Poučení se dá nalézt v každé situaci. To je jistě pravda, byť někdy jde o zkušenost, kterou bychom si jistojistě nechali rádi uniknout. O to zajímavější je, když se setkáme s pozitivním příkladem hodným následování v místech, kde bychom to naprosto nečekali. Pro mnoho lidí z tzv. Východní Evropy ale i z té tzv. Západní je překvapivé, když se v zemích podstatně méně „rozvinutých" setkají s něčím, o čem jejich představy v mnohém předčí.

Jednou z takových aktivit, které by organizace v mnoha rozvinutých zemích rády realizovaly, je monitorování státního rozpočtu, které praktikují asociace občanských iniciativ mnoha chudých zemí.

Představy mnoha lidí u nás o životě v tzv. rozvojových zemí je značně zjednodušující. Ponechme teď stranou mýty o jejich lenosti a naší pracovitosti, který vlastně říká, že my jsme zase línější než třeba Rakušané či Portugalci. Nemusíme se bavit ani o představách, že lidé v chudých zemích žijí takřka v době kamenné a nečekají na nic jiného, než jim přivezeme obnošené tričko či jim dáme baterku, nad jejímž rozsvíceným světlem bude žasnout celý kraj.

Ale i inteligentní a jinak rozumní lidé si myslí, že třeba my Češi máme nějaké speciální schopnosti, které nás přímo předurčují k tomu, abychom do rozvojových zemí jezdili vyučovat demokracii. A úplně nejlepší jsme samozřejmě v tom, jak jiné naučit úspěšný transformační proces — myslí se tím nejspíše proces, jak neúspěšnou reál-socialistickou ekonomiku přivézt za dvacet let k neúspěšné kapitalistické ekonomice.