Evropský projekt může mít budoucnost pouze tehdy, překoná-li status quo zavedený konzervativci a neoliberály a zároveň se nechytí do pasti nalíčené nacionalistickými populisty. Získat zpět vládu nad vlastními životy v čase globalizace je možné jenom za podmínky, že budeme mít na zřeteli sociální, rozpočtovou a klimatickou spravedlnost a že obnovíme demokratickou suverenitu na všech úrovních, od místní po národní a mezinárodní, s evropským vlivem jako stěžejní komponentou.

Sociánědemokratický program nemůže být zároveň naplňován již pouze v rámci národních hranic. Pokud chceme zajistit férovější sociální stát nyní v době zásadních změn a digitální transformace, musíme regulační, redistribuční a daňové politiky více koordinovat na evropské úrovni. I to je jeden z důvodů, proč se nemůžeme vyhnout debatě o sociální, fiskální a klimatické spravedlnosti.

Poslední evropské volby ukázaly, že Evropané stojí o politiku záchrany stabilního klimatu, o sociální a daňovou spravedlnost i o demokracii. Z toho je potřeba vycházet nyní, když začínají pracovat noví europoslanci a začíná se formovat nová Komise. Zásadní politické bitvy, které rozhodnou o tom, jakým směrem se bude EU ubírat, se v nadcházejícím období odehrají o: růstovou strategii pro dalších deset let, její převedení do víceročního finančního programu, novou Globální strategii EU, způsob, jakým se naloží s brexitem a jeho důsledky, podobu dalšího rozšiřování EU, podobu partnerství s Afrikou, evropskou migrační politiku, způsob prohloubení integrace v oblasti obrany, eurozónu, otázku zdanění a sociální rozměr.

Se zřetelem k tomuto je třeba v rámci přípravy unijní agendy na dalších pět let věnovat zvláštní pozornost následujícím prioritám:

1. hledání způsobu, jak učinit z Evropy modelový případ zelené a spravedlivé transformace v souladu s cíli udržitelného rozvoje,
2. vytyčení evropské cesty k provedení digitální revoluce,
3. úprava vzdělávacího systému tak, aby připravil občany na digitální éru,
4. rozšíření evropského sociálního pilíře za účelem potírání se starých a nových sociálních nerovností a zvýšení přísunu prostředků do sociální sféry,
5. přebudování finančního a daňového systému tak, aby podpořil tuto velkou transformaci,
6. přizpůsobení evropského rozpočtu potřebám budoucnosti a tomu, aby podporovat hospodářskou a sociální kohezi, a to včetně té uvnitř eurozóny,
7. vytvoření evropské migrační politiky,
8. příprava modelu dlouhotrvajícího partnerství s africkými státy postaveném na spolupráci a rozvoji,
9. doplnění a aktualizace Globální strategie EU směrem k posílení multilateralismu a prosazení našich hodnot,
10. prosazení feministické Evropy jako principu ovlivňujícího všechny úrovně politického systému: místní, oblastní, národní i celoevropskou,
11. pojmutí aspirací mladé generace jako kompasu, který nás provede těmito rozbouřenými vodami.

Z originálu Social, fiscal and climate justice: the right-left cleavage is still alive! vydaného v The Progressive Post přeložil PETR JEDLIČKA.