Rizikové technologie se slabou regulací

Jan Beránek

Katastrofa ropné plošiny Deepwater Horizon se stává Černobylem ropného průmyslu. Kolik dalších havárií potřebujeme, abychom si uvědomili míru rizik některých technologií a adekvátně reagovali?

První zmínku o tom, že se exploze a následný únik ropy z podmořského vrtu v Mexickém zálivu může stát Černobylem ropného byznysu, přinesla média už před několika dny. Mezi haváriemi vrtné plošiny Deepwater Horizon a jaderného reaktoru v Černobylu existuje víc souvislostí, než se jeví na první pohled.

Zjevné paralely jsou třeba tyto: Historicky největší únik ropy, respektive radioaktivních látek do životního prostředí. Exploze, po které trvá dlouhé týdny, než se podaří poškozené zařízení dostat pod kontrolu. Počet okamžitých lidských obětí v řádu pár desítek, zato mnohem závažnější dlouhodobé následky. Ekonomické škody, které dokáží poslat do kolen i nejmocnější státy a korporace.

Méně je známá podobnost v tom, že společnost BP po počátečním zatajování skutečného rozsahu katastrofy dodnes omezuje objektivní zpravodajství. Zakazuje například novinářům volně se pohybovat v postižené oblasti a dokumentovat škody, které desítky milionů litrů surové ropy dosud způsobily.

Paradoxní spojitostí obou rizikových technologií — podmořských ropných vrtů a jaderných reaktorů — je otřesný fakt, že jejich podporu včetně mnohamiliardových subvencí začlenili demokratičtí vyjednavači do amerického návrhu zákona o ochraně klimatu. Ve snaze získat podporu některých republikánů pro legislativu, která má omezit domácí emise skleníkových plynů o pouhá a zcela nedostačující čtyři procenta, tak v rámci domnělého pragmatického kompromisu otevírajího stavidla dalšímu rozšíření špinavého a nebezpečného průmyslu.

Dále. Dokonce se můžeme dočkat kombinace dvou katastrof — ropné a jaderné — najednou. To pokud by prošel návrh zastavit únik ropy odpálením jaderné nálože v novém vrtu, jenž by se vyhloubil v sousedství. Obavy prý mít nemusíme, Sověti už to kdysi vyzkoušeli (jak to dopadlo, samozřejmě nikdo přesně neví). Nejdřív jsem to považoval za kanadský žert, nicméně tato varianta je míněna vážně. Dokonce se o ní diskutovalo na květnové konferenci OSN o nešíření jaderných zbraní, a protože mezinárodní smlouvy povolují jejich použití pro mírové účely (sic!), nestojí takovému plánu v cestě.

Typické je také ujišťování všech zúčastněných stran — firem, vlád i státních institucí — že k tak rozsáhlé nehodě nemůže dojít, případně že je krajně nepravděpodobná. Tedy samozřejmě do chvíle, než nás realita přesvědčí o opaku. A ačkoliv je na závěry ještě brzy, dost možná se i tady dočkáme zjištění, že šlo o kombinaci technické závady s lidským selháním, tedy chybou obsluhy pod tlakem vnějších okolností a příkazů vedení, které hazarduje pro dosažení svého úzce pojatého politického nebo ekonomického zájmu.

Pokud následně k havárii dojde, vlastník zařízení sice utrpí ztrátu, ale nebude nucen kompenzovat škody (zamoření životního prostředí, poškození majetku a zdraví) v plném rozsahu. Jaderný průmysl má na těžké nehody, o kterých nás ujišťuje, že jsou prakticky vyloučené, dokonce speciální výjimku. Český atomový zákon stanovuje, že bez ohledu na skutečný rozsah škod by provozovatel reaktoru (ČEZ) zaplatil ostatním na náhradách maximálně osm miliard korun, tedy asi 370 milionů dolarů. Schválně sledujme, kolik zaplatí společnost BP.

Tím se dostáváme k jedné ze zásadních otázek. Dokáží vůbec státní instituce uplatnit vůči riskantnímu, ale vlivnému průmyslu skutečně nezávislý a přísný dozor? Empirická zkušenost, ale i abstraktní úvaha o fungování mechanismů moci ukazují, že nikoliv. Kde se točí miliardy a velký byznys, nutně vzniká korupce na úrovni politické i úřední. Takzvané „přátelské vztahy“ a „velmi uvolněná regulace“ mezi inspektory a podnikateli byly již v případě katastrofy Deepwater Horizon oficiálně kritizovány.

Abychom nemuseli čekat na další těžkou jadernou nehodu, připomeňme pár podobných příkladů z energetiky.

Dana Drábová, dodnes předsedkyně českého Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, opakovaně vystupovala na veřejnosti i v médiích v roli aktivistky obhajující dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Nechyběla ani na slavnosti při spouštění prvního reaktoru, kde se v euforii líbala s tehdejším premiérem Milošem Zemanem a ministrem Miroslavem Grégrem. Její úřad přitom nejen bagatelizoval řadu nedostatků a nehod, ale zcela zametl pod koberec z hlediska bezpečnosti kriticky závažnou kauzu nelegálního svaru jednoho z hlavních cirkulačních potrubí na prvním temelínském bloku (podrobnější informace o problému svaru 1-4-5 a utajovaném inspekčním protokolu 15/2001 zde v angličtině).

Slavnostní zahájení provozu jaderné elektrárny Temelín. Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, při polibku s Milošem Zemanem, tehdejším předsedou vlády ČR.

Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, při vřelém objetí a polibku s Miroslavem Grégrem, tehdejším ministrem průmyslu ČR.

Podobným příkladem hlídacího mazlíčka je finský jaderný úřad STUK, který dohlíží na stavbu nového reaktoru EPR v lokalitě Olkiluoto. Ten se chronicky potýká s problémy, od špatného betonu v základech přes nevyhovující komponenty primárního okruhu a špatně provedené svary až po třeba pokřivený a děravý nerezový plášť kontejnmentu. Potíže už vedly k tříletému skluzu ve výstavbě a očekávanému překročení nákladů o 2,5 miliardy Euro. Projekt se stal odstrašujícím příkladem toho, jak pracuje francouzský jaderný průmysl, špička ve svém oboru. Aby rozptýlil nedůvěru, generální ředitel STUKu Jukka Laaksonen poslal ředitelce koncernu Areva v květnu 2008 — tedy ani ne v polovině stavby reaktoru — dopis, ve kterém ji ujišťuje mimo jiné těmito slovy:

Navzdory některým dosavadním těžkostem nemám pochyb o tom, že postavený reaktor dostane potřebná povolení… Nevěřím, že by si jakákoliv jiná jaderná společnost dokázala počínat lépe.“

Je na nás, zda dokážeme využít poslední katastrofu jako příležitost k tomu, abychom už žádné další nedopustili. Víra v to, že se nám podaří zmíněná riziková průmyslová odvětví lépe a dostatečně regulovat, je přitom zcela nepodložená. Je čas odpoutat se od závislosti na ropě a na jaderné energetice. Pokud se dokážeme správně rozhodnout, nic z toho nakonec potřebovat nebudeme — energetika založená výhradně na čistých a obnovitelných zdrojích je dosažitelná už dnes.

    Diskuse (13 příspěvků)
    MM
    Martin Mistrík, Biolog
    June 7, 2010 v 8.29
    Na Zemi žije 6,779 miliardy lidí!
    Energetika založená na čistých obnovitelných zdrojích je možná pouze při významné redukci počtu obyvatel Země. To zavání hlubinným ekologismem, tedy jakýmsi „fašismem na druhou“. Každý soudný člověk schopný základních počtů ví, že bez ropy a atomu se obejdeme jen velice těžko a prakticky je možné pouze nahrazovat jedno druhým. Nechápu proč ekologistické aktivity nesměřují právě k vynucení lepších bezpečnostních parametrů, namísto naivních snah o úplný zákaz. Jestli je teď jištění atomových elektráren 200% tak budu plně podporovat „zelenou“ aktivitu třeba za 300% jištění (klidně i aktivní účastí na demonstraci). Takto má jednat odpovědná zelená politika a dokud se to nenaučí, podporu veřejnosti nikdy mít nebude.
    Jan Beránek, ekolog
    June 7, 2010 v 8.35
    nesmyslné předsudky
    "Každý soudný člověk schopný základních počtů ví, že bez ropy a atomu se obejdeme jen velice těžko a prakticky je možné pouze nahrazovat jedno druhým" je bohužel typický předsudek, výrok hloupý mimo jiné tím, že bez důkazů označuje jiný názor za pitomost.

    Ve skutečnosti existuje rostoucí řada expertních publikací, které ukazují, že plně obnovitelná energetika - pro mnohé asi překvapivě - je skutečně dosažitelná. Při zachování běžných předpokladů, tedy růstu populace k 10 miliardám v roce 2050 a růstu HDP. A to po technické, výrobní i ekonomické stránce.

    O jedné nové studii na toto téma budu psát příští týden, některé jsem již v minulosti zmiňoval. Pocházejí například od institucí jako jsou PriceWaterhouse Coopers, McKinsey, nebo DLR - Německý institut pro letectví a kosmonautiku.

    Doporučuji se s nimi seznámit dřív, než budete na základě "soudného rozumu a základních výpočtů" tvrdit, že jsou to všechno nesmysly.
    MM
    Martin Mistrík, Biolog
    June 7, 2010 v 9.11
    Důkaz mám 1+1=2
    Rád si Váš text na téma jak uživit, ošatit, zahřát či schladit a vůbec všelijak zaobstarat 10miliard lidí bez ropy a atomu přečtu...Ostatně jsem dlouholetým fanouškem sci-fi literatury. Myslím, že Vás ekology s podobným viděním světa dříve nebo později čeká velmi těžká volba - atom nebo ropa(+uhlí). Možná je na čase si vybrat, právě ve světle ropné havárie v Mexickém zálivu.
    Jan Beránek, ekolog
    June 7, 2010 v 9.20
    1 - 1 = 0 (aneb dvě strany falešné mince)
    Utkvělá představa, že máme na výběr pouze mezi fosilními palivy a jádrem, svědčí nejspíš právě o neznalosti jiných možností nebo neochotě překročit utkvělé představy. Obě technologie jsou dvěma stranami falešné mince, snaha nahradit jednu tou druhou povede nejspíš k nulovému výsledku.
    PS
    Petr Salamon, student
    June 7, 2010 v 9.26
    Kouzelné, jak někteří lidé(například Martin Mistrik) nedokážou normálně diskutovat a místo prezentování racionálných a věcných argumentů(nejlépe podložených nějakým věrohodným zdrojem) provolávají iracionální, emotivní, agresivní a prázdná gesta, typu "1+1=2", "Ostatně jsem dlouholetým fanouškem sci-fi literatury ", která neslouží k ničemu jinému než k dehonestaci názorového oponenta. Ona agresivita je často dána určitou nefungující harmonií uvnitř vlastní osoby, například v podobě strachu, nebezpečí ohrožení vlastních zájmů a tak dále...
    MM
    Martin Mistrík, Biolog
    June 7, 2010 v 9.57
    skutečně se cítím ohrožen
    A jde mi o ztrátu zdravého rozumu...Pro pana Salomona jsem si dovolil malý výpočet, když mi tolik vytýká prázdné argumenty. Denní spotřeba ropy je 85,7mil barelů/den to odpovídá cca 4972661 miliónům litrům za rok. Pokud určím (a to dost benevoletně), že v jednom litru ropy je cca 14KW/h energie pak máme roční energii v ropě cca 69617 TW/h za rok (to cca 5000 Temelínů). A ted se bavme kde ji chcete vzít či ušetřit. Vše ostatní je demagogie. A jinak se omlovám za konfrontační tón, někdy je nutný k rozproudění diskuse. Navíc se považuji za velkého nepřítele ropy a celým srdcem si přeji její upozadění.
    Vít Janeček, dokumentarista a VŠ učitel
    June 8, 2010 v 9.35
    Díky za podstatný text. Za cennou považuji i reakci pana Mistríka, která je ještě kultivovanou podobou toho, co se v anonymních diskusích pod texty uvažující takto alternativním způsobem objevuje v množství a intenzitě, které zavdávají k úvahám o tom, jestli snad někdo neplatí nějaký "diskusní" tým... Úvahy o větším podílu alternativních zdrojů či přechodu na alternativní zdroje přece neznamenají, že někdo požaduje tento přechod ze dne na den či z týdne na týden. Jak je zřejmé z existence každého systému (či technologie), který se v minulosti prosadil, je třeba nejprve vydat se určitou cestou a ta cesta sama si dále spoluvytváří své vlastní stimuly a synergické efekty, které ji mohou posilovat (nebo naopak ukáží její hranice). Emocionální a přepjaté reakce, které vyvolává už jen uvažování na toto téma budí podezření, že bariéry pro tento směr neleží jen v rovině malých možností. Pan Mistrík např. sahá už v prvním příspěvku ke kalibru "fašismu na druhou" a když se dostane k argumentům, uvádí místo toho obrovské číslo, které jakoby v sobě automatick obsahuje odpověď. Znamená však, že horu písku nelze přeházet jinam, stojíme-li pod ní jenom s malou lopatou? Ano, trvalo by to absurdně dlouho. Ale není právě vědomí rozsahu celého úkolu o to větší výzvou zabývat se hledáním nástrojů a cest, který takovou věc učiní skutečnější i pro současnou imaginaci, netrpělivou vůči dlouhodobému uvažování? Tím spíš, že mnoho dlouhodobých indikátorů naznačuje, že stávající cesta představuje z různých hledisek velký problém?
    Jan Beránek, ekolog
    June 8, 2010 v 10.40
    O čisté energii (také v číslech) příště.
    Nebudu teď kontrolovat převod ropy na reaktory - řekněme ale, že číslo uvedené panem Mistríkem je správné, tedy dnešní spotřeba ropy je ekvivalentem 10 000 velkých reaktorů (tj. o výkonu 1000 MW, jako jsou ty dva v Temelíně). Podle Mezinárodní energetické agentury (WEO 2009) pokrývala ropa třetinu světové spotřeby primárních energetických zdrojů. Ve zjednodušeném myšlení tak dojdeme k závěru, že musíme postavit 30 000 velkých reaktorů, abychom pokryli dnešní spotřebu lidstva (a protože populace i spotřeba na hlavu rostou, v roce 2050 bychom potřebovali cca o 50 % energie víc, tedy 45 000 ekvivalent reaktorů). Dnes je v provozu 372 000 MW jaderného výkonu, tedy ekvivalent 372 takových reaktorů.

    Navrhuje-li někdo vážně jako "realistickou" variantu, že jich postavíme a budeme provozovat více než stonásobek (!) - se vším, co to obnáší, od těžby uranu, jeho obohacování, nákladné výstavby a provozu reaktorů, akumulace jaderných odpadů a všech souvisejících rizik - není pak náhodou na místě zamyslet se nad tímto paradigmatem myšlení?

    Jak jsem slíbil, o obnovitelných zdrojích v reálných číslech příště.
    MM
    Martin Mistrík, Biolog
    June 8, 2010 v 11.7
    rekace na text pana Janečka
    Pojem fašismus jsem dal záměrně do uvozovek, a v tomto případě je zamýšlen jen jako synonymum jakéhosi pekla které by představovalo naplnění ideologie hlubinných ekologů v podobě redukce počtu obyvatel tak, aby bylo možno zcela přejít na technologicky dostupné alternativní zdroje energie při zachování současné životní úrovně. Dále, vůbec neargumentuji velkým číslem. Mohl jste si povšimnout, že v mé kalkulaci zcela chybí výčet ostatní fosilních zdrojů (plyn, uhlí, rašeliník) takže ta Vaše pomyslná hromada písku na kterou se chystáte s lopatičkou je ve skutečnosti dobře ještě třikrát větší. Netvrdím, že není možné nic měnit, ale nejsem to já kdo tady chce šmahem rušit atomové elektrárny a ropnou produkci. Pro dokreslení trendů ve spotřebě energie z různých zdrojů a růstu populace doporučuji shlédnout následující stránky http://www.worldometers.info/cz/
    Osobně považuji současný propad strany zelených v letošních volbách za nejsmutnější zprávu voleb a jestli si můžu dovolit poněkud příkrý soud, tak je to právě důsledek naivních představ prezentovaných například panem Beránkem (ale i Bursíkem). I proto jsem možná poněkud přehnal svou první reakci na sloupek pana Beránka kdy jsem jej v podstatě přirovnal k nesoudnému, neschopnému základních matematických počtů (Omlouvám se, ale dle mého názoru právě kvůli takovýmto názorům zelení dopadli jak dopadli). Trvám na tom, že vize současného opuštění ropy a atomu a nahrazení těchto zdrojů dosud neexistující „zelenou“ alternativou v nejbližší době (horizont 30let) se příčí zákonům matematiky a zachování energie a každý volič-sedlák, který ví kolik má spotřebu jeho traktor si to snadno domyslí. Rád se nechám přesvědčit o opaku, ale nebude to jednoduché. Máloco by mě v životě potěšilo více než globální upuštění od fosilních paliv. Dokonce si myslím, že na této vizi by se dala vystavět úspěšná (tedy lidmi podporovaná) zelená politika, ale bohužel bez atomu to zatím (a ještě dlouho) nepůjde. Ostatně stejnou věc si uvědomil i někdejší guru a zakladatel Greenpeace Patrick Moore je-li libo nějaké „autority“ s podobným názorem.
    Jan Beránek, ekolog
    June 8, 2010 v 11.18
    Patrick Moore?
    Pane Mistríku, Patrick Moore není zakladatel Greenpeace, natož nějaký guru - a přes dvacet let, od svého odchodu z Greenpeace, provozuje živnost postavenou na popírání ekologických problémů na objednávku (odlesňování, toxické látky, genetické manipulace... často také popírá klimatické změny, tedy pokud jimi zrovna neargumentuje ve prospěch jádra). Podrobněji o něm zde:

    http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-beranek.php?itemid=2105

    Informace, které se zdají zjevné nebo jsou obecně tradované, je lépe i dvakrát prověřit.
    + Další komentáře