Nevěřím na mezníky. Jen za pět let, co píšu o událostech ve světě, jsem narazil ve zprávách na tolik „křižovatek“, „zlomových momentů“ a „bodů obratu“, že kdyby platila alespoň setina z nich, měli bychom už padesátkrát válku s Íránem, Evropskou unii v troskách, z Venezuely druhé Portoriko a samozřejmě nový systém, namísto kapitalistické světoekonomiky.

Celistvý kontext jednotlivých událostí vytváří stále nesčetně faktorů, přičemž těch nejdůležitějších je vždycky alespoň desítka. Soustředí-li se několik v jediném časovém bodě, zůstane vždy řada dalších, dlouhodobě či jindy působících. Když se zohlední, rázem se stane z rozhodujícího okamžiku jen drobné vychýlení trendu, kontinua. Takový bod dílčího ohybu.

Nádherně je to vidět na současném pozdvižení okolo útoku izraelských vojáků na humanitární konvoj mířící do pásma Gazy. Z agenturních informací se může událost jevit jako milník: poprvé byl konvoj prorážející izraelskou blokádu tak velký, poprvé bylo na palubách tolik novinářů, poprvé akci podpořila více než formálně vláda silné nearabské země (turecká) a poprvé došlo při podobné plavbě k podobnému zabíjení. Všechny velmoci útok odsoudily. Celý týden se konaly po světě demonstrace. A Spojené státy po letech nevetovaly, jenom zmírnily, rezoluci Bezpečnostní rady OSN, která Izrael kritizuje.