Cíl projektu je zcela jasný. Na aktuální téma nechce reagovat pouze kladením otázek, ale především se snaží přinášet tolik potřebné odpovědi, alternativy a snad i řešení, jak neuspokojivý stav zlepšit. Prostředky, které používá, jsou naprosto libovolné. Po přečtení seznamu vystavujících se až může zdát neuvěřitelné, že podobně nesourodá skupina (oborově, generačně, mediálně) může vytvořit společnou expozici. Kritika současné situace pražské architektury a urbanismu se zde provádí prostřednictvím komiksu, street-artu, videa, architektonického návrhu, interaktivní mapy, galerijní instalace, kresby, koláže, fotografie, za pomoci odborných i občanských iniciativ. Po zhlédnutí výstavy je však zcela jasné, že všichni zastoupení autoři patří k sobě. Přes rozdíly určované škálou odborník—laik nebo umělec—zástupce jiného oboru existuje společné téma: Praha.

Popsaná strategie přesně odpovídá rukopisu kurátora projektu Milana Mikuláštíka. Ten si totiž už delší dobu udržuje konstantní a soustavně prezentovaný kritický názor, aniž by se příliš rozmýšlel, jaké prostředky by bylo (ne)vhodné k jeho vyjádření použít. Ať už se pohybuje v uměleckém kontextu galerie, nebo aktivizuje veřejný prostor, nástroje zůstávají nedefinované, cíl však vždy stejný, totiž kritika, anebo ještě lépe změna.

Právě toto platí i pro aktuální výstavu. Kdyby zůstala pouze galerijní prezentací, musela by se zastavit už u kritické reflexe a ke skutečné změně by mohlo dojít jen těžko. Aby se této slepé cestě projekt vyhnul, rozšiřuje se i do ulic města, pro které je především určena. Rozdílné akce probíhají na různých místech téměř každý den, a rozhodně nejsou jen klasickým „doprovodným programem“. Vytváří spíš kontinuální aktivitu, pro kterou platí stejná pestrost a nerespektování hranic odborník—laik, umělec—neumělec jako pro galerijní prezentaci.

I když — jak bylo řečeno — různorodí vystavující netvoří žádnou skupinu, jednotný program, manifest, ani teorii, a přestože se jejich praxe značně odlišuje, pojítkem zůstává názor na město, v němž žijí. Jejich současnou společnou aktivitu lze popsat pojmy vzešlými z okruhu jedné skupiny, totiž Situacionistické internacionály. Soustředěným přesahem do ulic dochází ke „konstrukci situací“. Při jednotlivých akcích se odehrává „unášení“ městem. Když jeden z vystavujících vytváří v parku z desek polepených reklamními plakáty politiků velký dům z karet, „odklání“ jejich původní význam.

Situacionistická internacionála jako radikální skupina, zabývající se rovněž kritikou urbanismu, proslula mimo jiné vnitřními spory a vylučováním vlastních členů. Kurátor výstavy Čí je to město? vybral zastoupené autory naopak velmi svobodně a benevolentně. Síla výstavy tak spočívá v různosti jednotlivců, která však nebrání jejich společnému zájmu.

Karlin studios: Čí je to město?

Výstava potrvá do 16. 3. 2011.