Výzva na podporu knih

Alena Zemančíková

Každá kniha není literaturou. Jsou takové, které skutečně jsou „zboží jako každé jiné“. Mají i tyto knihy mít výhodnější sazbu DPH? A lze vůbec rozhodnout, které knihy to jsou? V době tak komerční, jako je naše, se každá debata o veřejné podpoře kulturních výkonů neřešitelně zamotává.

Na návštěvě Goethova domu ve Weimaru patřil k mým nejsilnějším zážitkům pohled do géniovy knihovny. Ta se nachází v postranním kumbálu, knihy (5 424 titulů v 7 000 svazcích) jsou tam seřazeny v mnoha regálech, regály jsou účelově obyčejné, jen tak prakticky stlučené, a knihy v nich nádherně očtené, mnohé mají oslí uši, seřazené jsou bez ohledu na formát a nákladnost vydání. Je to knihovna intelektuála, který knihu potřebuje ke své práci, intenzivně knihovnu využívá, knihy čte, stále jimi listuje. Pracovna sama je rovněž prostá místnost s psacím stolem, židlí, křeslem, kde básník mohl v pohodlnější poloze číst — a to je vše. Nikde žádný zvláštní komfort ani posvátná úcta.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Návštěva běžného knihkupectví v člověku zanechá odlišný pocit. Knih vychází kvantum, mnoho z nich je ovšem účelovým škvárem. Pozoruhodné je, jak opulentní obaly a kvalitní papír mají vydání celkem literárně bezvýznamných autorů (zejména zahraničních, Daniele Steelová se skví zlatým písmem, o Danu Brownovi ani nemluvě). Pro budoucí generace pomalu odumřel žánr vydané korespondence (a co se třeba Bettina Brentano provdaná von Arnim namanipulovala, aby její Dopisování s dítětem mezi ní a Goethem vypadalo tak, jak si ona přeje). Zato se komerčně dobře prosadil — a pak zamořil knižní trh — žánr knižního rozhovoru, kde může tázaný koneckonců říkat, co chce sám, zejména, když si knihu sám objedná a tazatele zaplatí! A pak je ještě podobné psaní, kde jde už o portrét vybrané osoby, složený často kompilací článků v magazínech, různých interview, televizních a rozhlasových vystoupení a výpovědí lidí okolo — a dotyčný s tím ani nemusí mít osobně mnoho společného.

A pak jsou na trhu také neuvěřitelné slátaniny v žánru červené knihovny a fantasy a přepisy filmových scénářů a — to je obzvlášť směšné — televizních seriálů, které vycházejí okamžitě poté, co se seriál odvysílá. A tisíce příruček, jak si užít sex a jak zhubnout a vyjít s partnerem a být v pohodě. Tohle všechno jsou knížky, které nesledují nic jiného než zisk, nejsou nijak zvláštním zbožím, vyžadujícím ochranu, a klidně by na ně mohla být uvalena dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty, proč ne?

Kniha změnila svět, je spojena s bohatou mytologií a symbolikou a je to předmět posvátný. Či spíše byl, v době, kdy nebyla dostupná téměř nikomu, kdy bylo těžké ji získat i přečíst, kdy pro věčnost fixovala zásadní text. Ale na Goethově knihovně vidíme, že její majitel nejen že si pravděpodobně před každým otevřením knihy nešel umýt ruce, ale že si dokonce ohýbal rohy jako záložky, slinil prsty při obracení stránek a vozil s sebou své svazky na cestách. Autor Fausta zacházel s knihami jako s běžnou součástí každodenní existence, ne jako s posvátnými předměty. Kniha dokáže změnit svět — ale nejen Bible, na kterou si jistě okamžitě vzpomeneme, ale i kniha špatná a zlá, jako Mein Kampf. Kniha je zboží jako každé jiné — ale ne každá a ne vždy. Antologie expresionismu není totéž jako životopis Ivety Bartošové. Vydání Mein Kampf v Německu roku 1925 mělo jiný význam než jeho české vydání v roce 2000. Kniha je v dějinách civilizace něco naprosto zásadního, ale dnes, obávám se, o ní sotva můžeme mluvit jako o nějaké svátosti.

Bohužel není způsob, jak to rozlišit. A kdo to má udělat? Jak je to v cizině, třeba ve Velké Británii — tu nepatrnou DPH tam mají všechny knihy, i takové, o nichž tu byla řeč?

Vždycky, když mě napadají takové otázky, rozbíhá se úvaha dál. U nás přece není mnoho možností, co vyrábět, aby to jinde nevyráběli levněji anebo i lépe. Rozhodně ale můžeme beze strachu z čínské konkurence podnikat ve vlastním jazyce — a protože poctivá literatura není zboží, které by přineslo „rychlé prachy“, musí to být lehké a levné, efemérní, zapomenutelné a celkem vzato i zahoditelné psané slovo. Tyhle levné edice zaměstnávají mizerné grafiky, překladatele se středoškolskou úrovní znalosti jazyka (zejména češtiny), živí bídné vydavatele. Je to, podle mého přesvědčení, asi stejně užitečná a ušlechtilá činnost jako modelování nehtů, které se u nás tak úspěšně rozšířilo a které přece také není vůbec k ničemu. Klidně by mohla být zdaněná stejně jako to modelování nehtů.

Ano, ale co s literaturou uměleckou a odbornou? To není jen otázka soukromých nákupů knížek, které potřebujeme či chceme číst, to se přece týká i veřejných knihoven, kterým se zvýšením DPH na knihy určitě nezvýší rozpočty. Nejvíc přece čtou mladí lidé a studenti a senioři, kteří si konečně můžou dopřát četbu v křesle. Ale právě ti nemají peněz nazbyt, právě oni tvoří většinu klientely veřejných knihoven a očekávají, že knihovna bude mít v oblasti literatury to, co aktuálně vychází, o čem se píše a mluví, co stojí za čtení. V případě studentů i co po nich jejich škola žádá. Kde se k tomu dostanou?

Na každé výhodě nebo úlevě dokážou parazitovat lidé, kterým osobní prospěch je nade vše. Když jsem se rozčilovala, že Národní galerie (její ředitel Knížák) zrušila bezplatné první středy v měsíci, které podobně jako knihy v knihovnách využívají zejména lidé, kteří nemají mnoho peněz, nemají nárok na slevu, ale mají zájem o umění, vysvětlili mi přátelé zaměstnanci Národní galerie, že ovšem cestovní kanceláře zneužívaly bezplatných střed k hromadným návštěvám výprav. Nesdílím jejich pohoršení, říkám si — je to legální a je to méně ubohé, než podobné proklouzávání k výhodám v jiných oborech než je umění. Zrušme vstupné vůbec nebo to nechme plavat, ale zrušit volný den i těm, kteří ho nezneužívají, je  postup podle našeho oblíbeného principu kolektivní viny.

A s těmi knížkami je to asi totéž. Nakonec ti špatní grafici a mizerní překladatelé, autoři a vydavatelé podnikají v něčem, co se dá při nejmenším recyklovat, prostý lid alespoň něco čte a skutečná literatura a věda na tom netratí.

Velký demagog Miroslav Kalousek se vyjádřil, že by koneckonců vyměnil nižší DPH na knihy za zvýšení DPH většímu sortimentu potravin. Že knihu nikdy v popelnici neviděl, zatímco potravin spoustu. Jenomže: knihy, pokud už je člověk vyhodí, patří do tříděného papíru — tam by možná nějaké našel. Na potraviny neexistuje second hand ani antikvariát. Knihy prostě nejsou biologický materiál s omezenou dobou trvanlivosti. Přirovnání nesedí.

A výzvu k záchraně knih jsem podepsala.

    Diskuse
    PE
    February 28, 2011 v 9.31
    Rozlišit kvalitu knihy nejde, právě proto, je všechny daníme stejně. Občas ostatně těžko rozlišit i knihu od časopisu. Ale možností je víc.

    V Německu takto, když přijdete na poštu a knihu dáte do obálky až na přepážce, platíte za ni jako za dopis - kniha tam NENÍ zboží jako každé jiné. To platí v ČR, kde Čechov i kilo višní stojí při poslání stejně.

    A Polsko loni zažilo velké protesty proti zvýšení DPH na knihy z 0 na 5 %. Jiný kraj, jiný mrav.
    JG
    February 28, 2011 v 11.48
    Možná je to i tím, že - pokud to mohu posoudit - polští intelektuálové nebyli v posledních dvaceti letech tak servilní k vrchnosti jako u nás. Já jsem nepodepsal, odmítám být solidární s lidmi jako Jáchym Topol nebo Alexander Tomský, kteří před půl rokem jásali nad vládou rozpočtové zodpovědnosti.
    SH
    March 4, 2011 v 16.40
    Nová doba
    Knihy, které opravdu stojí zato číst, jsou a budou vždy dostupné i na internetu, protože je budou psát autoři s jinou motivací, než je zbohatnutí. Jsou ale knihy, které bych nechával bez zdanění, těmi jsou učebnice, především vysokoškolské, dneska mnohdy až obludně drahé a pak encyklopedie.
    March 4, 2011 v 17.32
    knihy na internetu?
    Víte, knihy na internetu, to je dnes už takové skoro klišé. Ona totiž kniha není jen text, který někdo vyvěsí na web a druhý si ho přečte. Je to 1) řemeslný artefakt sám o sobě (vazba, obálka, papír, sazba, grafika), 2) vrchol jakési vyšší knižní kultury - při její přípravě se setkávají redaktoři s editory, pracují na ní grafici, ilustrátoři - v některých případech i umělečtí knihaři atd. Tohle všechno internet škrtá - z knižní kultury se zde stává pouhý provoz, tiráže se jmény podílejících se pracovníků zcela ztrácí význam. A naopak: když už si koupíte půl kila svázaného papíru, disponujete matérií určitých kvalit, vlastníte nejen text, ale i jeho nosič, v němž je uchována i řemeslná dovednost těch, kteří na něm pracovali.
    Navíc Vám, při vší úctě, uniká jedna z podstat problému: pokud hodíte pod nohy vydavatelů beletrie další klacek, lze se s úspěchem nadíti (a příklady z okolních zemí nás o tom ujišťují), že se většina textů, které by jinak mohly vyjít, na internet nikdy nedostane. Některá nakladatelství totiž plánují velmi pracné edice, jež vyžadují dlouhodobé studium díla autora, kterého si nakladatel vybral k vydání, a pak snad ještě delší dobu samotné editace textu. Jestli si myslíte, že totéž budou dělat, aby pak výsledný produkt vrzli někam na internet, tak Vás musím upozornit, že se hluboce mýlíte.
    March 4, 2011 v 22.51
    Kniha je kniha, i kdyby to byl škvár
    Přiznám se, že třetí odstavec článku mě trochu vyděsil. Určovat výši zdanění podle toho, zda jde o Dostojevského nebo Dana Browna? Autorka sice dál píše, že neexistuje způsob, jak to rozlišit, jenže s povzdechem "bohužel". To já tedy říkám "naštěstí".
    JG
    March 7, 2011 v 10.54
    jiná petice
    Nezávislí ekonomové jasně ukázali, že řešit státní deficit zvyšováním DPH je nesmysl. Proto je třeba odmítnout počínání této vlády jako celek, nikoli nedůstojně škemrat, ať klidně seberou všem ostatním, jenom nám proboha ne, protože my jsme nezastupitelní. Ostatně lidi okolo knížek nesou na současné situaci svůj díl viny, ačkoli většinou ani ne tak ze zlé vůle jako z hlouposti, když dvacet let nebyli schopní vidět svět jinak než brýlemi zapšklého antikomunismu a naivního anarchokapitalismu. Takže by to chtělo spíš konečně se veřejně ohradit proti ideologizované ekonomice, proti agresivitě a demagogii, proti sklonům označovat tvůrčí a přemýšlivé lidi za škůdce národa. Tady je Rhodos pro české intelektuály, hájit svoje hodnoty. Protože bude lhostejné, jaká bude výše daně na knihy a které žánry od ní budou osvobozeny, pokud ve společnosti zavládne atmosféra, že knihy je lépe nečíst, aby člověk nebyl podezřelý.
    Neodpustím si sarkasmus: kdyby nakladatelé a spisovatelé vyhlásili "Děkujeme, odcházíme", vadilo by to někomu?
    March 8, 2011 v 2.18
    Mně se líbí text Daniela Strože: Proč nemohu podepsat Výzvu na obranu knih – viz zde:

    http://www.blisty.cz/art/57587.html
    March 8, 2011 v 7.38
    Proč jsem výzvu podepsal
    Pane Molnáre,

    dovolte mi reagovat. Obávám se, že text Daniela Strože (a v některých partiích bohužel i zde přítomný článek paní Zemančíkové) je typickým příkladem ideologického boje o tzv. kulturní hodnoty. Oba texty, Strožův zvláště, jsou místy velmi nabezpečné, protože míchají, pro mě zcela nepochopitelně, dvě věci - ekonomickou problematiku zdanění a otázku, řekněme to jednoduše, osobního vkusu, který se vydává za obecnou kritiku "pokleslosti". Jak jsem naznačil výše, příslušná partie článku paní Zemančíkové je pro mě nepřijatelná, musím ji razantní odmítnout; až mě udivuje ten konzervativní přístup ke kultuře z pera snad levicové (?) intelektuálky.

    Proč proboha skrze daňovou problematiku chtít řešit úroveň současné kultury? Co je to za nesmysl? Tahle konfúze je jen, zdá se, dalším dokladem neschopnosti racionálního přesného myšlení některých "kulturních pracovníků" (jak se jim říkalo za minulého režimu).

    Že vedle Tolstého, Nabokova, Milosze atd. bude vycházet i hromada hloupostí - to je prostě fakt, které sotva můžeme řešit principem daňového zatížení. Nebo má být zřízen nějaký nový odbor ministerstva vnitra, který bude uvedené mít ve své gesci? A co je to za větu ve Strožově článku o devastaci kultury v 90. letech, na níž se měl údajně podílet V. Havel? Danielu Strožovi už evidentně přeskočilo.

    Proč jsem výzvu podepsal? Nedávno byl v Polsku publikován průzkum, podle něhož Poláci málo čtou. Za největší čtenáře Evropy jsou v onom průzkumu zmíněni vedle Francouzů právě Češi. To je jistě povzbudivé - v Polsku ostatně funguje stereotyp o Češích jako národu velkých čtenářů. Výzvu jsem podepsal proto, aby knihy nepřestaly být lidem dostupné, nic víc a nic míň. A je mi srdečně jedno, zda si nějaký člověk koupí Roberta Musila či knížky Báry Nesvadbové. Možná že i pro leckterého vzdělance bude Nesvadbová zábavnější :)
    March 8, 2011 v 13.45
    ad RK
    Námitka proti směšování zdanění a úrovně kultury je namístě.
    Jinak ovšem Strož nenapsal, že se Havel na devastaci "podílel" (i když i o tom by se vzhledem ke kvalitě jeho textů a projevů dalo diskutovat), ale že jí přihlížel. -- Každopádně byl tehdy rozkraden a zlikvidován Knižní velkoobchod, zničena nakladatelství jako Odeon nebo ČS. (Nakladatelství, ve kterých byly knihy - představte si to! - ještě odborně a jazykově redigovány.) Havlův podpis pod nějakou peticí dnes proto působí - mírně řečeno - směšně.
    March 8, 2011 v 14.0
    pro: JK
    Díky, pane Kopecký za opravu mé nepřesné parafráze Strože. Pokud jde o ty kauzy, které jmenujete, to je dobře známo, byla to špína, ale stejně si myslím, že 90. léta rozhodně nebyla kulturním úhorem. Sám si pamatuji na tu až nepřehlednou žeň kulturních periodik (některá, žel, zanikla příliš brzy, např. Iniciály) a kvalitních titulů na pultech knihkupectví. Zvýšení DPH bude mít za následek, že se řada textů přesune na internet. Olomoucká Aluze tak učinila už před časem, Deník Referendum budiž také příkladem.
    + Další komentáře