Potěšila mne revoluční výzva Petra Kužvarta Co dělat s českým mafiánsko-korupčním reálným kapitalismem? Také již drahnou dobu přemýšlím, kudy z toho ven. Petr Kužvart navrhuje sjednotit občanskou společnost, vyvolat krizi, vstoupit do konfrontace s politickou mocí a prosadit společné cíle a požadavky. Zní to jako osvědčené schéma. Jenomže tohle osvědčené schéma nás s pravidelností vede z bláta přes louže do bažin. Mám-li k jeho textu kritické připomínky, pak ne proto, že bych s ním zásadně nesouhlasil, ale protože již máme — či bychom měli mít — dostatek zkušeností na to, abychom se vyvarovali obvyklých chyb.

Kužvartův vzorec zní oni, v tomto případě zkorumpovaný mafiánský establishment, a proti nim my, aktivní část občanské společnosti, usměrňující lidový vzdor správným směrem. Odpustím si laciné reminiscence, má podstatně hlubší kořeny. Opakuje se od počátků novodobého českého národního vědomí, vnikajícího ne jako hnutí za regionální autonomii proti vnější moci, ale jako hnutí dovolávající se vnější moci na pomoc proti spoluobčanům jiného jazyka a jiného sociálního postavení, proti německému panstvu.

Od této v kulturním genomu hluboce zafixované obsese neustálého vymezování se vůči druhým se odvíjí nejen naše patologická neschopnost s druhými žít, vedoucí k opakovaným tragédiím a rozpadům země v letech 1938, 1939, 1945, 1968 a 1992, ale také ona nesnesitelná lehkost, se kterou lze občanskou společnost vždy znovu a znovu poštvat proti nově vyznačkovaným nepřátelům a mezitím si v klidu obsadit uvolněné pozice. I Kužvartův projekt ji sleduje, včetně onoho implicitního vymezení se nás, aktivní části občanské společnosti nejen vůči proklatému establishmentu, ale také vůči obecnému lidovému vzdoru a naštvání (lidovému hněvu, nazýval to tatíček Beneš), který je potřeba zachytit, usměrnit a vzniklé krize posléze využít.

Jeho popis současného stavu, se kterým jinak z velké části souhlasím, postrádá klíčové vysvětlení, jak k němu vlastně došlo. Nepřivezli nám ho, jak bývá zvykem, na cizích tancích ani nám ho nevnutily žádné dramatické mezinárodněpolitické tlaky. Ač jsou spekulace o úloze amerických, ruských a izraelských agentů vděčným tématem, nelze nevidět, že se tentokráte za jásotu a plné podpory občanské společnosti rodil u nás doma, nezřídka svévolně a proti zkušenostem, představám i doporučením nejbližších sousedů a nových spojenců.