S napětím jsem sledoval, jak dopadne anabáze Jiřího Dienstbiera ml. coby volebního lídra ČSSD v Praze. Před volbami sliboval, že v případě volebního úspěchu nedopustí pokračování korupčních poměrů na magistrátu, které tam zavedla vládnoucí ODS. Logicky z toho plynulo, že pokud mu to volební výsledek dovolí, vyhodí dosud vládnoucí ODS od vlády do opozice. Lidé mu uvěřili a ČSSD dosáhla historicky nejlepšího výsledku v Praze. Skončila sice těsně třetí, ale spolu s novou politickou silou TOP 09 byla schopná svůj předvolební slib splnit. TOP 09 ale jasně dala najevo, že dává přednost ODS, pokud ta se zbaví zdiskreditovaných politiků. ČSSD tím přišla o jediného možného partnera, s nímž by mohla své předvolební sliby splnit, a celkem logicky člověk čekal, že odejde do opozičních lavic.

Jenže jaké překvapení, ČSSD se do opozičních lavic vůbec nehrnula. Naopak čile se rozjela jednání s ODS o společné vládě na radnici. Zpočátku to vypadalo jako jen taková hra ODS, kterou si chtěla vynutit na TOP 09 lepší vyjednávací podmínky. Tomu by nakonec člověk rozuměl. Ale časem se ukazovalo stále víc, že nejde o žádné taktizování, ale o regulérní vyjednávání koalice na radnici. V této chvíli Jiří Dienstbier ml. poprvé prohlásil, že pro něj osobně nepřipadá koalice s ODS v úvahu, protože by tím porušil slib daný voličům. Načež se v pražské ČSSD zvedla vlna kritiky proti Dienstbierovi a ukázalo se, že většina funkcionářů pražské ČSSD míní koalici s ODS smrtelně vážně.

Když jednání s ODS pokročila ještě dál, Jiří Dienstbier ml. se opět ozval a potvrdil, že svůj negativní postoj ke spolupráci s ODS míní vážně. V tu dobu se situací v Praze začalo zabývat i vedení ČSSD a jednu chvíli to vypadalo, že aspoň pražskou ČSSD pokárají za porušení předvolebních slibů, což poškozuje celou ČSSD. K mému úžasu se tak nestalo a úřadující předseda ČSSD Sobotka byl se svým návrhem vyjádřit nesouhlas s postupem pražské organizace ve vedení přehlasován. Jinými slovy, vedení ČSSD otevřeně a bez skrupulí dalo najevo, že praktiky předvolebních triků na voliče jsou tolerovány. Slyšel jsem na tiskovce Michala Haška říkat, že vedení nebude dávat krajům knížecí rady, jak si mají počínat v povolebním vyjednávání. Hned poté Jiřího Dienstbiera ml. vyhodili z vyjednávacího týmu pro sestavení vlády na radnici, a cesta ke koalici s ODS se otevřela.

Jakub Patočka napsal před časem, že ČSSD si musí vyjasnit, zda je stranou Erazima Koháka, nebo Petra Hulinského, protože ani s největší dávkou fantazie si nelze představit, co ti dva mají společného. Patočka dále napsal, že nejde o nic jiného než o to, zda se do ČSSD lidé hlásí, aby zabránili kořistnictví v politice, nebo zda tam chtějí jít kořistit. Nejen vývojem v pražské organizaci, ale i postojem svého vedení dala ČSSD celkem jasně najevo, čí stranou skutečně je. Vzhledem k tomu, že Michal Hašek, který se razantně postavil za postup pražské ČSSD, je jeden ze dvou kandidátů na post budoucího předsedy ČSSD, a vzhledem k tomu, že má podle pozorovatelů větší šance na zvolení než jeho protikandidát Sobotka, protože za ním stojí drtivá většina hejtmanů a krajských funkcionářů, vypadá to na to, že budoucnost v této straně má Petr Hulinský. Erazim Kohák a jemu podobní mu pak mohou v lepším případě dělat pěknou stafáž zase před nějakými dalšími volbami.