Dočetli jsme se, že ministr dopravy Bárta zastavil veškeré železniční stavby. Jistě je zapotřebí udělat pořádný rozbor nákladnosti železničních staveb a přimět stavební firmy k rozumnějšímu přístupu, než měly dosud, a možná to jde jenom s pomocí pohrůžky, že pokud nezlevní, ze stavby budou vykázány.

Je to přístup represivní, (nechci pana ministra podezírat, že se mu naučil při svých bezpečnostních aktivitách), a je to přístup nerovnoprávný. Stavby budou chvíli stát, dokud stavební firmy nevymyslí se svými právníky další postup, a pak se ukáže, že podle smluv je stát povinen tím a oním placením a pokud o další služby stavebních firem nestojí, musí jim vyplatit odstupné… a tak dál, prostě nemůžu uvěřit tomu, že obrovské firmy, které, jak víme, vládnou politice, se nechají jen tak odstavit a diktovat si podmínky státem. To je však jenom domněnka, hloubce problematiky nerozumím. Rozumím však problematice cestování po železnici, ve vlacích a na nádražích trávím část svého života od patnácti let a s železnicí jsem zažila už všechno možné. Zde bych chtěla vyprávět o jedné trati vedoucí z Plzně do Chebu.

Kdysi po ní jezdil vlak Pařížák, dívali jsme se na něj z mostu na kraji Chebu, jak si to hasí kolem kamenného vechtru, a snili o tom, že jednou tím vlakem pojedeme do Paříže i my. Cestou z Chebu do Plzně jsme si sedali schválně do francouzských vagónů, v nichž bylo sympaticky zahuleno gauloiskami, a hltali očima Francouze v modrých svetrech s véčkem. Ve chvíli, kdy se hranice otevřela, přestal Pařížák jezdit přes Cheb, protože nastaly opravy na trati. Jejich nutnost jsem uznávala, trať vede mezi Stříbrem a Planou krásným údolím řeky Mže, její těleso je vysekáno do skály, která je proražena několika krátkými tunely, a řeku překonával vlak po krátkých mostech. Ty mosty za mého dětství působily jako by byly dřevěné (což nebylo možné) a vlaky, tažené ještě párou, po nich jezdily krokem. Bylo celkem pochopitelné, že s tím se musí něco udělat, a protože je trať zaseknutá do skály a úzké údolí je chráněnou krajinnou oblastí, musí se každá oprava řešit výlukou na trati, která je a zůstane pouze jednokolejnou.