Kam se poděly miliardy z rostoucího HDP?
Adam NovákZatímco HDP roste, vládní ekonomové mluví o oživení a plácají se po ramenou, mzdy zaměstnanců klesají. Obyčejní lidé ve svých peněženkách žádný růst nezaznamenali.
Kde je dnes premiér Nečas a jeho kázání, že veřejný sektor musí dýchat s ekonomikou? HDP podle předběžného odhadu vzrostlo o 2,9 %, ale reálné mzdy podle údajů zveřejněných ČSÚ 9. 3. 2011 poklesly o 1,2 %. Ve veřejném sektoru se platy snížily dokonce o 5,9 %. Hrubý domácí produkt přitom vloni vzrostl o 2,3 %, z toho ve 4. čtvrtletí o 2,9 %. Kam se poděly ony miliardy, které ekonomika nově vytvořila? Zůstaly firmám a jejich vyvoleným!
Banky se dnes chlubí vysokými zisky, akcionáři si vesele rozdávají dividendy, investoři, kteří způsobili svými bublinami hospodářskou krizi, jsou dnes za vodou. Ti, díky jejichž práci bylo bohatství vytvořeno, však dostanou jen stále nižší almužnu: jejich kupní síla už na konci loňského roku klesala. A to je jen začátek. Od 1. 1. 2011 se snižovaly tarifní platy v celém veřejném sektoru, což nepochybně povede k mnohem horším číslům. A nejde jen o zaměstnance státu, pokles kupní síly bude přeneseně poškozovat i maloobchod, služby a další hospodářská odvětví a roztočí sestupnou spirálu.
"Musím se připojit k otázce, která v závěru zazněla z pléna, jak je možné, že je nutné prodlužovat odchod do důchodu, když v posledních desetiletích nebyla žádná válka, produktivita ekonomiky vzrostla několikrát a lidí nepřibývá? To znamená, že pracovní doba by se měla zkrátit na 30 hodin týdně a do důchodu by se mělo odcházet v 50 letech! Ve skutečnosti v posledních 20 letech reálné mzdy prakticky nerostou a odchod do důchodu se oddaluje. Kam mizejí vytvořené hodnoty? K mému zklamání se ani jeden panelista nezmohl na kloudnou odpověď. Já bych si dovolil hádat: mizejí na Bahamách a jiných vyhlášených lokalitách! (Samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno.)"
Ceny potravin ještě porostou a bude jich u nás nedostatek už proto, že mi nikdo nikdy neodpověděl, proč v našem politickém polistopadovém pojetí je a byla považována za špatnou potravinová soběstačnost a proč by třeba pitná voda nebyla lepší v rukou státu, či veřejného sektoru. Oboje v mezních situací se jeví, jako předmět strategické důležitosti.