Už možná vím, co je to penzijní reforma

Jaroslav Dlouhý

Důvodem kvapného zvyšování DPH je potřeba financovat současný deficit penzijního účtu, který s demografií nemá nic společného. Reakce na demografický vývoj v daleké perspektivě je používána jako marketingový důvod reformy, ale ve skutečnosti je druhořadá, a zavedením druhého pilíře se nijak neřeší.

Uznávám, že reforma penzijního systému je zaprvé potřeba a zadruhé by to měla být významem a finančním objemem ta nejdůležitější z těch, které ČR bude v nejbližším období provádět.

Celospolečenská debata o jejích parametrech se koná velmi omezeně a prapodivně. Objektivní parametry, údaje a analýzy buď vůbec neexistují, nebo jsou vládou chaoticky a neuvěřitelně improvizovaně předkládány a ze dne na den měněny. Co doporučil PES a NERV už dávno neplatí, nedbá se na doporučení Světové banky a OECD. Vláda „reformuje“ podle svého.

Třeba minulý týden. Ve středu 23. února vláda sdělila, jak se použije výnosu vzniklého přesunem převážné části dodávek a služeb z 10% do 20% sazby (dále používám nepřesný, ale kratší termín „sjednocení DPH“) — údaje viz tabulka dole. Druhý den jsme se dozvěděli další novinku — děti budou mít možnost 1 % ze svého pojištění nasměrovat rodičům. Nezaznamenal jsem ani přesná pravidla pro tuto asignaci, ani kvantifikaci dopadů na penzijní pilíře a veřejné rozpočty. Konečně v pátek nám vláda oznámila, že předmětné zvýšení DPH chce zavést od čtvrtého kvartálu t.r. V neděli nám ministr financí přes televizi sdělil, že důchody se budou valorizovat k 1. lednu 2012 (z dřívějška už víme, že reformu chce vláda spustit k 1. 1. 2013). Zároveň nás seznámil se svou představou, že podíl spořicího pilíře se v budoucnu rozroste na stejnou úroveň jako průběžný první pilíř.

×
Diskuse
MN
March 8, 2011 v 12.34
Záchrana rozpočtu
Já to vidím podobným způsobem. Vláda se honem snaží zakrýt výpadek příjmů státního rozpočtu, který způsobila pravice snižováním daní (převážně pro bohaté) v minulých letech, dále způsobený rostoucí optimalizací daní u podnikatelů (daňové ráje a další možnosti souvisejicí s rovnou daní 15%), ale také horším výběrem daní (malé obavy z daňových kontrol). Rétorika o velkých úsporách v sociální oblasti nemohla samozřejmě dlouho vydržet. A problém předražených státních zakázek se nikdy nepodaří zcela vymýtit.