Důchody a nechtěná nutnost volby

Václav Cimbál

Spíše než nekonečné možnosti volby přispívá ke kvalitě života možnost vymanit se ze světa věčného rozhodování mezi produkty a hlouběji se zamyslet nad životem i světem, tedy svoboda kritického myšlení, které je něčím jiným než dnes vládnoucí instrumentální racionalita.

Vláda se z téměř devadesáti procent shodla na podobě důchodové reformy. Nemám v úmyslu rozebírat to, zda reforma skutečně řeší problémy důchodového systému plynoucí z demografického vývoje ČR ani to, zda je, či není slovy Bohuslava Sobotky „jánošíkovstvím naruby“ (přikláním se k tomu, že je), ani mechanismy záruk skutečného vyplacení důchodů důchodovými fondy. To, nad čím se chci zamyslet, je další z oslavovaných přínosů reformy, a to rozšíření našich osobních svobod, naší svobody volby.

Obecně sdílený názor je, že čím více životních oblastí podléhá osobní volbě, tím jsme svobodnější. Tedy k dosažení maximální svobody prý vede vyjímání dalších a dalších oblastí z kompetence státu a vytváření stále nových příležitostí pro svobodnou volbu. Současně se přenáší zodpovědnost za chybné rozhodnutí na jedince. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby mohl mít všechny důležité a relevantní informace z dané oblasti a kdyby těchto oblastí nepřibývalo. Kvalitní rozhodování totiž vyžaduje dostatek času a dostatek informací. Nedostává-li se jednoho či druhého, je lepší ponechat rozhodování i se zodpovědností na státu. Norský antropolog Thomas Hylland Eriksen v této souvislosti uvádí jako příklad liberalizaci trhu s elektrickou energií v jeho rodné zemi, přitom v této zemi ještě nedávno nad cenou a kvalitou dodávek bděla vláda, a to ke všeobecné spokojenosti.

×
Diskuse
February 25, 2011 v 10.46
Je to tak
Moc pěkný článek.
February 25, 2011 v 16.45
Je to tak
Vybavují se mi sáhodlouhé regály plné jogurtů v supermarketech. V podstatě všechny stejné až na velikost a barvy kelímku.
SH
March 1, 2011 v 11.07
Stará vzpomínka.
Na počátku šedesátých let jsem byl na sportovním zájezdu po Západní Evropě. Kolegyně která neuměla jazyk mne požádala, abych ji doprovodil do obchodu, v němž si chtěla koupit vlnu na svetr. Uvnitř obchodu byly celé regály vlny. Kolegyně vybírala asi dvacet minut, aby nakonec odešla bez vlny. Výběr byl tak obrovský, že se nedokázala rozhodnout. Až jsem ji „vynadal“, že přece chce kvalitní vlnu pro zimní lyžování, tak se vrátila a koupila první, na niž padl zrak.
MN
March 1, 2011 v 22.05
Nová vzpomínka
Nedávno jsem čelil problému zmíněnému v článku, totiž optimalizaci tarifu pro odběr elektřiny od mého dodavatele. Jedná se o moderní způsob volby ceny pro příští období. Jenom pochopení systému mi zabralo několik hodin, a to mám VŠ vzdělání technického směru. Nechápu, jak se k tomuto problému může postavit průměrný občan. Kromě složitosti systému je zde jedna zásadní okolnost. Dodavatel elektřiny má podstatně lepší informace o vývoji cen energií než běžný spotřebitel, takže vztah prodávajícího a kupujícího je značně nerovný. Takto se ovšem poctivé obchody neuzavírají. O takovou svobodu opravdu nestojím.
V podobné duchu, jako mluví Offe o současné růstu ledu a páry mluví i David Harvey o územním rozvoji. Například že svoboda pohybu vyžaduje stále víc infrastruktury (dálnic, letišť, přístavů), která ve výsledku stále více předurčuje, kterým směrem se vůbec můžeme vydat, a navíc vede k neustále narůstající fragmentaci území a environmentálním zátěžím.

Pro ilustraci cituji z http://www.megacities.nl/lecture_4/possible.pdf : “First: capitalism is under the impulsion to accelerate turnover time, to speed up the circulation of capital and consequently to revolutionize the time horizons of development. But it can do so only through long term investments (in, for example, the built environment as well as in elaborate and stable infrastructures for production, consumption, exchange, communication, and the like). A major stratagem of crisis avoidance, furthermore, lies in absorbing excess capital in long-term projects (the famous “public works” launched by the state in times of depression, for example) and this slows down the turnover time of capital. (…)

Second: capitalism is under the impulsion to eliminate all spatial barriers, but it can do so only through the production of a fixed space. Capitalism thereby produces a geographical landscape (of space relations, of territorial organization and of systems of places linked in a “global” division of labor and of functions) appropriate to its own dynamic of accumulation at a particular moment of its history, only to have to destroy and rebuild that geographical landscape to accommodate accumulation at a later date.”