Rizikové technologie se slabou regulací
Jan BeránekKatastrofa ropné plošiny Deepwater Horizon se stává Černobylem ropného průmyslu. Kolik dalších havárií potřebujeme, abychom si uvědomili míru rizik některých technologií a adekvátně reagovali?
První zmínku o tom, že se exploze a následný únik ropy z podmořského vrtu v Mexickém zálivu může stát Černobylem ropného byznysu, přinesla média už před několika dny. Mezi haváriemi vrtné plošiny Deepwater Horizon a jaderného reaktoru v Černobylu existuje víc souvislostí, než se jeví na první pohled.
Zjevné paralely jsou třeba tyto: Historicky největší únik ropy, respektive radioaktivních látek do životního prostředí. Exploze, po které trvá dlouhé týdny, než se podaří poškozené zařízení dostat pod kontrolu. Počet okamžitých lidských obětí v řádu pár desítek, zato mnohem závažnější dlouhodobé následky. Ekonomické škody, které dokáží poslat do kolen i nejmocnější státy a korporace.
Méně je známá podobnost v tom, že společnost BP po počátečním zatajování skutečného rozsahu katastrofy dodnes omezuje objektivní zpravodajství. Zakazuje například novinářům volně se pohybovat v postižené oblasti a dokumentovat škody, které desítky milionů litrů surové ropy dosud způsobily.
Paradoxní spojitostí obou rizikových technologií — podmořských ropných vrtů a jaderných reaktorů — je otřesný fakt, že jejich podporu včetně mnohamiliardových subvencí začlenili demokratičtí vyjednavači do amerického návrhu zákona o ochraně klimatu. Ve snaze získat podporu některých republikánů pro legislativu, která má omezit domácí emise skleníkových plynů o pouhá a zcela nedostačující čtyři procenta, tak v rámci domnělého pragmatického kompromisu otevírajího stavidla dalšímu rozšíření špinavého a nebezpečného průmyslu.
Dále. Dokonce se můžeme dočkat kombinace dvou katastrof — ropné a jaderné — najednou. To pokud by prošel návrh zastavit únik ropy odpálením jaderné nálože v novém vrtu, jenž by se vyhloubil v sousedství. Obavy prý mít nemusíme, Sověti už to kdysi vyzkoušeli (jak to dopadlo, samozřejmě nikdo přesně neví). Nejdřív jsem to považoval za kanadský žert, nicméně tato varianta je míněna vážně. Dokonce se o ní diskutovalo na květnové konferenci OSN o nešíření jaderných zbraní, a protože mezinárodní smlouvy povolují jejich použití pro mírové účely (sic!), nestojí takovému plánu v cestě.
Ve skutečnosti existuje rostoucí řada expertních publikací, které ukazují, že plně obnovitelná energetika - pro mnohé asi překvapivě - je skutečně dosažitelná. Při zachování běžných předpokladů, tedy růstu populace k 10 miliardám v roce 2050 a růstu HDP. A to po technické, výrobní i ekonomické stránce.
O jedné nové studii na toto téma budu psát příští týden, některé jsem již v minulosti zmiňoval. Pocházejí například od institucí jako jsou PriceWaterhouse Coopers, McKinsey, nebo DLR - Německý institut pro letectví a kosmonautiku.
Doporučuji se s nimi seznámit dřív, než budete na základě "soudného rozumu a základních výpočtů" tvrdit, že jsou to všechno nesmysly.
Navrhuje-li někdo vážně jako "realistickou" variantu, že jich postavíme a budeme provozovat více než stonásobek (!) - se vším, co to obnáší, od těžby uranu, jeho obohacování, nákladné výstavby a provozu reaktorů, akumulace jaderných odpadů a všech souvisejících rizik - není pak náhodou na místě zamyslet se nad tímto paradigmatem myšlení?
Jak jsem slíbil, o obnovitelných zdrojích v reálných číslech příště.
Osobně považuji současný propad strany zelených v letošních volbách za nejsmutnější zprávu voleb a jestli si můžu dovolit poněkud příkrý soud, tak je to právě důsledek naivních představ prezentovaných například panem Beránkem (ale i Bursíkem). I proto jsem možná poněkud přehnal svou první reakci na sloupek pana Beránka kdy jsem jej v podstatě přirovnal k nesoudnému, neschopnému základních matematických počtů (Omlouvám se, ale dle mého názoru právě kvůli takovýmto názorům zelení dopadli jak dopadli). Trvám na tom, že vize současného opuštění ropy a atomu a nahrazení těchto zdrojů dosud neexistující „zelenou“ alternativou v nejbližší době (horizont 30let) se příčí zákonům matematiky a zachování energie a každý volič-sedlák, který ví kolik má spotřebu jeho traktor si to snadno domyslí. Rád se nechám přesvědčit o opaku, ale nebude to jednoduché. Máloco by mě v životě potěšilo více než globální upuštění od fosilních paliv. Dokonce si myslím, že na této vizi by se dala vystavět úspěšná (tedy lidmi podporovaná) zelená politika, ale bohužel bez atomu to zatím (a ještě dlouho) nepůjde. Ostatně stejnou věc si uvědomil i někdejší guru a zakladatel Greenpeace Patrick Moore je-li libo nějaké „autority“ s podobným názorem.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-beranek.php?itemid=2105
Informace, které se zdají zjevné nebo jsou obecně tradované, je lépe i dvakrát prověřit.
Změna ve skladbě zdrojů samozřejmě nenastane ihned (přes noc, ani napřesrok), je to proces na několik desetiletí, jak se průběžně investuje do obnovy zdrojů (zejména země OECD) a stavby nových (mimo OECD). Ale rozhodnutí, co si na příštích padesát let za investované biliony dolarů pořídíme, je třeba činit už nyní. Nový přístup k problému umožní přehodit postupně výhybku - zatímco pokračování dosavadním směrem by nás nejspíš právě přivedlo k těžko zvladatelnému zlomu (v mnoha ohledech).
E15: Dalším scénářem z Pačesovy zprávy byl rozvoj jaderné energetiky v Česku. Vy ho podporujete?
B.M.: Já osobně nikoliv. Vycházím z toho, že jaderná energetika jak ve světě, tak v České republice je prostě faktem. A že její další rozvoj by měl velmi striktně dbát nejen ekologických rizik, ale zejména ekonomických faktorů. Jsem osobně přesvědčen, že existují levnější, ekonomicky dostupnější a bezpečnější způsoby…
* E15: Máte na mysli plyn?
B.M.: Ne, mám zejména na mysli obnovitelné zdroje. Když se dívám na vývoj posledních deseti let, na sluneční energii ve Španělsku, na větrnou energii v Německu či Dánsku, ale i Velkou Británii a její poslední rozhodnutí o větrné energii, jsem stále více přesvědčen, že jaderná energie už není dostatečně konkurenceschopná v soutěži s novými zdroji. Nové zdroje jsou levnější, dají se rychleji vystavět a nejsou spojeny s takovými riziky, i když já ta rizika jaderné energie nepřeceňuji.
* E15: Obáváte se bezpečnostních rizik?
Jde o nejrůznější rizika, ale chci k tomu na druhé straně říct, že jaderný průmysl je ze všech průmyslových odvětví na zvládání těchto rizik nejlépe připraven. Patří to k jeho tradici. Problém je v tom, že skutečně dokonalé ošetření rizik by bylo nesmírně náročné. Je nutné počítat s náklady nejenom na technická zabezpečovací zařízení, ale i na ostrahu, na případnou mobilizaci – i třeba státních orgánů, jako je ministerstvo vnitra, policie a podobně. Protože je třeba zajistit ochranu proti potenciálním teroristickým útokům.
* E15: Předpoklad, že elektřina vyrobená z jaderných elektráren je nejlevnější, tedy neplatí? Nebo platí jen ve chvíli, kdy už je jaderná elektrárna postavena?
B.M.: Ano, to platí, když je postavena, když všechno funguje a když už se všechny tyto náklady do toho nepočítají. Ale postavit všechny jaderné elektrárny na světě trvalo nejméně dvakrát tolik času, než se předpokládalo, a také to nejméně dvakrát tolik stálo. Jsem přesvědčen, že pokud to nebude vysloveně státní podnik a prostě se neřekne – Česká republika si teď postaví za asistence peněz daňových poplatníků jadernou elektrárnu, nemůže to nikdo postavit. Proč se nestavějí jaderné elektrárny v Americe? Protože na to žádná společnost nemá dost peněz. To se dá stavět jedině se státními zárukami.
* E15: Obnovitelné zdroje také mají státní podporu, v tom si jsou s jadernou energetikou podobné…
B.M.: Ale podpora obnovitelných zdrojů by se měla postupně snižovat až k nule. Když se ukazuje, že už větrná energie v zásadě žádnou podporu nepotřebuje, není naprosto nutné, aby nějakou podporu získávala.
* E15: Ale výkupní ceny pro elektřinu z větrných elektráren jsou pořád vyšší…
B.M.: Ano, ale postupně se určitě sníží. Pokud mluvíme o desetileté perspektivě, jsem přesvědčen, že to je dostatečně dlouhá doba, aby se mezi obnovitelnými zdroji prosadily takové, které budou i po ekonomické stránce konkurenceschopné.
* E15: V Česku máme špatnou zkušenost s fotovoltaickými elektrárnami. Nebo to jako špatnou zkušenost neberete?
B.M.: Já to neberu jako až tak špatnou zkušenost. Vezměte si, že nakonec prokázaly svou životaschopnost. Teď je samozřejmě nutné výkupní ceny elektřiny výrazně snížit. Ale díky tomu, že byly ceny nastaveny tak relativně vysoko, se ta technologie dotáhla, dospěla. Právě proto se nyní ceny radikálně snižují. A to je dobrá zpráva.
* E15: Různé propočty ale ukazují, že kdyby se připojily všechny fotovoltaické zdroje, které dosud získaly povolení, znamenalo by to velkou zátěž pro daňové poplatníky. V řádu miliard či desítek miliard korun…
B.M. Nejsem si jist, jestli jsou všechny tyhle výpočty spolehlivé. Nejsem odborník na elektroenergetické sítě. Ale vím, že vždy, když se hovoří o dopadech opatření, jež mají chránit životní prostředí, se objevují kalkulace, které se nakonec ukážou být o řád přehnané. To se ukázalo třeba při regulaci chemických látek nebo snižování emisí škodlivin.
Takto jasný postoj snad nezněl ani ze SZ... Celý rozhovor je zde: http://www.e15.cz/nazory/rozhovory/bedrich-moldan-jaderna-energetika-je-realitou-ale-v-konkurenci-novych-zdroju-neobstoji