Ekonomie je nenapravitelně sexistický obor
Janis VarufakisMuži dominují v ekonomii nikoli proto, že by ženy byly slabší v matematice, ale protože tento obor stojí na zvrácených premisách, jež jsou pro většinu žen naprosto nepřijatelné.
Ekonomie se dlouhodobě potýká se závažným problémem: středoškolačky se jí vyhýbají a studentky ji opouštějí. Problém je ovšem daleko hlubší než v matematice, přírodních vědách nebo inženýrství, které také nedokážou přilákat dostatek žen. Dokonce i ženy, které se v ekonomii dostaly na pomyslný vrchol — jako třeba prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová — pokládají ekonomy za „klan“ a jejich modely považují za chybné.
Proč ženy nemají rády ekonomii
Jedním z důvodů, proč ženy nemají rády ekonomii, je mužské šovinistické prase, které trůní v jejím středu a vydává se za ztělesnění ekonomické racionality. Jakékoli ekonomické modely, od koupě brambor po vliv úrokové míry na inflaci a investice, se podle něj zakládají na premise Homo economicus: fiktivním hyperracionálním pitomci, který pokaždé dostane, co si zamane.
Žádná rozumná žena se nemůže ztotožnit s modelem, který považuje člověka za algoritmického robota, jenž se pro sebemenší privátní užitek nerozpakuje zplundrovat planetu a v životě není schopen vykonat něco prostě jen proto, že je to správné. Homo economicus ovšem odrazuje i přemýšlivé muže a přijatelným archetypem racionálního chování je jen pro ty nejbrutálnější.
Podobně odrazuje ženy i ekonomický přístup k otázce spravedlnosti. Aby si ekonomové udrželi zdání objektivity a nestrannosti i v případě, kdy Jana žádá změnu, která Janovi způsobí nějakou škodu, osvojili si recept italského ekonoma a Mussoliniho sympatizanta Vilfreda Pareta: „vědecká“ ekonomie musí doporučovat pouze taková opatření, která alespoň jednomu člověku pomohou, aniž by přitom jinému přitížila. V patriarchálním světě, kde je většina majetku v rukou mužů, představuje takzvané Paretovo optimum důslednou obhajobu sexistického statu quo.
To ale není zdaleka vše. Vezměme si čtyři osoby nebo skupiny osob (A, B, C, D) a tři rozhodnutí (X, Y, Z), která se nějak týkají jich všech. Předpokládejme například, že tito čtyři — A, B, C, D — jsou přátelé, kteří se před týdnem dohodli, že dnes večer půjdou do divadla (X), a nikoli do kina (Y) nebo restaurace (Z). Preference jednotlivých přátel jsou následující:
- A dává přednost kinu před divadlem a divadlu před restaurací (A: Y>X>Z)
- B upřednostňuje dobrou večeři před kinem a kino před divadlem (B: Z>Y>X)
- C je jedno, jestli půjde do divadla nebo do kina, ale nerad by do restaurace (C: X=Y>Z)
- D by nejraději šel na večeři, jinak dává přednost kinu před divadlem (D: Z>Y>X)
Otázka zní: mají si své rozhodnutí rozmyslet a místo do divadla, jak původně plánovali, jít do kina nebo třeba na večeři? Ekonomie má jednoznačnou odpověď. Pokud půjdou do restaurace (Z), pro dva z kamarádů (A a C) to bude nejméně lákavá možnost, čímž se nenaplní Paretovo optimum. Pokud však spolu kamarádi vyrazí do kina (Y), nebude si naříkat nikdo a tři (A, B a D) se ocitnou v lepší situaci. Ekonomové by tedy dospěli k závěru, že racionálním a správným rozhodnutím je nejít do divadla, ale do kina.
Zdá se to být logické. Při bližším pohledu se ale ukáže necitlivost celého přístupu. Všimněme si, že doporučení jít do kina (Y) místo do divadla (X) bylo dáno výhradně pořadím preferencí. V rozhodování nehrálo žádnou roli, kým lidé (A, B, C, D) jsou, ani důvody, které je k jejich preferencím (X, Y, Z) vedly. Abychom si uvědomili, proč je to nanejvýš skandální, uvažujme dramaticky odlišný případ, který by vedl k naprosto stejnému žebříčku preferencí.
Sadistický velitel (A) přitáhne se svou svoločí do vesnice, kde shromáždí její obyvatele (D) s úmyslem je povraždit (výsledek X). V tu chvíli se vy (B) touláte okolním krajem a stanete se svědky tohoto hrůzného výjevu. V křoví se zatím skrývá filmový štáb (C), který vše natáčí. Velitel vás uvítá s otevřenou, leč hrozivou náručí a učiní vám nabídku: „Tady máš zbraň. Když zabiješ jednoho z vesničanů podle vlastního výběru, ušetřím ostatní (výsledek Y). Pokud tak neučiníš, zabiju je všecky (výsledek X).“