Kdyby Bém a Chalupa neprosadili metro po Praze 6, možná se už D mohlo stavět. Výstavba pražského metra byla jak za normalizace, tak v divokých devadestátkách jednou z rozumně a systematicky vedených činností. Vlastně až do roku 2000, kdy se začal stavět úsek Holešovice -- Ládví.

Pak přišla Bémova éra a s ní padla přežitá dogmata, že metro se má stavět tam, kde a) je nejvíc lidí, resp. jsou tam silné přepravní proudy, b) kde je povrchová MHD nedostatečná. Místo toho vznikla nehoráznost v podobě metra do polí v Letňanech, kde se spekulovalo ohledně olympijské vesnice, a teď se staví úsek Dejvická - Motol: do míst, kde není jediné opravdu velké sídliště, přičemž Petřiny i Červený Vrch mají ve špičce tramvaj po 3 minutách. Po otevření metra se tramvaje omezí a většině lidí se cesta do centra nezkrátí, některým dokonce prodlouží.
Tohle ale většina lidí, co mají Chalupu tak rádi, dosud neví. Škoda, že včas nevznikla nějaká iniciativa, která by na to včas a systematicky upozorňovala. Takhle budeme čekat na tunel na voličsky uvědomělé Praze 6, zatímco lidé z Novodvorské a okolí budou nadále trčet v autobusech v zácpách na Vídeňské ulici.

MŠ: Metro v Letňanech není samo o sobě nesmyslem, ale v mělo být ukočeno na jiném místě a především stát v prioritách výstavby hodně daleko za "déčkem". Tedy jeho jižní části Písnice - Pankrác - Náměstí Míru (teď neřeším místo dalšího ukončení). To, co ovšem prošlo jako "Dejvická - Motol", je i koncepčně naprostý nesmysl.