Rakousko si minulou neděli zvolilo novou sněmovnu. Vítězem volem je jednoznačně poslední lidovecký kancléř Sebastian Kurz, jehož ÖVP získala 37 procent hlasů. Kurzův bývalý koaliční partner, krajněpravicová FPÖ, přišel o deset procent hlasů a skončil na šestnácti procenty. Celkově ztratila koalice konzervativců a nacionalistů čtyři procenta. To je sice dobrá zpráva, mnozí však doufali v ještě větší pokles.

Obě strany si totiž prošly v minulých měsících četnými skandály. Ve skutečnosti pak sice část jejich voličů přešla k liberálům a část k zeleným — ti se dík všudypřítomnosti tématu klimatické spravedlnosti vrátili do parlamentu se čtrnácti procenty —, ne však k sociálním demokratům. Těm oslabení pravice ani téma klimatu nic nepřineslo. SPÖ získala pouze 21 procent hlasů.

Příčiny nijak honosného výsledku Sociálnědemokratické strany Rakouska jsou komplexní. Zde se však budeme věnovat pouze dvěma jejich rovinám, které jsou pro budoucí fungování strany zásadní.

Klima: raději za kovářem než kováříčkem

Rakouská sociální demokracie brala vždy v posledních letech otázku klimatických změn vážně. Měla pro to i pragmatické důvody — téma ji přivádělo voliče, jelikož zelení nepřekonali v roce 2017 volební práh do sněmovny. Před letošními volbami se tak očekávalo, že část vlažnějších voličů sociálních demokratů k revitalizovaným zeleným vrátí. Ambicí SPÖ bylo alespoň část z skupiny, pro niž je téma změn klimatu klíčové, udržet.

To se uspokojivě bohužel nepodařilo. Ne, že by zde nebyla dobrá vůle. Klima bylo i dobře rozpracováno v programu. SPÖ prosazovala velký zelený investiční program, jakousi variantu Green New Dealu. Slibovala rozšíření veřejné dopravy i systému slev na ni, zavazovala se též k rozsáhlejší podpoře obnovitelných zdrojů energie.

Environmentální programy SPÖ a zelených se velmi podobaly. Potíž byla však (a stále je), že sociální demokraté nebyli vnímají jako hlavní strana ekologicky citlivé politiky, zatímco zelení ano. Voliči se tak rozhodli jít pomyslně namísto ke kováříčkovi ke kováři.

Otázkou, níž si musí sociální demokraté odpovědět, nyní je, jak posílit svoji kredibilitu v ekologických otázkách, nebo zda se raději nesoustředit na zcela jiná témata a nenechat klimatické pole zeleným.

Kam vane vítr doby, není obtížné říci. S Fridays for Future zažíváme největší mobilizaci mladých lidí za mnoho posledních let. Jako jeden z nejzávažnějších zdrojů obav do budoucna se přitom klimazměna týká i pracujících. Chce-li se stát sociální demokracie v budoucnu opět vůdčí silou, musí mít v otázkách ochrany životního prostředí jasno a být přesvědčivá.

Problém mediálního bloku

Dalším specificky rakouským problémem (i když nejen rakouským) je, že se sociální demokracii nedaří čím dál více dostat svá sdělení, svůj pohled na věci do médií. Hlavním důvodem je v Rakousku fakt, že konkurenční lidovecká ÖVP naopak získala ohromnou mediální moc. Odpočteme-li veřejnoprávní kanály, přísluší takřka všechny rakouské deníky a magazíny do středopravicového či konzervativního tábora. Tištěná média jsou buď vlastněna bankami a podnikateli, kteří ÖVP přejí, anebo závislá na reklamě od velkých podniků či od vlády.