Za nejdůležitější považuji, že Anna Šabatová upozorňuje na to, že „sociální stát“ je výsledkem úsilí předchozích generací. Tedy i dělnického hnutí (nad kterýmžto slovem se dnes leckdo otřese odporem). Tedy i úsilí Masarykova a Benešova. Ale – nezapomínejme - vlastně také výsledkem úsilí křesťanů, které vyústilo v obrat vyznačený druhým vatikánským koncilem. (Což dnes, jak se zdá, nějak moc nejde pod fousy Dominiku Dukovi?)
Dnes diktátorsky vládnoucí ideologie (ať už mluví ústy Václava Klause, Dominika Duky, Romana Jocha, Petra Nečase, Miloslava Bednáře, Martina Komárka, Petra Hájka ... nebo kohokoli jiného) překrucuje dějiny (nejen české) už jenom tím, že to co je RESTAURACÍ označuje tvrdošíjně jako TRANSFORMACI, jako „reformu“. Jsou to opravdu NUTNÉ reformy?

Jenže ona závist v tom svou roli opravdu hraje, jako ten "citlivý bod", na který populista zapůsobí, aby si získal poularitu na bázi spuštění, využití a třeba i posílení toho špatného v člověku (nezáleží na kterém stupni sociální pyramidy).
Ilustrací nám mohou být "dojemné" výlevy politika ČSSD, co vykládal o tom, jak se lidé tísní na poště se složenkami a před nimi si romská rodina vybírá tisíce v rámci sociálních dávek. Jen už nedodal, že jsou to jejich jedinné peníze na základní životní potřeby, nedodal, kolik lidí z těch peněz musí příští měsíc vyžít..........ale závist spolehlivě funguje.

I řeči o "potřebným ano, ne parazitům" k tomu nemají k této technice daleko. Ty zase pomlčí o tom kdo, podle čeho, jak a za jakých podmínek bude určovat, kdo je "potřebný" a kdo "parazit", že hranice v tomhle soudu ( nemravném v tomto kontextu již od podstaty) může být účelově velmi pohyblivá. Nevadí, závist maskovaná sebespravedlností opět boduje.
Prosím, neberte to ode mne jako polemiku s článkem, pouze jako doplňující otázku.
Ondřej

Ondřeji Wolfovi:
Myslím, že to co „spolehlivě funguje“ není ve skutečnosti ZÁVIST. To, co funguje, je přece OSOČENÍ ze závisti. Buďto lidé závidí anebo je jim závist podsouvána, ale těžko platí obojí. Vidím tedy mezi oběma větami (AŠ resp. OW) diametrální protiklad.
Je to tedy opravdu „doplňující OTÁZKA“, když to zní jenom jako rezignující POVZDECH?

Spíš bludný kruh nabídky a poptávky, kdy jedna posiluje druhou a zároveň z ní saje.
Nepolemizuji s použitím termínu OSOČENÍ v pasážích o rovné vs. progresivní dani.
Veškeré (třeba verbálně učesané) "pravdy" typu "Cikáni nemakaj, jen berou" ale považuji za zločin, který se udržuje v činnosti jako tenisový míček mezi dvěma- jedním který nadhodí, druhým, který vrátí, etc.etc. Role se mohou obracet, kruh nemá začátek.
Nevnímám to jako rezignaci. To bych sem ani nepsal. Povzdech možná, ne však rezignující. Pojmenování zla je potřebné, abych (abychom) se mu mohli vymezit .
Ondřej

Pokud jsem mluvila o závisti v souvislosti s delegitimizačními strategiemi, měla jsem na mysli předhazování závistivosti těm, kteří poukazují na stále se rozevírající nůžky v příjmech např. Stále také v médiích zaznívají konstatování, že jsme rovnostářská společnost, s jasným významovým kontextem, že to není dobře být rovnostář (samozřejmě, že není vůbec jasné, co je obsahem pojmu), jen tak nějak je zřejmé, že to není dobře a měli bychom zřejmě radostně přijímat, že rozdíly v odměňování se stále rozšiřují, nůžky se rozevírají. Žádná fakta, žádné srovnání, jak je to jinde, žádné zachycení vývoje, žádná debata o tom, co je ještě přiměřené, a co už ne, žádné úvahy o strategiích, jimiž lze i v tržní společnosti ovlivňovat proporcionálnější odměňování směrem k větší spravedlnosti.

ad "nejchudší"
to je skutečně velký problém. Žádná strana se jasně bez kličkování v programech nepostavila k integraci chudých a vyloučených, Romů především, do městských a obecních komunit. Ve větší či menší míře si všechny strany nějak přisadily na onu silnou averzi, která společnost prostupuje. Všechny ty řeči o zneužívání dávek jsou absurdní a je vidět, že o skutečné podstatě sociálního vyloučení nevědí politici nic. Na druhé straně nemusíte být sám chudý a hladový, abyste měl empatii a uvědomoval si, že lidé žijí ve velmi těžkých a nedůstojných podmínkách, často bez jakékoliv naděje na vybřednutí vlastními silami. To bychom nikdo z nás, kdo jsme jakž takž zajištěni, neměli mít žádnou legitimaci se jich zastat. A to tak samozřejmě není. Aspoň doufám. Já skutečně čekám na to, kdy se nějaká strana i programově zaváže překonávat sociální vyloučení a rozpouštět ghetta aktivními politikou.

"Neplatí sice rovnice, že čím větší míra přerozdělováním, tím více lidských práv, ale v každém případě platí, že společnost, aby mohla v rozumné míře zajišťovat deklarovanou úroveň lidských práv, musí mít dostatečné zdroje, aby mohla pozitivně ovlivňovat kvalitu života,"

Ta rovnice naopak platí a zvláště když se zaměřujete na "kvalitu života" a můžeme dlouze komparovat s jakoukoliv zemí OECD, diskutovat třeba o gender politice, o garantování rovnosti šancí, antidiskriminačních normách, o skandinávském sociálním modelu obecně. Je ale pravda, že to je platná rovnice pouze v liberálních demokraciích a o to asi šlo.
Hezký den z Norska do EU
např. http://www.regjeringen.no/en/doc/Laws/Acts/The-Act-relating-to-Gender-Equality-the-.html?id=454568

Nejsem ekonom, abych mohl posuzovat platnost či neplatnost té rovnice.
Je pravda, že stav dodržování lidských práv i úcta k nim je v bohatší a přerozdělující Skandinávii o mnoho jiný než tady. Ani v nejmenším nezpochybňuji.
Na druhou stranu, empirická zkušenost z práce ve dvou společenstvích v téže době mi ukázala, že mnohem větší úcta a respekt jednoho člověka k druhému byla v tom materiálně chudším.
Ani jedno bych tu (ani kdekoliv jinde) nechtěl absolutizovat. Ale znamená to pro mne, že roli musí hrát i jiné faktory. Možná cíl který chci dosáhnout s tím, co mám.
Něco zcela odlišného je boj o holé přežitív nouzi, hospodaření (nejen hmotnými statky) pro pokojný život, a nutkavá potřeba expanze a ohromení okolí.
Ovšem nevím, jak moc porovnatelná je v reálu situace mezi několika lidmi či skupinkami lidí na straně jedné a státy na straně druhé.
Ondřej

pan Kraus správně postřehl, že to platí v liberální demokracii, ale ani v té to neplatí zcela. Mám na mysli například to, že můžete investovat hodně peněz do dobře materiálně vybavených ústavů různého druhu, ale přitom rezignovat prakticky na to, že lidé nemusí žít vůbec v institucích, ale mohou být integrováni do komunit. Mám na mysli třeba lidi s mentálním handicapem. Další příklad, investuje se se u nás poměrně dost do zlepšování materiálních podmínek v dětských domovech, přitom se nedělá skoro nic ve směru k nemajetným rodinám s velkým počtem dětí, aby jim nebyly z důvodů chudoby děti odebírány. Tak by se dalo pokračovat.
Jsme společností, která má ve všech typech institucí (kojenecké ústavy, DD, výchovné ústavy, věznice, ústavy sociální péče pro různé skupiny klientů) velké množství lidí, někdy nejvyšší v Evropě. Do toho se jistě hodně investuje, ale nejsou to z mého hlediska, tedy z pohledu lidských práv a kvality života lidí vynaložené prostředky. Ale pokud se shodneme, že míra autonomie a kvality života lidí je tím nejpřednějším hlediskem, tak klidně podepíšu, že čím více peněz, tím více lidských práv :-). Úplně ideální příklad na ilustraci toho, co jsem měla na mysli, jsou tzv. zvláštní dnes praktické školy, které mají téměř dvojnásobný normativ na žáka, ale produkují paralelní vzdělávací systém, do nějž spadne celá třetina romské dětské populace. Školy neposkytují navíc srovnatelné vzdělání. To vše jsem měla na mysli, když jsem formulovala první větu teze. Ale jinak si myslím, že čím více peněz do sociální politiky, tím lépe. Sociální politika je klíčová a měla by určovat tvář politiky jako celku. Sociální ministerstvo a školské ministerstvo by měly být určující a formulovat politiku, a ne ministerstvo financí. Sociální politika nemůže být "zbytková politika" - investujeme, až co zbude.....

To bezesporu ano, to klidně podepíšu zase já.
Ale nejde to bez něčeho v nás, bez vůle pro druhé.
Např.: Abychom rodinnost chudé rodiny brali natolik vážně, tak jako rodinnost kterékoliv jiné rodiny, že by bylo samozřejmé i finančně udělat maximum pro to, aby nebyla roztrhána.
Vy ji tak berete, já taky a spousta zdejších čtenářů jakbysmet. Jenže, pro hodně lidí, jinak třeba slušných a hodných, jsou to prostě "nějaké socky".
Jinak by si žádný politik nemohl dovolit různé excesy výše uvedené nebo třeba ten Holešov v současné době.

Ondřej

Myslím, že nám leží na srdci totéž, jen každý díváme z jiného úhlu.
Ondřej

Hanko,
souhlasím, kromě této pasáže:
"O anticiganistické řeči před volbami skutečně nebyla nouze. Jen málokomu bylo zřejmé, že šlo o běžnou pravicově populistickou rétoriku, která má postavit stále chudnoucí střední vrstvy proti těm nejchudším, žijícím v sociálním vyloučení v nedůstojných životních podmínkách nebo zcela bez domova. "
Zde nejde o běžnou pravicově populistickou politiku. Měli bychom vidět věci takové, jaké skutečně jsou. Nejčastěji, nejvíce a nejhlasitěji se tohoto předovlebního populismu dopouští ČSSD - i to je důkazem, že nejde o populismus pravicový. Dokazuje to však, že jde o populismus, který jde napříč ideologiemi a zaměřením.
Pokud si levice bude pořád namlouvat, jak je krásná a čistá, přestože se nalevo dějí úplně stejná zvěrstva jako na pravici, tak skončí stejně jako ta pravice: v zahleděnosti do vlastní "dokonalosti". To nakonec vede, jak vidíme u pravice, k pohrdání názory protistrany a k tomu, že naslouchání druhým již není třeba - jak jsme to mohli v minulém volebním období sledovat třeba také u Paroubka, Ratha, Zaorálka a dalších předních představitelů ČSSD.
Jinak sdílím tvé obavy. A dodávám: škrtreforma sebou nese i radikální snížení financování grantů - občanská sdružení přidou o prostředky ze státního rozpočtu i ovelkou část peněz, které jsou z EU. A kvůli tomu budou mít potíže s kofinancováním mezinárodních porjektů. Občanská společnost je tedy díky škrtům jako první na řadě.

Další názorná ukázka průniku pravicového a levicového populismu je například v Litvínově. Místostarosta Martin Klika (ČSSD) společně se stávajícím starostou Danielem Volákem (ODS) prosazují nulovou toleranci, na webových stránkách Martina Kliky http://www.martinklika.cz/?link=uvod&fce=zobrazit_clanek&id_clanku=17&puvod=mistni si můžete přečíst jeho další xenofobní názory.
Kolik dalších místních politiků ještě ČSSD má a kolik ještě mohou nepáchat škod?

Františku, zcela souhlasím s tím, se to objevuje i u sociálnědemokratickcých politiků, to jsem tím slovem rozhodně nechtěla vyloučit. Sleduji tyto projevy už velmi dlouho u všech politickcých stran. Nechci se nechat zazáhnout do polemiky, kde více a nechutněji. Ani nevím, jak bychom to měřili. Měla jsem na mysli, že to historicky patří do ideové výzbroje krajní pravice. Pokud jako jakýsi "jakž takž" normální politický svět, od něhož odvodíme pojmy, vezmeme třeba poválečnou západní Evropu. V tomto kontextu chci říci, že v západní Evropě je to ve většině zemí naštěstí stále ještě nepřijatelné jak pro tradiční demokratickou pravici, tak pro demokratickou levici. Většinou tuto tendenci vyjadřuje nějaká nová strana (jako ve Švédsku nebo v Nizozemsku, někdy se tyto strany ale už etablují a vládnou jako třeba v Itálii nebo v Rakousku načas Heidrovci). A v tomto kontextu se to chápe jako degenerace pravicové politiky. To jsem chtěla říci.

Pane Wolfe,
my bychom se určitě domluvili i na jiných věcech. O tom nepochybujim jak čtu vaše příspěvky:-).

Hanko,
díky za vysvětlení. Takto to samozřejmě beru. :-)

Jsem toho demagogického názoru, že když matka samoživitelka nemá peníze na zimní boty pro své děcko, tak NEZÁVIDÍ, ale NENÁVIDÍ systém, který dovoluje, aby jedni vlastnili miliardy a jiní, jako ona neměli ani na základní potřeby.
Pokud by Paroubek, Ráth či Zaorálek neposlouchali protistrany, tak by s nimi nemohli polemizovat. Vládci vždy poslouchají, ale nedbají, jak říkala už moje babička, naopak opozice vždycky poslouchá a to mnohem pečlivěji.