Červenočerné prapory, protistátní transparenty a nepočetné hloučky oficiálních českých anarchistů obvykle bývají k vidění na Prvního máje. Jindy po nich ale neštěkne ani televizní kamera, ledaže by někde zmlátili nějaké nácky. Lidi v saku a kravatě jsou pro televizní zpravodaje většinou důležitější než lidi v mikinách s kapucí a s arafaťákem.

Pro pracovníky zpravodajských služeb bývá První máj dobrá příležitost aktualizovat si seznam extremistických elementů a se spokojeným úsměvem konstatovat, že takováhle hrstka naivků bezpečnostní situaci ani náhodou neohrozí. O tom, zda je v silách anarchistů zničit „systém“, na svém webu navíc poslední dobou pochybují i oni samotní. Z kapucí, kostkovaných šátků a radikálních pouček se stal folklór pro zastydlé puberťáky. Chtějí být free, a tak si na sebe svobodně navlečou červenočernou textilní i ideologickou uniformu — a je jim dobře.

Tajní strážci klidného spánku české buržoazie by ale neměli usínat na vavřínech. Naopak, měli by se připravit na zásadní střetnutí. Možná si toho ještě nevšimli, ale nejnebezpečnější protistátní živly jsou momentálně jejich šéfové, kteří na rozdíl od svých oficiálních kolegů z ČSAF a spol. svými kravatami (případně motýlky) dodržují drobilovský dress code slušných lidí.

Pravděpodobnost, že by takovéhle mimikry české špióny zmátly, naštěstí vzhledem k jejich tušené, i když jinak velmi dobře utajované profesionalitě nepřichází v úvahu. Takže těžko říct, jak je možné, že věci mezitím došly tak daleko — pravděpodobně jde o rovněž tajnou informaci.

Doufejme proto, že stejně tajný je i plán, jak republiku před dobře oblečenými anarchisty zachránit. A že tenhle s nikým nekonzultovaný článek dlouho připravovanou operaci nenaruší a pachatele nevyplaší. Pokud se totiž českým tajným službám nepodaří proti vládě včas zasáhnout, mohly by se samy brzy stát jednou z obětí její protistátní činnosti. A to by přece byla škoda, jistě vykonaly mnoho dobrého. I když z pochopitelných důvodů o tom nevíme. Logicky uvažujícímu vnějšímu pozorovateli ale musí být už dávno vše jasné.

Sami představitelé současné koalice se nijak netají s tím, že v souladu s neoliberální doktrínou prosazují stát menší a ještě menší, až bude co možná nejmenší. Řada lidí přemýšlí, před čím se tihle hoši zastaví, a mnozí se obávají, že před ničím. Nejmenší stát je přece žádný stát. Hranice mezi neoliberalismem a anarchismem je zde skutečně velmi nezřetelná.

Škála toho, co by stát nadále neměl dělat, je podle vládních anarchistů skutečně široká: neměl by vařit pivo, neměl by lidem plně garantovat důchody, neměl by zajišťovat zdravotní péči nebo bezplatné vysokoškolské vzdělání. Proto je třeba privatizovat Budvar, penzijní systém a nemocnice a zavést školné. Například. Samozřejmě jenom pro začátek.

Je tu ovšem problém: seškrtávání státu je nejbezpečnější pojistit souběžným seškrtáváním daní tak, aby stejně na nic nebyly peníze, momentálně naplánované rekordní zvyšování DPH jde ovšem zcela proti této logice. Šedesát miliard, vyždímaných z lidu, by státu teoreticky mohlo poskytnout novou příležitost k rozletu.

Ve skutečnosti je to celé ale nejzáludnější část ďábelského plánu, jak stát mezi lidmi s konečnou platností zdiskreditovat. Anarchisti totiž dobře vědí, že bez souhlasu veřejnosti by jejich protistátní aktivity neměly dlouhého trvání.

A tak na jednu stranu vláda ostentativně šetří, takže pro pár daňových korun navíc (a kdo ví, jestli jich nakonec nebude míň) vytvoří situaci, kdy se nevyplatí vydávat nic jiného než kuchařky sepsané populárními herečkami nebo intelektuální eseje sepsané populárním panem prezidentem. Na druhou stranu jí tečou miliardy do kanálu a ona s tím ostentativně nedělá vůbec nic. Na třetí stranu ostentativně snižuje daně bohatým a zvyšuje je chudým, aby „stabilizovala“ postupně narůstající společenskou nerovnost. A na čtvrtou stranu — i když partaje jsou vlastně ve vládě jen tři — lidem tvrdí, že je vládou rozpočtové odpovědnosti, která Českou republiku zachrání před nebezpečím anarchie, do které se propadá současné Řecko.

Dohromady to žádnou logiku nedává, ale o to víc je to ďábelské. Vládní neoliberální anarchisté jako kdyby vlastní činností usilovně naplňovali svoji oblíbenou poučku o tom, že stát je špatný hospodář. A jdou ještě dál: v jejich režii český stát na co sáhne, to pokazí. Takovému státu se nedá věřit. Takový stát je třeba zrušit.

Pokud by to takhle šlo dál, není daleko doba, kdy se o škodlivosti státu skutečně podaří přesvědčit většinu populace.

Ještě že máme ty tajné služby, které nad tímto extremismem bdí a podobně jako cimrmanovský princ Drsoň se do věci v pravou chvíli vloží.