Změnu názoru jasné většiny zatím potvrzuje jen jeden průzkum, trend se však zdá být jednoznačný: sami Ukrajinci začínají upřednostňovat rychlý mír před bojem až do vítězství. Již v říjnu ukázala šetření Razumkova centra, že by mírové rozhovory uvítal každý třetí Ukrajinec; v roce 2023 šlo přitom o každého pátého. Výsledky šetření Gallupova institutu publikované 19. listopadu pak rovnou odhalují, že co nejrychlejší jednání o konci války preferuje 52 procent Ukrajinců, zatímco boj až do vítězství 38 procent. Zde byl v roce 2023 poměr 63 procent pro boj, 27 procent pro jednání.

„Zjevná únava z války přichází v čase tisícidenního výročí invaze (…), v kontextu setrvalého postupu Ruska, smíšených výsledků vpádu do Kurské oblasti i reakcí na Zelenského poslední plán cesty k vítězství. (…) Jedná se přitom o celoukrajinský trend, ne jen záležitost oblastí, kde se fakticky válčí. Podpora boje až do vítězství propadla v roce 2024 pod 50 procent ve všech regionech,“ píše v průvodní zprávě Gallupova Institutu analytik Benedict Vigers.

Jak ukazují další data shromážděná k tématu v rámci projektu novinářské přeshraniční spolupráce PULSE z různých evropských zemí, nálady se kloní k tlaku na mír i ve zbytku Evropy. Už na začátku léta upřednostňovala vojenskou podporu před jednáním většina Evropanů pouze v Estonsku (podle dat ECFR 68 procent) a Švédsku (54 procent). Více lidí pro vojenskou podporu než pro tlak na mír bylo též v Polsku (50 procent), v Británii (46 procent) či v Portugalsku (42 procent).

Jasnou preferenci tlaku na jednání měli naopak po celou dobu ruského tažení Bulhaři (dle dat ECFR 61 procent), Řekové (59 procent) či Italové (57 procent). Rozpolceni jsou dlouhodobě Francouzi, Španělé nebo Němci.

Jde-li o postoje politických reprezentací, dlouhodobě nejvýrazněji preferuje jednání maďarská vláda a v posledním roce též slovenská. Konkrétně Robert Fico se uchyluje už i ke strašení třetí světovou válkou obvyklému ve východní části světa. Slovenský premiér jej přitom používá jako univerzální komentář, jak vidno z jeho výroků v létě, v říjnu i teď.

Podle bulharského kolegy Krasena Nikolova z deníku Mediapool, jde o obvyklou figuru i u demagogů v jeho zemi: vojenská pomoc Ukrajině se v jejich podání rovná přibližování se válce s Ruskem. V Bulharsku se ovšem prezentují především na sociálních sítích.

Česká republika spadá v šetření ECFR co do postojů k žádoucí politice vůči Ukrajině také do tábora rozpolcených (46 procent pro tlak na mír, 34 pro podporu v dalším boji). 43 procent Čechů by přitom podpořilo zvýšení zbrojních dodávek, zatímco 42 procent bylo jasně proti.

Čerstvější šetření od agentury STEM, která sbírala data na konci léta, ukazují, že variantu další všestranné podpory Ukrajiny preferuje 40 procent dotázaných; 35 procent je pro tlak na mír. Patnáct procent populace má za to, že by Ukrajina měla splnit ruské požadavky a jedenáct procent by nejraději prostě jen zabetonovalo současné pozice a nechalo konflikt zmrazit.

Dvě třetiny Čechů přitom označují za jednoznačného viníka války Rusko a 65 procent má protiruské postoje. Také tento podíl se podle měření STEMu v čase příliš nemění.