo vědět. Čili bude-li nutit kraje k „ukončování provozu“ na lokálních tratích, je to projev buď naprosté bezradnosti, nebo záměrné ignorování potřeb, historie a kultury společnosti. Filosof Martin Šimsa napsal: „Obrana železnic je obranou kultury, paměti a občanské společnosti.“ To není žádné staromilství, ale sama podstata civilizačního rozvoje.
Kdyby mě pan ministr na půl roku povolal na jeho ministerstvo, dokázal bych mu na železnici ušetřit — a dokonce v její prospěch! — aniž by cestující přišli o jediný spoj. Na jedné straně totiž železnice za miliardy bourá i hodnotné dílo a modernizuje k horšímu, na druhé jí chybí pár zapráskaných tisíc, aby mohla jezdit, kde jezdit má. (Vypracoval jsem si v té věci několik studií, mám pár docela podařených projektů, jejichž předností je, že vracejí peníze do státního rozpočtu.) Já bych to panu ministrovi rád všechno na železnici ukázal, vysvětlil, snad by pochopil. To není projev mé pýchy, ale pouhá odhodlanost pomoci chránit vlast před úředně vyhlašovaným ochrnutím.
Toto způsobí značný odliv cestujích, ale ještě to stále nestačí, proto se upraví vyhovující časové polohy zbývajích vlaků tak, aby jezdilo co nejméně lidí. Následně se trať prohlásí za nerentabilní a je na ní zastaven provoz. Takovýmto způsobem se zastaví provoz každý rok na nějaké lokální trati.
Je skoro jisté, že se nyní schyluje ke třetímu kolu rušení místních tratí (první probíhalo v 70.letech, druhé za ministra Římana). Tentokrát bude podpořené argumenty o nutnosti šetřit - s čísly půjde po oddělení nákladní dopravy a jejímu téměř zániku (díky špatné dopravní politice státu) opravdu kouzlit. Dosavadní kroky ministra Bárty hovoří docela jasně. A krajské rozpočty, na které byla přenesená tíha financování provozu, budou napjaté.
Rád bych věřil, že se těmto snahám občanská společnost postaví a těžkou dobu nějak překonáme.
Máte pravdu i s tím, že na železnici by šlo investovat daleko efektivněji. Redukce železniční sítě jen na několik koridorů nedává smysl. I ve Švýcarsku upřednostnili vybudování unikátního systému veřejné dopravy, založeného na železnici (podle projektu Bahn2000), před výstavbou rychlotratí. Je to jako s vodou: Z čeho bude žít řeka, zastavíme-li jí všechny přítoky?
Tím samozřejmě nechci říct, že hlavní tratě mají zůstat ve stávajícím zanedbaném stavu.
Scénář je stále stejný. Preference automobilové dopravy a likvidace železniční je bohužel dlouhodobým trendem., ke kterému nedostali politici mandát.Jen nevím, jak jim v tom zabránit.
Táňa Fischerová
Táňa Fischerová
Ale není pravda, že by establishment posledních několika let železnici likvidoval. Jinak by sotva vznikl zatím nejkvalitnější systém dálkové dopravy a zatím nejhustší síť rychlíků. Kdo tohle nevidí, ať si srovná třeba jízdní řád z konce 90. let s letošním, namátkou třeba relace Praha -- Budějovice nebo HK. Nebo ať zaregistruje náhradní v l a k o v o u dopravu místo pražské tramvaje č. 9. Tím ale rozhodně nepopírám preferenci silniční dopravy a motoristického stylu v nejrůznějších oblastech života. Jen zatím není tak systematicky zničující, alespoň u nás ne, jsme stále jeden z nejželezničnějších národů světa.
K tomu poznámka: lokálky mám taky nejradši, taky nevyznávám statistický pohled na svět, ale je dobré mít na paměti, že tvoříce třetinu sítě přepraví lokálky jen pár procent cestujících.
Druhá výhrada: pokud si pan Ondřej Vaculík vypracoval několik studií, pak přece ví, že od roku 2003 není žádná jedna "železnice", ale že je tu vlastník a provozovatel drah (infrastruktury, no prostě kolejí), tedy SŽDC, a na těch kolejích jezdí dopravci: státní České dráhy a několik menších soukromníků (jedním z nich se (ústně) už dlouho stává p. Jančura). A že dálkovou dopravu objednává u dopravců stát, regionální pak kraje. --
Poslední odstavec mě tedy překvapuje, protože nějaké rady ministrovi zde nedávají smysl, a nadsázku nepředpokládám, když je řeč o vážně míněných studiích.