Prorůstání mafiózních forem byznysu a politiky v České republice dosáhlo takové míry, že za téměř každou politickou krizí hledají komentátoři a politici nějaké skryté zájmy. Dokonce i prezident republiky naznačuje v souvislosti s poslední vládní krizí, způsobenou skandálem okolo Věcí veřejných, že někdo v pozadí tahá za jakési nitky.

Tyto konspirační teorie jsou samy o sobě smutným svědectvím o stavu české demokracie. Znamenají, že jen málokdo věří tomu, že politické procesy mají přirozené příčiny nebo že transparentní demokratická politika u nás vůbec existuje. Vše je řízeno temnými silami v pozadí.

Ještě horší je, že tyto konspirační teorie není snadné vyvrátit, dokonce se automaticky nabízejí coby „nejlogičtější“ vysvětlení současné krize, protože česká politika zdegenerovala do podoby, kdy se zcela otevřeně a jaksi odevzdaně mluví o vlivu „kmotrů“ i korupčních bratrstev nebo o ovládání politických stran s pomocí „velrybaření“, aniž by veřejnost a politici hledali aktivně nápravu.

Skandál, v jehož středu stojí Věci veřejné, tak není téměř možné srozumitelně rozmotat a vysvětlit, což dále demoralizuje již beztak zmatenou veřejnost a podrývá důvěru v demokracii.

Už i prvoplánové vysvětlení, že VV jsou nestandardní politický subjekt, který byl vytvořen jako podnikatelský záměr, a že nestandardnost VV je příčinou podivných vztahů uvnitř „strany“, což nyní na základě mediálních odhalení a revolty několika členů způsobilo politickou explozi, je svým způsobem bizarní. O pokleslosti politických poměrů u nás svědčí, že takové vysvětlení česká veřejnost i média přijímají jako to vlastně „nejstandardnější“.

Vzápětí se ale vyrojila „vysvětlení“ další. Ano, VV jsou prý nestandardní strana a její faktický lídr Vít Bárta měl možná i nestandardní plány, ale současnou krizi nezpůsobila tolik vnitřní „nestandardnost“ véčkařů jako prý spíše fakt, že se tato strana seriózně (na české poměry tedy nestandardně) pustila do boje s korupcí.

Podle Bárty prý není náhoda, že se útok na VV zevnitř strany i zvenčí spustil krátce poté, co nedávno jmenovaný nový policejní prezident decentralizoval pravomoci policie při boji s korupcí, což znamená, že velké politické strany nemohou už tak snadno zametat pod koberec obvinění z korupce namířená proti jejich „kmotrům“.

Ministr vnitra Radek John zase spojuje útok na VV s balíčkem protikorupčních opatření, který protlačil v rámci naplňování předvolebních slibů VV. I to prý muselo vyděsit kmotry.

V tisku si lze pro změnu přečíst, že důvodem tlaku na Věci veřejné může být fakt, že Bárta rozzlobil „modré kmotry“, jejichž projektem VV prý původně byly. Rozzlobil čím? Zřejmě tím, že jim „mafiánský projekt“, jak o něm údajně mluví bývalý premiér Mirek Topolánek, vyvlastnil.

Kdybychom tuto tezi rozvinuli, Bártou „zcizená“ véčka byla tolerována politicko-ekonomickým zákulisím ODS, dokud jejich podpora pro neoliberální reformy vlády byla na prvním místě, zatímco boj s korupcí zůstával na úrovni deklarací. Jenže John a Bárta se zřejmě zbláznili a trvají na protikorupčních opatřeních. Sem v kontextu výše zmíněné „konspirační“ teorie patří i údajná odveta jistých kruhů za Bártou vyvinutý tlak na stavební společnosti, aby zlevnily stavbu dálnic a silnic.

Zaslechnout je možné i teorie o tom, že za pádem Bárty a rozvratem ve VV stojí bývalý premiér Mirek Topolánek a bývalý ministr vnitra Ivan Langer. Oba mají prý své důvody: Topolánek má důvod se mstít za to, že na něj Bártova firma ABL sbírala kompromitující materiály včetně možná pověstného výletu do Toskánska, což nakonec přispělo k jeho pádu. Langer má zase důvod útočit na VV, protože John rozbíjí na ministerstvu vnitra struktury, které byly vytvořeny za účelem ochrany nejrůznějších kmotrovských sítí.

Nelze vynechat ani údajně nápadně blízké vztahy bývalé šéfky klubu VV Kočí se šéfem poslaneckého klubu za ODS Tluchořem nebo údajně těsné vazby odpadlíka z VV Škárky na jakési plzeňské struktury ODS. Nedá se prý ani vyloučit, že Škárka a Kočí, nebo alespoň jeden z nich, byli do VV od začátku přímo nasazeni, a teď jen splnili své zadání.

Autor tohoto textu vyslechl i vážně míněné argumenty, že vše mají na svědomí temné síly spojené s levicovou opozicí, která chce stůj co stůj zastavit vládní reformy. Není prý náhoda, že útok na nejslabší článek vládní koalice začal v okamžiku, kdy vláda schválila definitivní znění důchodové reformy. Co na tom, že toto dílo zkázy si z nějakého záhadného důvodu osvojil premiér Nečas a jeho ODS, kteří by na reformách měli mít zájem.

S reformami je spojená i teorie, že VV bylo nutné rozštěpit, protože reformy brzdí. Nejlepší je prý tedy vládnout v podobě koalice ODS a TOP 09 a několika pravicově smýšlejících přeběhlíků z VV, kteří nebudou věci komplikovat.

Lze se také dočíst, že útok na véčka byl spuštěn jednoduše proto, aby přehlušil skandály uvnitř ODS, zejména okolo Alexandra Vondry a Pavla Drobila. Zatím nejbizarnější teorie, kterou autor tohoto textu zaznamenal, zní, že za vším stojí síly spojené s Evropskou unií, aby bylo možné bez velké veřejné debaty schválit český příspěvek na záchranu Portugalska.

Jakkoliv na některých z výše zmíněných teorií, kromě těch opravdu bizarních, může být kus pravdy, je zřejmé, že už jenom jejich nemalá nabídka svědčí o katastrofálním stavu české demokracie.

Nemluvě o skutečnosti, že jen v málokteré normálnější demokracii by se kdy strana spojená s bezpečnostní agenturou dostala do vlády a k řízení ministerstva vnitra. A nemluvě o skutečnosti, že ve společnosti, v níž se otevřeně mluví o vlivu zákulisních korupčních bratrstev na politiku, by zavedené strany (ty, které se považují za standardní) už dávno byly donuceny veřejností přijmout alespoň nějaká zásadnější protikorupční opatření, včetně zákona o státní službě, který Česká republika stále nemá.

Jsme tak svědky hluboké krize demokratické politiky u nás jako takové, a je stále zřejmější, že pokud se poměrně rychle nepodaří najít řešení „uvnitř“ systému, bude sílit ochota radikálnějších částí veřejnosti hledat řešení nesystémová, mimo zavedené struktury. Česká demokracie skutečně balancuje nad propastí.