Izrael vytáhl do války proti míru

Eva Nováková

Nenásilné demonstrace Palestinců spolu s jejich rostoucí mezinárodní podporou se pro Izrael zdají být důvodem k panice. Nasvědčují tomu noční armádní zásahy, zatýkání lídrů a vykonstruované vojenské soudy.

V případech, kdy Palestinci sahají k násilí jako způsobu boje proti okupaci, se to Izraeli hodí. Nenásilný odpor, který je stále více zastoupen, je pro Izrael mnohem méně uchopitelný. Proto se snaží vrátit konflikt do polohy, kdy bude legitimní užití vojenské síly. Tak například izraelská armáda přiznala, že jenom během prvního měsíce druhého palestinského povstání (intifády), které v roce 2000 začalo nenásilnými demonstracemi, vystřílela v Gaze a na Západním břehu přes milion nábojů. Cílem bylo vyprovokování násilí ze strany Palestinců a jeho následné vojenské potlačení.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Izrael moc dobře ví, jak potlačit odpor vedený násilnou formou. Ví i jak přesvědčit svět o tom, že toto jednání je jediné správné, motivované sebeobranou. Odpovědí je vždy násilí, téměř vždy nepřiměřené. 27. prosince 2009 Izraelská armáda mimosoudně popravila tři údajné militanty, kteří se podle slov armádních představitelů podíleli na vraždě ilegálního osadníka. Při vojenské operaci, na kterou armáda nasadila několik stovek izraelských vojáků, vtrhly izraelské jednotky v ranních hodinách do tří domů v centru Nablusu, palestinského města na severu Západního břehu Jordánu. Nejméně v jednom případě ostřelovali vojáci raketami ze střech sousedních domů budovu v domnění, že v ní přebývá jeden z podezřelých. Ve všech případech pak zastřelili podezřelé z velmi krátké vzdálenosti, před očima jejich rodin.

Až později se zjistilo, že nejméně dva z mrtvých Palestinců nebyli ozbrojeni a nejevili známky odporu. Na povrch také vyplulo, že armáda střílela i přesto, že rozkazy nařizovaly podezřelé zatknout. Až na několik málo článků v levicovém tisku a prohlášení Izraelského informačního centra pro lidská práva na okupovaných územích B’Tselem, které přirovnávalo zásah k mimosoudním popravám porušujícím mezinárodní právo, nevzbudil tento ‘incident‘ větší pozornost. Tento případ nebyl nijak výjimečným. Během dlouhé historie mimosoudních poprav si tři sta čtyřicet osm podobných operací izraelské armády na okupovaných palestinských územích mezi prosincem 2000 a červnem 2008 vyžádalo sedm set obětí. Palestinské centrum pro lidská práva ve své zprávě z července 2008 uvedlo, že dvě stě třicet tři mimosoudně popravených osob v tomto období (mezi nimi sedmdesát jedna dětí a dvacet žen) byli civilisté, kteří nepatřili mezi hledané osoby.

Přestože Izrael používá vojenské metody i k potlačení nenásilného hnutí, situace v tomto případě není pro státní a vojenské orgány tak jednoduchá. I izraelská armáda si je vědoma toho, že nemůže vybombardovat vesnici, která již pět let nenásilně protestuje proti výstavbě nelegální zdi. I ti, jež od svých stolů nařizují noční zásahy, které mají za cíl zatknout všechny, kteří se na organizaci těchto demonstrací podílejí, vědí, že podobná mimosoudní poprava hlavních představitelů nenásilného hnutí zdola by jim jen tak neprošla.

Už od počátků nenásilného odporu Palestinců proti okupaci, který zahrnoval masové stávky a občanské nepokoje, Izrael vyzkoušel řadu metod, jak toto hnutí potlačit. Vojenskými nařízeními označil jakoukoliv formu odporu za vzpouru, včetně demonstrací a politických mítinků, vyvěšování palestinských vlajek, publikování a distribuci tiskovin s politickým obsahem a zakázán je dokonce i poslech tradičních národních písní volajících po svobodě. Mimo to uvaloval kolektivní tresty a zostřoval represi obyvatel celých měst a vesnic. Od nočních zákazů vycházení a vojenské invaze po zatýkání lídrů odporu. Zpráva pro Palestince byla jasná: Všechny počiny hnutí proti okupaci budou nepřiměřeně potlačeny. Cílem bylo zvýšit utrpení a ukázat, že jakýkoliv odpor je bezpředmětný.

Přesto se v posledních pěti letech na palestinských územích Západního břehu Jordánu vyvinuly a rozšířily nové formy mírového hnutí, které upoutaly pozornost mezinárodní komunity a získávají stále větší celosvětovou podporu. K vesnici Bil’in severozápadně od Ramalláhu, jejíž obyvatelé již pět let protestují proti stavbě nelegálních izraelských osad a zdi, se každý pátek připojují další a další palestinské vesnice s podobným osudem — Ni’lin, al-Ma’asara, al-Nabi Saleh. Toto nenásilné hnutí zdola veřejně propaguje palestinskou samosprávu v čele s premiérem Salamem Fayyadem jako nejefektivnější strategii, pomocí které je možno dosáhnout ukončení okupace. Izrael znovu vyhlásil poplach a vytáhl do boje s jedinými zbraněmi, které zná — násilím a zvýšenými represemi.

V Bil’inu, vesnici s 1,800 obyvateli, ve které Izrael v 80. a 90. letech vyvlastnil téměř 60% zemědělské půdy a vyčlenil ji na výstavbu osad a nelegální zdi, začaly nenásilné demonstrace v roce 2005. Zpočátku vycházeli obyvatelé Bil’inu na své vyvlastněné pozemky denně, svými těly bránili stovky let staré olivové stromy, pro mnohé jediný zdroj obživy, a s využitím kreativních symbolických akcí demonstrovali porušování lidských práv a absurditu izraelské politiky.

V několika případech například postavili struktury připomínající zmiňovanou zeď, osady nebo vězení. Izraelská armáda jejich likvidací nevědomě potvrdila legitimnost těchto protestů a fotografie vojáků demolujících symbolickou osadu inspirovaly tisíce lidí v Palestině a po celém světě. Bil’in také už od roku 2006 každoročně pořádá konference, které poskytují fóra pro obyvatele vesnice, studenty, aktivisty a akademiky, na kterých mohou společně diskutovat strategie nenásilného a neozbrojeného hnutí Palestinců proti okupaci.

Bil’in dosáhl několika úspěchů i právní cestou, byť jen částečných — izraelský nejvyšší soud v roce 2004 uznal, že současná trasa zdi na pozemcích vesnice je nelegální. Nařídil zastavení nové výstavby v přilehlé nelegální osadě Modi’in Illit spolu s posunem zdi o několik set metrů, což by znamenalo navrácení dvaceti pěti procent pozemků palestinským majitelům. Toto nařízení však dodnes nebylo implementováno a výstavba pokračuje. V roce 2008 Bil’in zahájil soudní spor se dvěma kanadskými společnostmi u nejvyššího soudu v Québecu pro jejich podíl na výstavbě, propagaci a prodeji nových bytových jednotek v nelegálních osadách Mattiyahu East and Modi’in Illit.

Kromě pokračujícího násilí a vlny zatýkání všech, kteří se na organizování demonstrací podílejí, Izrael pod dojmem rostoucí mezinárodní podpory pro-palestinského hnutí sáhl k nové strategii na jeho potlačení. Přístup, který Benjamin Netanyahu propaguje vůči BDS kampaním, je patrný i zde: „Hodláme legálně zdiskreditovat ty, kteří chtějí zdiskreditovat nás.“

Organizátoři nenásilných demonstrací čelí hrozbám násilí ze strany izraelské armády, fyzickému násilí (člen izraelských vojenských jednotek byl postaven před soud v souvislosti se zraněními, které utrpěl jeden z organizátorů protestů v Bil’inu při jednom z mnoha nočních zásahů), zatýkání a vykonstruovaným procesům a obviněním. Mohammad Khatib, člen hnutí proti výstavbě zdi v Bil’inu, byl obviněn z házení kamenů na demonstracích, za což mu hrozil trest odnětí svobody až na šest měsíců. Vojenská prokuratura předložila jako důkaz fotografii muže házejícího kámen směrem ke kontroverzní zdi, spolu se ‘svědectvími‘ několika mladých lidí, kteří doložili, že tímto mužem je právě Mohammad Khatib. Během soudního slyšení však vyšlo najevo, že Mohammad v době, kdy byla tato fotografie údajně pořízena, pobýval v zahraničí.

Během vlny nočních invazí izraelské armády do vesnice Bil’in, která začala v červnu minulého roku, ve stejnou dobu jako dříve zmiňovaný soudní proces v Kanadě, bylo zatčeno přes třicet místních organizátorů a účastníků demonstrací. Mezi nimi byl Abdallah Abu Rahmah, učitel a koordinátor kampaně proti izraelské zdi, který byl vzápětí obviněn z ilegálního přechovávání zbraní. Toto obvinění není založeno na ničem jiném, než na skutečnosti, že Abdallah spolu s dalšími obyvateli Bil’inu sbírají použitou munici, od granátů se slzným plynem až po ostré náboje, kterou izraelská armáda střílí do neozbrojeného davu během pátečních demonstrací. Z této munice vytvářejí umělecké kompozice a demonstrují tak neúměrnost násilí ze strany izraelských ozbrojených sil.

Zatím však veškeré snahy izraelských úřadů učinit těmto demonstracím konec mají opačný účinek. Čím více politických vězňů marně čeká v izraelských vojenských žalářích na spravedlivý proces, tím více sílí hnutí na jejich podporu. Arcibiskup Desmond Tutu ve svém nedávném tiskovém prohlášení apeloval na izraelské úřady, aby okamžitě zastavily perzekuci Abdallaha Abu Rahmaha a bezpodmínečně ho propustily. Přes deset tisíc lidí poslalo americkému prezidentovi dopis, ve kterém požadují propuštění dalšího prominentního aktivisty Jamala Juma'. Podobnou vlnu světového rozhořčení vyvolalo i zatčení Mohammada Othmana. I díky těmto kampaním získali Jamal Juma‘ a Mohammad Othman svou svobodu před týdnem zpět. V izraelských věznicích však zůstává přes sedm tisíc vězňů, většinou politických.

Podobně jako Bil’in se s vyostřenou vlnou armádního násilí a represí potýkají i další vesnice, které převzaly strategii neozbrojeného odporu — Jayyous, Ni’lin i al-Ma’asara. Palestinci však věří, že jejich boj nebude rozhodnut podle izraelského scénáře — na bitevním poli. Odhodlání bojovat za spravedlnost nenásilnou cestou, s podporou mezinárodní komunity, v izraelských žalářích neumírá.

    Diskuse
    PM
    January 24, 2010 v 16.27
    Celý článek paní Novákové není, bohužel, ničím jiným než propagandistickým tažením proti Izraeli. Lživý je hned titulek – Izrael do války nevytáhl, on ve válce je nepřetržitě už od svého vzniku, a tu válku mu vyhlásily sousední arabské státy v den jeho založení. Válečný stav oficiálně ukončilo mírovou smlouvou dosud pouze Jordánsko a Egypt. V současné době proti němu, pravda, neválčí armády Sýrie, Libanonu a Saúdské Arábie, nýbrž daleko záludnější Islámský džihád, Muslimské bratrstvo, Brigády mučedníků al-Aksá, Hizballáh, Hamás a další teroristické organizace, štědře financované z Íránu i odjinud. Není to válka Izraele „proti míru“ (dá se vůbec válčit proti míru?), ale proti islámským teroristům, kteří se nijak netají tím, že jejich cílem není Palestinský stát vedle Izraele, ale totální likvidace Izraele. Mír s Izraelem prostě nepřichází v úvahu, to by se rovnalo zradě islámu. Proto také žádné územní ústupky, jak ukázalo naposledy i vyklizení pásma Gazy, mír nepřinesly a nepřinesou.
    Vrazi rabína Meira Chaje (podle paní Novákové ovšem jen „údajní militanti“) se proti zatčení bránili střelbou, skončili tedy jako každý zločinec, který odmítne kapitulovat. Jejich jména jsou známá a jejich teroristická minulost rovněž, svůj osud si zvolili sami. Nevím, proč by si jejich rodiny zasloužily větší soucit než sedm dětí rabína Chaje, který na rozdíl od nich nikdy nikomu neublížil.
    Dalo by se tak pokračovat dál, ale nemá to smysl. Kdo chce psa bít, nějakou hůl si vždycky najde a židovský národ je vždycky vděčný objekt k otloukání. Že izraelští záchranáři byli v Port au Prince jako první ze všech, zatímco bohaté arabské nepřispěly na pomoc postiženým ani zlámaným grošem, to je také jedna z ukázek „nepřiměřenosti“ izraelských reakcí, o kterých se ovšem ve světovém tisku nepíše.