Němečtí poslanci žádají plnit rozvojové závazky i v době krize

Redakce DR

Zástupci všech pěti frakcí v německém Bundestagu vytvořili skupinu, jež chce garantovat, že se národní příspěvek na rozvojovou spolupráci nesníží ani v hospodářsky nejistém čase. V české politice zatím podobná angažovanost chybí.

„Ano rozvojovému konceptu, splňme slib 0,7 procenta hrubého národního důchodu na rozvojovou spolupráci do roku 2015.“ Toto si vzala minulý týden za cíl skupina německých poslanců ze všech pěti frakcí zastoupených v Bundestagu. Chtějí dosáhnout celoparlamentního konsensu, který by vedl k naplnění rozvojového závazku Spolkové republiky Německo až na roční příspěvek 1,2 miliardy eur. Dosavadní postup vlád vnímají jako naprosto nedostatečný a odmítají zdůvodňovat krizí další stagnaci. Uvádí příklad Velké Británie, která se i přes krizi rozhodla dosáhnout 0,7 procenta HND již do roku 2015.

Poslanci čerpají inspiraci z celosvětové kampaně Globální výzva k akcím proti chudobě, jejíž součástí je i její česká podoba Česko proti chudobě. Kampaň je zaměřena na podporu programů k potírání chudoby a prosazování mezinárodních závazků na pomoc nejchudším. Kampaň má širokou světovou podporu, přidali se k ní mimo mnoha jiných i Antonio Banderas, Salma Hayeková, v Čechách například Václav Bělohradský nebo Táňa Fischerová.

Závazek dávat 0,7 procenta HND na rozvojovou spolupráci byl přijat všemi rozvinutými zeměmi mimo USA již v roce 1970 na valném shromáždění OSN a splněn měl být do roku 1980. Dosud jej ale plní jen čtyři země na celém světě. Obnovování závazku se pak stalo pravidlem na dalších konferencích OSN a bylo doporučeno i v Deklaraci tisíciletí OSN, jejíž součástí jsou tzv. Rozvojové cíle tisíciletí. Ty tvoří osmibodový program pro odstranění příčin a následků extrémní chudoby.

Závazek platí i pro Českou republiku — následníka ČSSR.

Evropská rada se dne 24. května 2005 dohodla na zvyšování finančních prostředků na zahraniční rozvojovou spolupráci (ZRS) alespoň na úroveň 0,56 procenta v roce 2010 a na 0,7 procenta HND v roce 2015. Za významného přispěni zástupců České republiky se podařilo tento závazek výrazně snížit u zemí, které vstoupily do EU po roce 2002. Česka republika tak má v rámci vlastních rozpočtových procedur usilovat o zvýšení objemu ZRS na úroveň 0,17 procenta HND do roku 2010 a 0,33 procenta ZRS/HND do roku 2015. Rozvojová spolupráce naší země však stagnuje na 0,12 a dosavadní vlády zatím splnění závazku ani nepředpokládaly.

Tomáš Tožička z Česka proti chudobě komentuje situaci slovy: „Němečtí poslanci mají situaci proti českým ovšem mnohem jednoduší. Povědomí o problémech rozvojových zemí je tam mnohem vyšší a lidé vnímají odpovědnost a podíl bohatého Severu na mnoha problémech, s nimiž se Jih potýká. V České republice je toto povědomí menší a jen málo lidí ví, jak se naše země podílela a podílí třeba na podpoře diktatur v rozvojových zemích.“

Podle červnového průzkumu ve Spolkové republice Německo si 72,4 procent lidí myslí, že je důležité či velmi důležité naplnit mezinárodní slib a navýšit do roku 2015 finanční částku na ZRS na 0,7 procenta HND. Průzkum v roce 2008 ukázal, že jako důležitou vnímalo českou ZRS 42 procent respondentů.

    Diskuse
    JM
    March 2, 2011 v 1.05
    Asi si myslí, že peníze se domácímu obyvatelstvu nehodí více
    Asi si myslí, že peníze se ty domácímu obyvatelstvu nehodí více. Osobně si myslím, že zahraniční pomoc by měla být zaležitostí soukromých iniciativ a každý z těch, kteří ji považují za důležitou, by měl přispět sám za sebe, ne k tomu zavazovat ostatní občany, kteří by raději své peníze věnovali na něco podle jejich mínění užitečnějšího. Zvláště když si vezeme, jak je aktivita státu nákladná a provázaná, jak Pehe tvrdí u článku o způsobu výběru státem schválených penzijních fondů, s korupcí.
    SH
    March 4, 2011 v 10.09
    Jednoduchá rovnice.
    Každý, kdo pléduje pro vývoz zbraní, by měl dostat za povinnost poskytnout desetkrát vyšší pomoc v rámci ZRS. Neoliberálně sobecké názory starej se každý jen o sebe, patří už do minulosti. A na konec realisticky pragmatické. Bohatí ať raději dávají, co mohou, než aby jim chudí nakonec vzali, kolik potřebují.