Bez spolupráce změny nedosáhneme
Slavomír MaňásekSlavomír Maňásek reaguje na článek Lukáše Ulrycha, který v Deníku Referendum vyšel 27. května. Text publikujeme jako komentář.
Česká levice se v dnešní době nachází v žalostném stavu. Zástupci tzv. tradiční levice se nejprve spoluprací s Andrejem Babišem připravili o svůj tradiční elektorát, který k sobě nalákal „makající“ miliardář nebo krajně pravicová SPD, a po sérii volebních debaklů (parlamentní, komunální, prezidentské volby) teď marně hledají svou cestu zpátky na výsluní.
Sociální demokracie se neúspěšně snaží vrátit do časů, kdy soupeřila s ODS o pozici nejsilnější politické strany v České republice, a zapomíná, že to nebyla ODS, ale právě hnutí ANO, které připravilo SOCDEM o její stabilní voličskou základnu. Ve volbách do Evropského parlamentu místo sázky na mladou krev vsadila na skomírající hvězdu Lubomíra Zaorálka, který nezáří ani u mladších, ani u starších generací, tak jako se to ve Francii podařilo Jean-Luc Mélenchonovi.
Do toho tu máme celou plejádu bývalých sociálních demokratů, kteří se v posledních letech neváhali spojit s krajní pravicí, která sází kromě rasismu, xenofobie a homofobie také na populistické sliby, které mohou rezonovat u nízkopříjmových domácností, jejichž životní úroveň v posledních letech rozhodně nestoupá.
Na podobnou strunu pak hraje i KSČM v koalici Stačilo! v čele s Kateřinou Konečnou. Ta sází na všeobecnou nespokojenost a euroskepticismus. Soudě podle průzkumů se jí zatím daří oslovit voličstvo mnohem úspěšněji než právě Sociální demokracii.
S. Maňásek tedy konstatuje slabost české levice; a navrhuje tuto slabost překonat sjednocením různých levicových subjektů a hnutí.
Ovšem: tato slabost české levice nebude nijak zásadně překonána tím, když se několik trpaslíků spojí dohromady. (A navíc se zřejmě i nadále budou dohadovat o tom, kdo z nich je ten největší ze všech.)
Centrální problém (nejen) české levice je někde jinde. Slavomír Maňásek to sám správně jmenuje: "To by vyžadovalo ambiciózní program". Jenže bohužel on sám nijak nenaznačuje, v čem by tato "ambicióznost" vlastně měla spočívat. Respektive na jakých teoreticko-ideových základech by tato ambicióznost měla spočívat.
Jenom a pouze radikální zdanění bohatých, které zmiňuje? - To je na program politické strany, který by měl mít ambice zaujmout, či dokonce strhnout širší okruh české veřejnosti, zoufale málo. (Navíc - jak v diskusi pod článkem Lukáše Ulrycha, který S. Maňásek natolik vyzdvihuje naprosto správně poukázal především pan Profant, takovéto "zdanění bohatých" by byl pouze izolovaný, nesystémový, víceméně jenom populistický akt, zatímco skutečně systémová opatření leží někde zcela jinde.)
Všeho všudy: autor článku má sice naprostou pravdu když konstatuje slabost a roztříštěnost české levice (tu ostatně dnes už vidí každý), ale sám nepřináší nic co by mělo reálný potenciál tuto slabost a roztříštěnost překonat. Pouhé -byť i dobře míněné - apely k tomu docela jistě stačit nebudou.
Ještě dodatek k současnému stavu stany sociální demokracie: S. Maňásek vlastně naprosto přesně konstatuje, že je vnitřně rozpolcena na konzervativce a progresivisty. Holým faktem je: dokud si tato strana neujasní zda má hledět směrem do budoucnosti nebo do minulosti, stěží od ní lze očekávat jakékoli ideové či programové impulsy.