Šest měsíců fukušimské katastrofy - část první
Jan BeránekUběhlo šest měsíců od chvíle, kdy postupně explodovaly tři bloky jaderné elektrárny Fukušima. Co znamenají následky nehody pro obyvatele v okolí, pro Japonsko a pro celý svět?
Právě před půl rokem zasáhla východní pobřeží Japonska několikanásobná pohroma: zemětřesení, tsunami a havárie jaderné elektrárny. Třetí, jaderná katastrofa ale stále ještě probíhá a nedá se na ni vzpomínat jako na věc minulou.
Z havarované elektrárny dodnes unikají radioaktivní látky, zejména kontaminovaná voda, která prosakuje do podzemí a uniká do moře. Na dně těžce poškozených reaktorů a pod nimi leží roztavené jaderné palivo, které pořád představuje riziko další eskalace nehody v případě ztráty chlazení nebo kolapsu budov. Ty se nedají vyloučit například při dalších otřesech. Společnost TEPCO sice vydává optimistické zprávy o postupu prací, jenže zatím neví ani to, v jakém přesně stavu se reaktory a roztavené palivo nacházejí — radioaktivita uvnitř budov je tak intenztivní, že se k reaktorům a zejména pod jejich dno ještě nikdo nedostal, aby je prozkoumal.
Situace v samotné elektrárně tedy zdaleka není pod kontrolou. Dá se odhadnout, že potrvá alespoň několik let, než bude opravdu zvládnutá, tedy jaderný materiál odstraněn a izolován a úniky kontaminovaných látek do životního prostředí bezpečně ustanou. Likvidace nehody Three Mile Island v USA z roku 1979, při níž se částečně roztavila aktivní zóna jednoho lehkovodního reaktoru, trvala asi dva roky. Ve Fukušimě se úplně zničily reaktory tři, část jejich paliva se dokonce protavila skrz reaktorovou nádobu, a v troskách každého bloku se nacházejí bazény s dalším inventářem vyhořelého paliva, do jisté míry rovněž poškozeného.
Japonsko mělo z hlediska dopadů jaderné nehody ještě velké štěstí, protože vítr většinu času odnášel radioaktivní spad nad moře. Kdyby na východ od ostrova Honšú ležela obydlená země, byli bychom svědky několikanásobně horší krize. Takto byl kontaminován hlavně oceán, což ovšem ještě neznamená, že se nic nestalo. Pomineme-li dopad na ekosystémy, je to problém i pro lidi. Vzhledem k tomu, že ryby a další produkty moře tvoří podstatnou část japonského jídelníčku, může být obrovské množství radioaktivity v moři — odhaduje se řádově na 100 000 bilionů Bq (jeden Bq představuje jeden radioaktivní rozpad za sekundu), téměř jednu desetinu množství uniklého z Černobylu — časovanou bombou.
Z hlediska zdravotních rizik pro lidi je ovšem situace vážná především na pevnině. Jeden z radioaktivních mraků se v prvních dnech z elektrárny šířil na severozápad, takže spad zasáhl významnou část území stejnojmenné prefektury Fukušima. Ačkoliv úřady vymezily evakuační zónu v okruhu do dvaceti kilometrů a prosazují „dobrovolnou“ evakuaci do vzdálenosti třiceti kilometrů, ve skutečnosti je zamoření mnohem rozsáhlejší. Vysoká úroveň kontaminace se totiž nachází i na místech vzdálených mnoho desítek kilometrů.
Pokud jde o měření dozimetrické situace, tak v současné době bylo dokončeno velice podrobné měření ze vzduchu celé oblasti. Dělá se také velmi podrobné měření na zemi podle standardů popsaných právě ve zmíněném posledním článku na Oslovi. Velice intenzivně se monitoruje situace na školách a v jejich okolí (viz. např. http://eq.wide.ad.jp/files_en/110623school3_en.pdf). Na rozdíl od měření Greenpeace, která jsou víceméně náhodná a časově i prostorově velmi omezená, viz. odkaz na konci článku. Na druhé straně v řadě případů různá měření spolu docela dobře souhlasí (Greenpeace, japonských úřadů i další).
Je třeba ovšem připomenout, že průměrná hodnota dávky z přírodního pozadí je ve světě 2,4 mSv za rok. U nás je pro většinu z nás dávka na této hodnotě nebo vyšší. Ve Finsku je průměrná hodnota přirozeného pozadí taková, že dávka za rok je okolo 7 mSv. V některých místech tedy i o dost vyšší. A ani u nás a ani ve Finsku nikdo nebojuje za evakuaci (byť třeba dobrovolnou). A nepozorujeme, že by v zmíněných zemích byla horší zdravotní situace než třeba v Anglii, kde je radioaktivita z pozadí naopak nižší a blízká tomu jednomu milisievertu.
To že na dekontaminaci svého okolí a svých obcí pracují hlavně místní samospráva a obyvatelé je přirozené. Pochopitelně mají podporu a zázemí od centrálních orgánů. Ale i u nás při povodní hlavní úklid prováděli samotní obyvatelé. Domobrana a speciální síly zajišťovaly úklid následků cunami a další neodkladné práce v zakázané zóně, ale nemohou stihnout vše. Navíc jsou oblasti zasažené cunami, které jsou na tom mnohem hůře po devastaci cunami. Je i řada problémů se zamořením chemickým ze zničených průmyslových podniků. Nedávno byl rozebírán problém s dioxinem a jeho řešení. Toho, co je po celém severovýchodním Japonsku třeba udělat, je tolik, že opravdu nemohou jednotlivé oblasti čekat, že to udělá někdo shora.
Během pohotovostního stavu byly v zóně mezi 20. a 30. kilometrem zavřeny školy, nemocnice a další zařízení. Po stabilizaci situace v elektrárně je možné je znovu otevřít v závislosti čistě na konkrétní dozimetrické situaci. Proto například obyvatelé z Minami Soma nyní intenzivně čistí a dekontaminují okolí základní a střední školy, aby se mohli děti bezpečně vrátit. A pomáhají jim v tom obyvatelé i okolních sídel.
Pokud jde o potraviny, tak je poměrně intenzivně prováděná kontrola a třeba u dobytka jsou od doby kdy byly zachyceny případy s překročením aktivity cesia velmi intenzivní plošné kontroly. Je třeba zdůraznit že bylo zachyceno pár kusů, které sice měly překročenou zdravotní limitu, ale zdravotní riziko by mohla přinést až dlouhodobá intenzivní konzumace tohoto masa. A právě díky intenzivní kontrole podařilo zachytit několikrát čaj či rýži překračující zdravotní limitu. Ovšem závadných případů je z testovaných jen velmi malé zlomky procenta. Je jasné, že nezávadnost rizikových potravin bude třeba dlouhodoběji sledovat. Na druhé straně se zatím dařilo vylučovat potraviny překračující zdravotní limity ze spotřeby. Hlavně se to třeba týkalo mléka v době, kdy se nerozpadl radioaktivní jód. Což ukazují i zdravotní testy dětí a dospívajících z postižených oblastí, které byly prováděný od doby již krátce po havárii a prokázaly, že nebylo ohroženo jejich zdraví. To je jeden z podstatných rozdílu od Černobylu.