Proč to dělají?

Táňa Fischerová

Klademe-li si otázku, jak je možné, že politici nereflektují zájmy voličů, odpověď je nasnadě. Pochopili totiž, že důležitější je mít podíl na přerozdělení prostředků. Pak budou vítězi tak jako tak.

Už v jednom ze svých minulých sloupků jsem kladla otázku, co vede naše politiky k tomu, aby rozpoutali svou „škrtreformu“ a připravovali rozklad všech funkčních sociálních a kulturních systémů. V demokratickém státě je přece takové jednání musí nutně stát hlasy voličů, a tak si tímto jednáním připravují konec svých politických kariér. Tato obava až dosud politikům bránila v radikálnějším přístupu k proměně stávajících pořádků. Komunální a senátní volby, které máme za sebou, toto pravidlo potvrzují, byť mnozí lidé stále ještě věří, že novodobá „stáňa a vláďa“ nás vede ke světlým zítřkům. Totéž se děje v celé Evropě, a přesto ani miliony lidí v řeckých a francouzských a dalších ulicích evropských měst nezastavily vládní reformy. I tam je jim jedno, že nebudou už napříště zvoleni? Musíme si tedy stále naléhavěji klást otázku, co je k takovémuto chování vede? Proč to dělají, bude-li je to stát politickou kariéru?

Prvně na to bez skrupulí odpověděl Jan Keller v Novém prostoru. V článku, ve kterém rozkrývá pád veřejného sektoru, říká: „Pokud nejsou nositelé ekonomických cen naprostými hlupáky, pak z toho vyplývá, že rozpad veřejného sektoru byl u nás dopředu pečlivě naprogramován.“ Tady jsme u meritu věci, ale je třeba v tomto přemýšlení jít ještě dál. Byl-li tento program u nás, v Evropě i ve světě naprogramován, kam směřujeme v příštích letech?

Doplňující informace můžeme čerpat například z článku Noví diktátoři byznysu, který vyšel v Ekonomu. Je tam na jednotlivých příkladech popis toho, jak přecházejí základní veřejné statky (finance, energetika, veřejná doprava, vodárenství, potravinářský průmysl, telekomunikace atd.) do soukromých rukou velkých společností. V souvislosti s vypisováním veřejných zakázek zazněl vedle dalších návrhů, jak změnit toto masivní tunelování a rozkrádání společného statku, velmi prostý a logický návrh.

Veřejnou zakázku dostane ten, kdo ji vyhraje, a ten ji také musí sám realizovat. Tím by zcela odpadla skutečná korupce, zákulisní domlouvání o podmínkách a násilí mocných ekonomických subjektů, kterým menší slouží pouze jako subdodavatelé práce i materiálu i lidí za podmínek, které si diktují vítězové zakázek. Protože už dnes mají a v budoucnu chtějí mít naprosto a bez výjimek v rukou veškeré základní životní funkce, budou mít skutečnou moc nad našimi životy. To se bude dít i u Kalouskovy ekologické superzakázky, Kalousek to dokonce sám veřejně sdělil: „Firma, kterou vybereme, bude jen kvazikoncesionářem a bude sama vyhledávat výhodné nabídky na likvidaci jednotlivých ekologických škod.“

Není už zřejmě ani důvod to skrývat. Totéž chtějí praktikovat velké společnosti v lesním hospodářství, k témuž směřuje ČEZ a všichni, kdo ovládají energetiku i těžbu surovin. Menší firmy a všichni zaměstnanci se tak stanou vazaly těchto korporací, velkých firem a monopolů, které budou ovládat všechna důležitá odvětví. Nikdo nesežene práci mimo jejich oblast rozhodování, oni budou diktovat veškeré podmínky. Protože budou mít v ruce veškerou moc ekonomickou, politiky už nepotřebují. Ti mazanější z politiků velmi dobře pochopili, kam svět směřuje, a vyměnili svou politickou budoucnost za podíl na tomto přerozdělení. Budou mezi vítězi tak jako tak a s demokracií měli vždy společnou pouze rétoriku.

Zdá se tedy, že se schyluje k jakémusi závěru, na jehož konci bude svět vypadat poněkud jinak. Ani likvidace humanitních oborů, kultury i sociálních programů není náhodná. Hybatelům těchto změn vyhovuje to, že většina lidí nic nechápe a myslí si, že jsou to pouhé spalničky pokroku. Je nejvyšší čas se probudit a začít chápat, o co běží.

Neříkejme, že nic nejde. Neříkejme, že nemáme žádné náhradní programy. Ty jsou dávno tady v podobě alternativ. Stavět se musí na místních ekonomikách, ve kterých rozhodují ti, kdo hodnoty vytvářejí. Je třeba přijmout zásadu oddělení politiky od ekonomiky a dát svobodu rozvíjení každé individuality ve školství, vědě, kultuře, v duchovním rozvoji. Není za pět minut dvanáct. Je pět minut po dvanácté.

    Diskuse
    October 28, 2010 v 14.44
    Je to tak,
    "veřejnou" politiku budou dělat korporace.
    V
    October 28, 2010 v 17.47
    Jen to nejradikalnější
    je dost radikální. Francouzské bouře neohrozí třídu politiků. Je to jen servis velkého kapitálu. Jedni budou na čas odsunuti do opozice, druzí z ní na čas vyjdou, v podstatě se nic nezmění. Příklad proto toto: snížení daní velkým korporacím o 10% u nás navrhl Bohuslav Sobotka za ČSSD.
    Francouzi musejí prohrát, protože nemají vizi jiné společnosti, jiného společenského systému, než je kapitalismus.
    Bohužel, i většina tzv. levicových intelektuálů sní o návratu starého systému tzv. státního vlastnictví. To ale není nic jiného, než forma vlastnictví kapitalistického, ovšem s vyloučením konkurence. Skrytý půvab těchto návrhů spočívá v jejich naději na uchopení moci, po níž vždy touží.
    Směřují-li dějiny v dlouhodobé perspektivě k růstu lidské svobody, musí být rozkládající se kapitalistický systém nahrazen systém, v němž budeme skutečně svobodní, podstatně svobodnější než dnes, kdy jsme jen námezdní pracovní síla. Současně to musí být systém, v němž lidská vzájemná pomoc nebude jen výjimka, porušení pravidel konkurence, ale jeho základním princip.
    Takový systém je možné si představit jen jako systém založený na přímé demokracie (přímá volba všech politiků, starostů, hejtmanů atd., ale také jejich odvolatelnost kdykoliv, právo na místní i celostátní referendum atd.). Především však musí být v ekonomice založen na vlastnictví podniků jejich zaměstnanci, tj. těmi, kdo tvoří jejich bohatství.
    Zhruba takto si lze představit obsah toho, co kdysi Marx nazval socialismem.
    ??
    October 28, 2010 v 18.23
    Už se někdy stalo, že by bývalý špičkový politik skončil na úřadu práce? O jejich kariéru postpolitickou je většinou dobře postaráno. Dilema s "odcházením" se většinou nekoná.
    PM
    October 29, 2010 v 13.04
    agresivním pozitivismu
    naší výkonnostní společnosti nectí radikálnější ideologii, než vůli po privátním úspěchu. Individuální sebeuspokojení je v současnu nejsilnějším společenským impulsem zdařile zakotvený ve formě neoliberalismu do společenskoekonomického chování. Realizace existujících alternativ je možná teprve po výraznější autodiskreditaci neoliberalismu. Stále se ještě nacházíme ve stadiu společenského přechodu od společenosti s vykonností vynucenou disciplinou - institucemi tradičního represivního charakteru, jako káznice, kasárna, fabriky - ke společnosti individuelní výkonosti mezi kancelářskými budovami, fitniscentry, obchodními centry. Novým vzorem se stává namísto společnosti disciplíny společnost výkonu. Její sebedestrukce ještě není ve finálním stadiu. Coučasné následky agresivního pozitivismu na zdravotní stav jak jedince tak společnosti - ač nezanedbatelné - k prozření nestačí.
    TF
    October 29, 2010 v 17.54
    Myslím, že čím dál tím víc lidí začíná chápat, co se děje. Jen zatím nedošli od pochopení k činům, které spočívají v osobní aktivitě. ProAlt a další jsou takovými vlaštovkami. Jen se obávám, že nemáme moc času, protože mocenská skupina, která utahuje šrouby má už velký náskok.

    Táňa Fischerová
    PM
    October 29, 2010 v 18.33
    Činy a připravenost k osobní aktivitě,
    musí vnímat faktickou občanskou připravenost. Společnost se dnes nachází ve výměně paradigmat opačným směren, než k etice vycházející z pocitu sociální zodpovědnosti vůči společensky slabšímu. Apelace na pochopení tohoto stavu zde neplatí. Strategickou otázkou tedy je, jak urychlit tento proces a tím návrat kyvadla.
    October 30, 2010 v 0.03
    Po nás potopa
    Tažení proti vzdělanosti obecně a humanitnímu vzdělání zvlášť vypadá jako pokus o sebevraždu. Zatímco mezi intelektuály je rozšířen odpor k násilí, nevzdělané masy se budou bouřit chaoticky, zato krvavě. Jsou současní vládcové sebevrazi? Bojí se pokojného odevzdání moci, po němž by si nejspíš mohli v klidu dál užívat většiny toho, co dosud nakradli, jen by se jim majetek dál nemnožil, více než masakrů? Spoléhají na to, že bouře propuknou až po jejich smrti? Věří, že špatně organizované výbuchy hněvu nevzdělaných mas dokážou potlačit? Chtějí nenávisti zbídačených lidí předhodit za sebe zástupné oběti, poštvat chudé proti ještě chudším, domácí proti hostům, národnostní většiny proti národnostním menšinám, našince proti sousedům? Dají lůze místo chleba hry v podobě koncentračních táborů? Nebo chtějí plebs rovnou poslat do války a věří, že jich se válka nedotkne, protože válka je mír? Anebo se právě balí na útěk z pekla, které se chystají rozpoutat?

    Možná že na permanentním globálním výjimečném stavu a architektuře světa jako soustavy koncentračních táborů se již pracuje: všechny státy, které se prohlašují za civilizované, omezují přistěhovalectví a přístup cizinců na pracovní trh, kladou překážky volnému pohybu osob, zatímco volnému pohybu kapitálu umetají cestičku. I fašismus a nacismus se na nás smějí jako možné budoucnosti, přinejmenším nacionalismus je dosti hojně podporován. Na válku, tu plnohodnotnou, která se přežene kolem nás a přes nás, ne jen přes obrazovku televizoru, to snad zatím nevypadá, válka s terorismem patří spíš k přestavbě státu na vězení. Myšlenky na útěk vypadají absurdně v dnešním malém světě, ale pár míst, kde se soustřeďují boháči, by se našlo, a možná někde na Bahamách nebo v Davosu by se mohli cítit v bezpečí před zuřící chudinou.

    Co přesně mají mocní v plánu, až zprivatizují veškeré sociální služby, demontují státy a přivedou většinu jejich občanů na mizinu? Jestli si chceme zachovat naději, že své plány nedotáhnou do konce, měli bychom jim vzít naději, že jim to projde. Zajistit nejen, aby až poteče krev, tekla ta jejich, ale hlavně aby si to uvědomili včas, aby se začli bát, dokud krev neteče, dokud je čas násilí předejít.
    TF
    October 30, 2010 v 16.40
    Souhlasím s panem Macháčkem. Otázky ,které klade, bychom si měli klást všichni. Souhlasím i s jeho závěrem. Protože pokud teče krev, vždycky se věci vymknou z rukou těch, kteří chtějí skutečnou nápravu věcí lidských.

    Táňa Fischerová
    V
    October 30, 2010 v 20.49
    Může to být horší.
    Velmi pravděpodobně se v blízké době nestane nic. Jednou z příčin, proč se nestane nic je, že lidé nemají za co bojovat. Bez ideje není naděje.
    Intelektuál byl také dr. Mengele a Lenin a mnozí další.
    October 31, 2010 v 17.18
    ad TF
    Marně si lámu hlavu. Co konkrétně míníte zásadou "oddělení politiky od ekonomiky"?
    -- Je přece zřejmé, že ekonomická (finanční) moc si nejen podřizuje veškeré politické struktury, ale kontroluje také až do detailu, kdo a na jaké úrovni do nich má přístup a kdo ne. To platí nejen globálně, ale i uvnitř jednotlivých států a státních seskupení (EU). Proměna tohoto základního mocenského poměru je nepředstavitelná při současném zachování průběžně upevňovaných (např. i v Lisabonské smlouvě) kapitalistických principů.

    Statisíce ba milióny lidí demonstrovaly (proti válce v Iráku ve Velké Británii, proti aktuálnímu programu vlády ve Francii, proti nedávným "reformám" v Řecku atd.) - a jimi zvolení politici rozmanitých politických barev je ignorují a plní "vyšší" příkazy.
    Všechno přitom probíhá "demokraticky" - a ve "vyspělých" zemích dokonce i kultivovaně - panuje svoboda projevu i shromažďování, konají se svobodné volby, není třeba stavět lágry - stačí televize. -- Vládne Superkapitál (Karel Kosík).
    October 31, 2010 v 17.19
    ad MV
    Ten Lenin Vám nějak leží v žaludku. Copak Vám provedl?
    V
    October 31, 2010 v 18.30
    ad JK
    O osobně nic, stejně jako jiní diktátoři. Ale jeho vztah k demokracii a humanitě bych doporučoval prostudovat, např. na základě vlastních Leninových prací. V jedné mé knize jsem mu věnoval dost místa. Lenin je podstatou svého myšlení velmi blízko Platonovi.
    Některé léky jsou horší než nemoc.
    TF
    October 31, 2010 v 19.22
    zajímá-li Vás oddělení politiky od ekonomiky, podívejte se na stránky Klíčového hnutí. Nedá se to napsat dvěma větami. Ano, dnešní svět skutečně stojí na spojení ekonomiky a politiky a proto se dostáváme do slepé uličky. Pokud to lidé pochopí ve větším množství, začnou pro to něco dělat. Pokud si řekneme, že dnes svět vypadá tak, jak vypadá a nemá nic cenu, pak opravdu není cesty .

    Táňa Fischerová
    November 1, 2010 v 5.18
    Za co bojovat VS společný nepřítel
    Letošní rok je mimo jiné rokem Biodiverzity http://www.cbd.int/2010/welcome/ a rokem Boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (http://www.2010againstpoverty.eu/). Takže cíle by tu snad byly. Bylo by ale možná dobré, kdyby někdo (hi, hi, třeba ten zatím sociální stát) tyhle věci víc připomínal. Možná by také bylo užitečné, aby se v rámci výuky ekonomie, případně dalších humanitních předmětů více upozorňovalo na hrozby a příležitosti blízké budoucnosti.
    Osobně si ale myslím, že vymírání biosféry a nedostatek pitné vody jsou pro nás středoevropany dost vzdálené cíle, abycom kvůli tomu přestali sledovat to zajímavé v umění a sportu případně odkud kam se zrovna přepojují penězovody.
    Ještě že té pitné vody máme dost:-).
    November 1, 2010 v 7.09
    Táně Fischerové
    Děkuji za odpověď i za odkaz. Čtu si program Klíčového hnutí. -- S rozvojem místních společenství, družstevnictví etc. jak je zde popsán, bude jistě nemálo lidí - a nejen na venkově - souhlasit, ale:
    * Co však titíž lidé pro to skutečně udělají? Vzpomenou-li si např. na osud Kampeliček, neřeknou si, že je to všechno politicky naivní?
    * Čeští zákonodárci k vašim spojencům asi také patřit nebudou.

    Rozhodně Vám a Vašim přátelům přeji hodně vytrvalosti a nových aktivních příznivců.
    TF
    November 1, 2010 v 18.42
    Janu Kopeckému
    Ano, máte pravdu, většina zákonodárců bude bránit to, co automaticky přijali z minulosti, aniž o tom přemýšlejí, a z čeho mají výhody. Odtud ale porozumění nečekáme. Přibývá lidí, kteří vidí, že je třeba věci vidět jinak. Kampeličky skončily také proto, že byly (zřejmě záměrné) díry v zákoně a že selhala i kontrola ČNB. možná i proto, aby tato myšlenka zůstala zdiskreditovaná. Některé poctivé kampeličky přežily a dobře fungovaly, ale teď je dusí zákony naše i EU. I tam je silná lobby bankéřů. Ale to neznamená, že tato myšlenka je špatná. Mnohde také existují banky ( JAK. Švédsko, atd.) které dobře fungují na tomto principu.
    Děkuji za přání.

    Táňa Fischerová
    + Další komentáře