Tuhle se mi zas připomněla otázka, která mne trápí už několik let: „Je možné o zahraničním dění vůbec debatovat, aniž by se tím křivila realita?“

Vím: Mediální teorie nabízí mnoho odpovědí (vesměs záporných) a mistři novinářského řemesla ještě víc doporučení, jak ono zkreslení omezit. Ale rozumíme si: V domácím dění je každému jasné, že v určité kauze je viníkem ČEZ nebo vláda (případně jisté skupiny v ČEZu, jisté skupiny za vládou, nestátotvorná opozice... jak libo). A když ne jasné, alespoň jasnější. Ovšem při událostech ve světě se leckdy zapomene, že co do spletitosti se poměry v zahraničních zemích mohou těm českým přinejmenším rovnat — a že ty formulace jako „Rusko se stále obdivuje Stalinovi“, „Čína se chystá vytěžit Afriku,“ či „USA chtějí další válku,“ říkají o skutečnosti jen velmi málo, spíše ji zatemňují.