„Rok 2023 přál tzv. antisystémovému hnutí, které zcela zastínilo tradiční extremistické či xenofobně populistické subjekty. Pokračoval tak trend započatý pandemickou krizí, kdy se zejména v online prostoru objevila řada nových osobností, které si získaly své příznivce. Toto hnutí představuje jakýsi tavící hrnec občanů nespokojených s různými společenskými, politickými či ekonomickými událostmi.“ To je závěr nové zprávy ministerstva vnitra o extremismu za uplynulý rok. Jak ho hodnotíte?

Těmito slovy bychom mohli popsat situaci za posledních šest let, protože nejde o nic specifického pro rok 2023. Reálně celý proces započal kolem roku 2013, kdy docházelo k rozkladu tradiční krajní pravice a jejího subkulturního charakteru, v českém prostředí tehdy reprezentováno organizacemi typu Autonomní nacionalisté.

Od roku 2014 se pak odehrává silný nástup antiislamistických hnutí, která přeformátují obraz české krajní pravice do podoby odpovídající západnímu vzoru. Od té doby můžeme vidět vrstvení nových a nových skupin. Ty částečně oslovují lidi, kteří se nechali vtáhnout do toho prostředí již dříve, také ale postupně přinášejí nové příznivce.

Dnes krajní pravice a krajní levice z pohledu státu v podstatě neexistuje, protože stát se například v rámci zprávy o extremismu drží starého subkulturního vymezení politických okrajů, které přestává platit. To znamená, že rastr, který v minulosti ministerstvo vnitra vytvořilo a byl postavený v zásadě na principech subkulturně vymezených křídel, už dlouho neexistuje.

Znamená to, že členové tradiční krajní pravice se přidali k nově vzniklým „antisystémovým“ skupinám?

Částečně to zkusili, poměrně brzo ale narazili. Ukázalo se totiž, že jim to prostředí nevyhovuje a také, že je lidi uvnitř vzniklých skupin vyhánějí. Nevyhovovalo jim to primárně proto, že nové antiislamistické skupiny jsou obvykle velmi výrazně proizraelské. Pokračování těchto skupin jsme potom mohli vidět v Generaci identity a ve skupině Pro-vlast. Ani jedna z nich ovšem nebyla schopná oslovit mnoho lidi, a postupně tak zmizely.

Někteří neonacisté také přestali být jednoduše aktivní a zbytek se uzavřel do subkulturního ghetta. Jde ale opravdu o malou skupinku.

Ještě bychom se rádi vrátili k samotné koncepci extrémismu, s kterou ministerstvo vnitra pracuje i v současností. Vystihuje situaci i dnes?

Koncepci extremismu jsme převzali z Německa. Ta vychází z demokratizační strategie západního Německa po druhé světové válce a říká, že vše, co je proti ústavě a proti demokracii, je extremismus. Zatímco v Německu to velmi pečlivě rozřadili, vysvětlili, určili symboliky, vytvořili teoretický rámec, my jsme z toho převzali pouze koncepci, nevytvořili jsme k tomu však odpovídající mechanismus.

V minulosti u nás velkou část krajní pravice tvořili skinheadi. Pro policii a ministerstvo vnitra tedy bylo mluvit o extremismu jednoduché. Jeho koncept byl srozumitelný a vypadal, že dává smysl, přestože ho už tehdy akademici kritizovali. Upřímně řečeno, skinheadi nebo anarchisté už vizuálně dávali najevo určitou odlišnost, a tento výstřední zjev si řada lidí s „extremismem“ jednoduše spojovala. Úplně první česká odborná kniha, která k tomuto tématu vyšla, je z roku 1996. Jde o kolektivní monografii, ve které se velká část odborníků proti používání termínu extremismus vymezuje.

Když ale v souladu s popsanými změnami někdejší krajní pravice přišlo hnutí SPD a ministerstvo vnitra zahrnulo SPD do své Zprávy o extremismu, ozval se tehdejší prezident Miloš Zeman a protestoval proti tomu, plus samozřejmě samo SPD se proti tomu začalo bránit. Okamura měl a má totiž možnosti a sílu, které mnohem menší skupiny na krajní pravici předtím neměly. V ten moment to muselo ministerstvo vnitra začít řešit.

Ministerstvo vnitra se snaží najít termín, který na jedné straně nebude tak zatížený a na straně druhé bude shrnovat celou nově formovanou scénu. Výsledkem je onen termín „antisystém“.

Dává vám ten termín „antisystém“ užívaný ministerstvem vnitra smysl?

Z občanského pohledu je to pochopitelné, rozumím, proč to Vnitro dělá, ale z akademické perspektivy je to trochu problém. Pod pojmem „antisystém“ se v praxi shrnuje totiž obrovské množství různých skupin, které velmi často moc věcí nespojuje a přicházejí z velmi odlišných prostředí. Řadí se tam klasická krajní pravice typu Dělnické strany sociální spravedlnosti, ale také třeba KSČM, která na této scéně nakonec zapadla.

Vedle toho se pak objevují zvláštní ezo-antivax uskupení, které v minulosti s klasickou krajní pravicí či levicí příliš mnoho nespojovalo, nyní se tu ale začínají objevovat zajímavé vazby. Například v případě osobnosti Filipa Turka, influencera, a především pak společného lídra kandidáty hnutí Přísahy a Motoristy sobě, se objevilo několik informací, podle nichž on a jeho rodina mají být spojeni s byznysem v tomto prostředí.