Příběh jedné trati

Alena Zemančíková

Oznámení ministra dopravy Víta Bárty, že zastavuje všechny stavby na železnici, je jen přirozeným vyústěním přístupu českého státu k železniční dopravě. Nesmírná hodnota, která se tím ztrácí, nelze vyčíslit. Snad jen popsat příběhem.

Dočetli jsme se, že ministr dopravy Bárta zastavil veškeré železniční stavby. Jistě je zapotřebí udělat pořádný rozbor nákladnosti železničních staveb a přimět stavební firmy k rozumnějšímu přístupu, než měly dosud, a možná to jde jenom s pomocí pohrůžky, že pokud nezlevní, ze stavby budou vykázány.

Je to přístup represivní, (nechci pana ministra podezírat, že se mu naučil při svých bezpečnostních aktivitách), a je to přístup nerovnoprávný. Stavby budou chvíli stát, dokud stavební firmy nevymyslí se svými právníky další postup, a pak se ukáže, že podle smluv je stát povinen tím a oním placením a pokud o další služby stavebních firem nestojí, musí jim vyplatit odstupné… a tak dál, prostě nemůžu uvěřit tomu, že obrovské firmy, které, jak víme, vládnou politice, se nechají jen tak odstavit a diktovat si podmínky státem. To je však jenom domněnka, hloubce problematiky nerozumím. Rozumím však problematice cestování po železnici, ve vlacích a na nádražích trávím část svého života od patnácti let a s železnicí jsem zažila už všechno možné. Zde bych chtěla vyprávět o jedné trati vedoucí z Plzně do Chebu.

Kdysi po ní jezdil vlak Pařížák, dívali jsme se na něj z mostu na kraji Chebu, jak si to hasí kolem kamenného vechtru, a snili o tom, že jednou tím vlakem pojedeme do Paříže i my. Cestou z Chebu do Plzně jsme si sedali schválně do francouzských vagónů, v nichž bylo sympaticky zahuleno gauloiskami, a hltali očima Francouze v modrých svetrech s véčkem. Ve chvíli, kdy se hranice otevřela, přestal Pařížák jezdit přes Cheb, protože nastaly opravy na trati. Jejich nutnost jsem uznávala, trať vede mezi Stříbrem a Planou krásným údolím řeky Mže, její těleso je vysekáno do skály, která je proražena několika krátkými tunely, a řeku překonával vlak po krátkých mostech. Ty mosty za mého dětství působily jako by byly dřevěné (což nebylo možné) a vlaky, tažené ještě párou, po nich jezdily krokem. Bylo celkem pochopitelné, že s tím se musí něco udělat, a protože je trať zaseknutá do skály a úzké údolí je chráněnou krajinnou oblastí, musí se každá oprava řešit výlukou na trati, která je a zůstane pouze jednokolejnou.

×
Diskuse
August 24, 2010 v 0.30
k nevratnosti konkurence železnic vůči automobilismu
K cílenému vyklizení pozic železnice jako moderní alternativy automobilismu patří i rušení desítek ba stovek nákladových nádraží, k nimž v poslední dekádě došlo. Dráhy prodaly řadu těchto pozemků jiným subjektům, a tak se zřejmě nenávratně ztratila poměrně hustá síť specielních prostor, které potenciálně umožňovaly naložit např. někde řadu kamionů a vyložit je jinde. Takové možnosti dnes už zůstávají jen v hlavních železničních uzlech...
August 24, 2010 v 21.52
Líní byrokrati likvidují poetickou, sociální, ekologickou a kulturní železnici
S "vitězstvím" ekonomického bezpřívlastkového, tedy asociálního, nekulturního, neetického, protiekologického a nudného kapitalismu pod vedením Václava Klause se začali budovat silnice a dálnice a likvidovat železnice a pokračuje se s tím dodnes. Hlavně po sociálně demokratické přestávce, která bohužel nebyla tak výrazná jako první Klausův nástup vstupujeme do druhé fáze - kalouskovského nečasu. Obrana železnic je obranou kultury, paměti a občanské společnosti. Jediné, co můžeme dělat, je, vlakem jezdit a chtít po vládě, aby se nechovala tak hloupě, jak se chová
ES
August 25, 2010 v 4.35
My, co jezdíme vlakem,
si vždycky dobře pohovoříme! Čím jsem naštvanější, tím víc mne zajímá způsob obrany. Tak poraďte, pane Šimso, jak mám chtít po vládě, aby se nechovala tak hloupě?
August 25, 2010 v 8.59
Mluvit o tom, psát o tom, nevolit strany, které železnici likvidují,
obracet se na poslance, vládní i opoziční, psát i do jiných médií než do Referenda. Výstižně o tom píší Erazim Kohák a Ondřej Vaculík. Když o tom budeme více mluvit s našimi spoluobčany, třeba i přijdeme na účinnější způsoby obrany.
MP
August 25, 2010 v 9.02
Doplnění
Trať mezi Plzní a Chebem se stala v roce 1967 první dálkově řízenou tratí z jednoho pracoviště (DOZ) v ČSSR.
Dopravní kancelář byla obsazena výpravčím kromě Plzně a Chebu jen v Křimicích a Mariánských Lázních. Povaha jejich práce jim bohužel nedovoluje pomáhat cestujícím se zavazadly, protože zjednodušeně musí řidit dopravu z dopravní kanceláře.
Do pracovní náplně průvodčích patří kompletní kontrola jízdních dokladů, tedy i kontrola slevových karet a za porušení jim samozřejmě hrozí postih.
Dopravní politika směřuje neustále špatným směrem, výstižně je to popsáno v pořadu České televize - Nedej se z minulého roku: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209562248420010-nedej-se/