↗

Ponechat délku pracovní směny na „dobrovolnosti“ je značně ošidné — vztah zaměstnance a zaměstnavatele je totiž z podstaty věci nesouměrný. Foto Tobi Gaulke, Flickr

Koncem minulého týdne vyvolal podiv výrok poslance a podnikatele Pavla Juříčka (ANO), který by rád prolomil maximální lhůty pro délku směny, včetně práce přesčas, a to až na šestnáct hodin. V článku, který zveřejnil server ihned.cz, se pak další podnikatel Otto Daněk nechal slyšet, že nejlepší by bylo, kdyby limit na délku směny zákoník práce vůbec neupravoval a zůstal by jen na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Předmětný návrh je, jak se s oblibou anglicky říká, „wrong on so many levels“ — špatný z mnoha různých hledisek. Ať se na něj podíváme z kteréhokoli úhlu, těžko najít nějaký benefit pro kohokoli ze zúčastněných. Pokud tedy za jeho účel nebudeme považovat pouhou možnost zajištění fyzické přítomnosti člověka v provozu. Ovšem to by bylo opravdu smutně málo.