Nezodpovězené otázky nad důchodovou reformou
Jiří PehePřestože znějí argumenty, které používají zastánci důchodové reformy, docela logicky, vynořuje se řada otázek, na které jsme zatím neslyšeli jasné odpovědi. Zde jsou.
Vláda, ekonomové a komentátoři podporující reformu důchodového systému v podobě vytvoření tzv. druhého pilíře, tedy soukromých kapitálových fondů, do kterých by se vyvedla část prostředků ze současného systému průběžného financování, uvádějí čtyři hlavní důvody, proč je prý reforma nutná.
Prvním je důvod demografický, tedy stárnutí populace a menší počty narozených dětí, které by mohly v produktivním věku financovat penze lidí ve věku důchodovém.
Důležité je prý i rozložení rizik do více pilířů, což má mimo jiné také neutralizovat důsledky zákonitého poklesu odvodů do státního pilíře v době krize.
Třetím důvodem je údajně nežádoucí zvyšování odvodů do státního systému penzijního pojištění, což by jej mohlo stabilizovat, neboť to by prý podvázalo růst ekonomiky.
×
Diskuse
JČ
O chystané důchodové reformě a dalších radostech, které nás letos čekají, budou dnes (úterý 1. března) mluvit Václav Bělohradský a Jan Keller na pražském zastavení putovního semináře Masarykovy demokratické akademie "Co čeká Českou republiku v roce 2011?". Debata se nekoná na Novotného lávce, jak bylo dříve oznámeno, nýbrž v 17:30 v aule Právnické fakulty UK (místnost č. 300), nám. Curieových 7, Praha 1, metro Staroměstská nebo tram. zastávka Právnická fakulta.
Pražské zastavení má podtitul "Máme svobodu volit svou budoucnost?", moderuje Lubomír Zaorálek, předseda MDA.
Pražské zastavení má podtitul "Máme svobodu volit svou budoucnost?", moderuje Lubomír Zaorálek, předseda MDA.
JM
Uvítal bych, abych nemusel cpát tolik peněz socialistickému státu, který je špatně přerozděluje. Uznávám individiuální zodpovědnost a mezigenerační solidaritu v rámci rodiny. To je podle mě nejlepší důchodový systém. Kdo má děti, ten se o ně postará a ve stáří se ony postarají o něj. Pokud si je blbě vychová, jeho smůla. Pokud žádné děti nemá, může si peníze, které by do nich vložil, sám šetřit na stáří.
Bych bych rád, kdybych si s těmi penězi, které nedám státu, mohl nakládat podle svého a jen místo státu musel cpát Kalouskovým kámošům, kteří si budou vyplácet milionové odměny.
Bych bych rád, kdybych si s těmi penězi, které nedám státu, mohl nakládat podle svého a jen místo státu musel cpát Kalouskovým kámošům, kteří si budou vyplácet milionové odměny.
Nic konkrétního proti, ale v obecné rovině bych byl pro uváženější používání toho argumentu "oni dávají tolik procent HDP, proč nemůžeme taky tolik?" Je to podobné jako u zdaňování příjmů. Když někomu na daních vezmeme třeba místo 15 procent 20, tak v případě člověka, který vydělává 20 tisíc, to rozhodně není stejných pět procent rozdílu jako u toho, kdo vydělává 100 tisíc. Tomu poslednímu to ubere něco luxusu, tomu prvnímu to ale sebere na věcech, které patří k základním výdajům. Analogické to je u národních ekonomik. Je-li země chudší, tak část jejího ekonomického výkonu nutná k pokrytí základních životních potřeb bude procentuálně nutně o něco vyšší než u bohatší ekonomiky. Takže aby to srovnávání procent bylo přesvědčivější, mělo by se nejdřív odečíst to, co tvoří pokrytí každodenního civilizačního standardu v dané části světa, a pak teprve počítat procenta, která jdou jaksi "nad to" (např. kultura, bez které se z hlediska každodennosti obejdeme - já teda většinou ne, ale já jsem fanatik). Což je asi obtížné, ale každopádně by bylo na místě srovnávat procenta u zemí s obdobným ekonomickým výkonem a celkovým životním standardem, jinak taková srovnání říkají nepřímo jenom to, že třeba Německo nebo Belgie jsou bohatší než my - což jsme věděli už předtím.
Pádný je ovšem argument s DPH - když jsme bohatí na to, abychom mohli víc platit za základní věci, tak jsme to bohatství jistě mohli využít ke zvýšeným odvodům na pojištění.
Pádný je ovšem argument s DPH - když jsme bohatí na to, abychom mohli víc platit za základní věci, tak jsme to bohatství jistě mohli využít ke zvýšeným odvodům na pojištění.
MN
pokud svůj příspěvek míníte vážně (což se mi nechce věřit), odpovídá Váš názor uvažování farmáře na americkém západě před dvěma stoletími. Doufám, že tímto směrem důchodová reforma ve střední Evropě nepůjde.
JM
jistě zde nikdo nebude rušit současný systém v jeho základu, ale pokud bych měl zvažovat mezi možnostmi, zda nějaká procenta nad státem garantované důchody zajišťující minimum nutné k přežití dávat státu, dávat Kalouskovým kamarádům či si je nechat pro sebe a naložit s nimi podle svého uvážení, volím třetí možnost.
Ostatně pokud mi tento stát považuje občany za způsobilé volit, nevidím důvodu, proč by je neměl aspoň z části považovat za způsobilé si rozhodnout, jak se zabezpečit, až budou staří.
Ostatně pokud mi tento stát považuje občany za způsobilé volit, nevidím důvodu, proč by je neměl aspoň z části považovat za způsobilé si rozhodnout, jak se zabezpečit, až budou staří.
March 1, 2011 v 21.09
Pane Malinovský, máte zcela svobodu vybrat si, jakým způsobem se zajistit na důchod. Můžete se té penze vzdát, nikdo Vám ji nenutí. Jenom je třeba, abyste na ni přesto platil těm, kdo ji budou potřebovat, tak jako přispíváte těm, kdo potřebují či chtějí (a mají na ni nárok) podporu v nezaměstnanosti. Moderní stát nemůže fungovat bez principu státem garantované solidarity, tj. takové, která zajišťuje plody solidarity všem, nejen těm, s kým různí jednotlivci solidarizovat chtějí, zatímco jiní jsou jim nesympatičtí nebo prostě vzdálení.
Příspěvek na ty důchody je na stejném principu jako placení daní. Ostatně, dokud fungují různé veřejné služby, včetně veřejně financovaných důchodů, můžete žít ve společnosti, která je relativně bezpečná a stabilní, protože ulicemi se nepohybují k agresivitě dohnaní nebo nakažlivě nemocní jedinci bez prostředků - tedy aspoň ne v množství větším než malém... (ale i to je víc než dost).
Příspěvek na ty důchody je na stejném principu jako placení daní. Ostatně, dokud fungují různé veřejné služby, včetně veřejně financovaných důchodů, můžete žít ve společnosti, která je relativně bezpečná a stabilní, protože ulicemi se nepohybují k agresivitě dohnaní nebo nakažlivě nemocní jedinci bez prostředků - tedy aspoň ne v množství větším než malém... (ale i to je víc než dost).
JM
March 1, 2011 v 23.56
Nemám svobodu si to vybrat. Musím platit státu a to i nad rámec solidarity s ostatními a tím, co bych povinně spořil sobě na minimum nutné k přežití.
Nyní mi navíc pan Kalousek místo možnosti určitou ČÁST prostředků spravovat sám nabízí falešnou volbu, tj. abych měl vyšší přísun peněz v důchodu dávat část prostředků místo státu jeho kamarádíčkům/sponzorům/budoucím "sponzorům" z některých jeho lidmi (či lidmi někoho podobného) v budoucnu vybraných penzijních fondů.
Nyní mi navíc pan Kalousek místo možnosti určitou ČÁST prostředků spravovat sám nabízí falešnou volbu, tj. abych měl vyšší přísun peněz v důchodu dávat část prostředků místo státu jeho kamarádíčkům/sponzorům/budoucím "sponzorům" z některých jeho lidmi (či lidmi někoho podobného) v budoucnu vybraných penzijních fondů.
March 2, 2011 v 10.21
Podle čeho určujete, že je to "nad rámec solidarity"?
PM
pokud jsme přesvědčeni, že tam kde je stát není svoboda, zůstáváme na pozici sic sympatického svobodymilce, ale zároveň méně sympatického ignoranta předpokladů nutných pro vitální demokratický režim.
pojednal srozumitelně a podle mne přesvědčivě Jan Keller v úterý na PFUK.
K předchozímu správnému postřehu Milan Petraska bych dodal, že by bylo vůbec dobře konečně pochopit, že STÁT JSME MY. Neuvědomujeme-li si to a nenaplňujeme-li to, degeneruje stát na nástroj, pouhou administrativu vlády nenažraného panstva.
Trvá-li to příliš dlouho, dojde i na ty příslovečné vidle.
K předchozímu správnému postřehu Milan Petraska bych dodal, že by bylo vůbec dobře konečně pochopit, že STÁT JSME MY. Neuvědomujeme-li si to a nenaplňujeme-li to, degeneruje stát na nástroj, pouhou administrativu vlády nenažraného panstva.
Trvá-li to příliš dlouho, dojde i na ty příslovečné vidle.
SH
March 6, 2011 v 21.10
NAPŘED TROCHU JINÉ DOTAZY A PAK O NĚKTERÝCH BLBOSTECH.
Mám trochu jiné dotazy. V prvé řadě kde jsou peníze z privatizací produkčního majetku vytvořeného za KSČ, který měl sloužit mimo jiné i k financování penzí tvůrců onoho majetku? Kde je vyúčtování odvodů do sociálního pojištění a vyplácených penzí za roky 1900 až 2010? Proč byla pravidla sociálního pojištění za polistopadových vlád několikrát změněna a jaký byl dopad jejich změn na tvorbu prostředků na penze? Suma sumárum o kolik polistopadové vlády okradli státní penzijní pokladnu?!! Osobně by mně stačily účtařské odpovědi na tyto tři otázky. A to jich mám ještě několik, které měla „bezděčná“ komise naší veřejnosti sdělit dříve, než vůbec začala navrhovat své stupidity.
A nyní k těm blbostem. Děti se prý mají postarat o rodiče. Překrásná to idea, jako vystřižená ze srdceryvných pohádek paní Němcové, Boženy samozřejmě. Hlavně když na budoucím globálním pracovním trhu budou děti pracovat roztroušeny po různých koncích zeměkoule a mnozí dospělí díky chorobám budou nerodiči a přesto díky témuž pracovnímu trhu budou celý život žít z ruky do huby. A takových nebude zase nějak málo. Peníze pan Malinovský nechce cpát státu, takže je asi bude mít celých čtyřicet let ve strožoku, protože i podle neoliberálních doktrín o penzijních fondech prý jsou nejjistější státní dluhopisy a ne rulety fondů, takže předpokládám, že je přece nesvěří hazardním hráčům. Zajímá mne, kde bere víru, že se po čtyřicet let dokáže starat o své peníze bez státu a bez bank lépe než ony instituce, zvláště když se dají očekávat války, revoluční zvraty a další měnové houpačky? Dovolávat se solidarity je paskvil. Lidstvo se stalo tím čím je, ne na základě jakési stupidní solidarity, ale uznáním bezpodmínečné nutnosti vzájemné spolupráce. V té souvislosti by mne docela zajímalo, co to je dostatečná solidarita? To je tak velká pomoc jinému, která ho už nenutí, aby mi můj přebytek ukradl?!, nebo nějaká jiná metoda?
A nyní k těm blbostem. Děti se prý mají postarat o rodiče. Překrásná to idea, jako vystřižená ze srdceryvných pohádek paní Němcové, Boženy samozřejmě. Hlavně když na budoucím globálním pracovním trhu budou děti pracovat roztroušeny po různých koncích zeměkoule a mnozí dospělí díky chorobám budou nerodiči a přesto díky témuž pracovnímu trhu budou celý život žít z ruky do huby. A takových nebude zase nějak málo. Peníze pan Malinovský nechce cpát státu, takže je asi bude mít celých čtyřicet let ve strožoku, protože i podle neoliberálních doktrín o penzijních fondech prý jsou nejjistější státní dluhopisy a ne rulety fondů, takže předpokládám, že je přece nesvěří hazardním hráčům. Zajímá mne, kde bere víru, že se po čtyřicet let dokáže starat o své peníze bez státu a bez bank lépe než ony instituce, zvláště když se dají očekávat války, revoluční zvraty a další měnové houpačky? Dovolávat se solidarity je paskvil. Lidstvo se stalo tím čím je, ne na základě jakési stupidní solidarity, ale uznáním bezpodmínečné nutnosti vzájemné spolupráce. V té souvislosti by mne docela zajímalo, co to je dostatečná solidarita? To je tak velká pomoc jinému, která ho už nenutí, aby mi můj přebytek ukradl?!, nebo nějaká jiná metoda?
+ Další komentáře