Nereagovat na projevy volební kampaně, která se tváří, že volební kampaní není. Ano. Nekomentovat je, jen to zvyšuje zájem. Ale jak to má člověk vydržet, když musí při každodenní cestě kolem krčské Thomayerovy nemocnice koukat hned na dva odporné billboardy, hlásající, že za něj bylo líp?

Moje matka bydlela v bytě na křižovatce Vyskočilovy a Michelské — ano, na té, kde Janoušek chtěl přejet řidičku, která od něj požadovala přijetí odpovědnosti za jím zaviněnou srážku. Trpěla, když před okny jejího bytu instalovali gigantický pilíř, na kterém se pak objevovaly obrovské nadživotní poutače na všechno možné. Celá ta obludnost samozřejmě svítí celou noc, takže září do oken okolních domů a zvyšuje světelný smog.

Když máma umřela, bylo na obřím poutači napsáno Hanebný pancharti. Na ten film by máma nikdy nešla. Teď na tom místě sděluje uklízečka Danuše, že jí z důchodu nezbyde vůbec nic. U krčské nemocnice se zase ptá lékařka Alena, kdy už udělají něco pro lidi. A při cestě opačným směrem na první pohled hrubiánský vousáč, prý úředník Stanislav, tvrdí, že se „oni“ starají jen o koryta.

Tvrzení jsou umístěna na velmi strategických místech, kde člověk musí na semaforu zastavit nebo alespoň dát přednost — jako v Karlových Varech, kde pro změnu Nikola, údajně členka rady městské části — nepíše se ovšem které — říká, že dal peníze rodinám.

Agentura, která tohle vymyslela, je velmi zkušená. Napadlo mě, jestli to není ta, kterou jsem kdysi docela obdivovala za reklamu rádia Impuls (to patří také jemu). Myšlenku, že tohle rádio je pro všechny, vyjadřovaly portréty lidí s drobnými vadami zevnějšku — jizvou, operovaným rozštěpem rtu, přeraženým nosem a podobně. Tenkrát mi připadalo, že reklama vsadila na správnou kartu, protože se vymezila proti vyretušovaným a vybarveným ksichtům.

Kreativní rukopis poznávám i teď, i tihle lidé na černobílých fotkách se liší od běžných reklamních zjevů. Vypadají zdrchaně, povadle a unaveně, nikdo z nich není žádný krasavec. Pokud jsou na fotkách retuše, pak spíše takové, které zesilují dojem únavy, beznaděje a zlosti. Aby se jim dalo věřit, že za něj bylo líp.

Dotyčná agentura si jistě dobře ohlídala, aby se v ničem nezpronevěřila pravidlům reklamní korektnosti. Žádné sexistické prasátečko by za ni dostat nemohli.

Vlastně bezprostředně ani nikoho neuráží. Přesto je to nejotřesnější manipulace veřejností, jakou jsme u nás doposud viděli. Nejen proto, že zneužívá těžké válečné doby, v níž by i „on“ měl problémy, ale také kvůli ceně takové kampaně.

Kolik to musí stát? Kde všude by těch peněz bylo zapotřebí! Což je ostatně důvod, proč by bylo neetické přijít s podobnou protikampaní — zase by stála peníze, které jsou skutečně potřeba jinde.

Žádný „on“ navíc nikomu žádné peníze nedal, protože peníze ve státním rozpočtu nejsou jeho. Podobně jako nedal nic nám důchodcům, rodinám, ani nikomu jinému.

Jako každá účinná propaganda i tato kampaň se samozřejmě zakládá na touze, že někdo naše problémy vyřeší za nás — v současnosti ještě zesílené úzkostí z růstu cen energií a zdražování obecně. Ale ani to nelze svést jednoznačně na jednoho člověka, i kdyby to měl být sám Putin. A stejně tak to nemůže jeden člověk napravit.

Přála bych si, aby se lidé na „něj“ za tohle naštvali, aby mu to u voleb uškodilo. Protože ani kdyby volby on a jeho strana vyhráli, stejně by nic nezměnili na stávajícím stavu úzkosti a oni by stejně nikomu nic nedali. Obávám se však, že ta prohnaná agentura dobře ví, že to u lidí přesto zabere, budou se s „ním“ identifikovat a zase ho zvolí jako svou záchranu a vůdce.

Komu vůbec patří ty obří sloupy na exponovaných místech? Kdo je provozuje? A kdo je ochoten brát špinavé peníze od agentury, která ve prospěch jednoho člověka lže všem? Jak se cítí ti, kteří tyhle obludnosti vylepují? Na billboardu je v levém rohu uvedena firma Production Company spojená s kampaněmi ANO. Nápis je proveden tak miniaturním písmem, že si ho člověk ani nevšimne: jede-li autobusem, nemá čas, a chodec zase tak vysoko nedohlédne.

Odporné billboardy by mohla vyspravit guerillová akce. Jenže jsou strašně vysoko, bez plošiny nebo vrtulníku by to nešlo a než by plošina nebo vrtulník k jedinému z nich dorazila a vynesla nahoru někoho, kdo by alespoň nasprejoval, že to jsou lži, už by u ní byla policie a agentura by ještě žalovala guerillu za poškození své věci.

Za ten rozruch a možnost rozvířit záležitost v médiích by to snad i stálo. Ale stálo by to taky veliké peníze, kterých je potřeba jinde.

Bylo by ostatně zajímavé zjistit, kolik stojí vytištění a vylepení takového billboardu, kolik si účtuje agentura a kolik v energetické krizi platíme za světelný smog. Spolek Kverulant uvádí, že za pronájem místa městská část inkasuje v průměru 800 tisíc korun ročně, zatímco provozovatel obřího reklamního sloupu vydělá ročně přinejmenším čtyřikrát víc.

Na své cestě kolem krčské nemocnice míjím hned několik obřích poutačů a vzpomínám, kolik zbytečných informací jsem se na nich dočetla. Rudý ďábel propagoval erekci podporující Argin Max, Lucie Bílá Reynkovu bibli, firma Lutz zase červenou židli.

Tahle ohavná věc slouží jenom k praní špinavých peněz, není k ničemu dobrá a měli bychom se spojit, abychom docílili jejího zákazu. Co kdyby zkusili kreativci z té strašně chytré a šikovné agentury dělat některou z těch prací, které jsou tak neuspokojivé a špatně placené, že z nich mají lidé mastné vlasy a kruhy pod očima?

Než jsem text dopsala, vidím, že na stejné trase už se objevily poutače toho druhého, které hlásají, že „za něj bude ještě líp“, než bylo za toho prvního. Máme se na co těšit.