Soudě podle billboardů a novinových titulků, hlavními kandidáty v letošních volbách do krajských zastupitelstev byli Andrej Babiš a covid-19. Premiér sám hovoří o tom, že celostátní dění překrylo regionální témata. To ale ještě neznamená, že tomu tak skutečně všude bylo.

Je rozdíl mezi třetím místem ANO ve středních Čechách a jeho drtivým vítězstvím v Moravskoslezském kraji. Ani na jižní Moravě nejde říct, že by občané odhlédli od bývalých škraloupů ODS a současných průšvihů ANO. Svoje by o tom mohl vyprávět i lidovecký nadšenec pro megalomanské projekty Jiří Čunek na Zlínsku.

Voliči nejsou hluší ani slepí. Všímají si počínání věrchušky. Kde bují Palermo, hýří se arogancí anebo mlaská, pozornosti to neujde. Jistěže v součtu hraje prim kukuč premiéra, od nějž jedni očekávají štědrou dlaň a druzí aspoň legraci. Ovšem politika je týmová záležitost a vždy záleží i na tom, kdo stranu reprezentuj na celostátní i lokální úrovni.

V případě ANO se v místních organizacích druhdy potkali příslušníci fanklubu Andreje Babiše s hochštaplery čenichajícími příležitost i s individualitami, jež upřímně věřily v příležitost reformovat tuzemskou politiku. Nezapomínejme ani na „obchodní zástupce“ Agrofertu, pro něž byl vstup do politické divize prakticky povinný.

Leckde si vzájemně nesedli, takže se bouřily, zanikaly či se prostě rušily buňky v mnoha městech. Jinde si plácli a rozhodli dělat politiku po svém. S Andrejem, bez Andreje, poctivě, nepoctivě…

Poučné jsou příběhy Petra Vokřála v Brně a Tomáše Macury v Ostravě. Na začátku ambice, plány, pak první výsledky, ale také náraz na útes neporozumění, mimo jiné ve stranické centrále. Potom už zbývá jen čekání na vhodnou příležitost zdrhnout.

„Nejsem Babiš,“ připomíná čas od času staronový moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák. Otce zakladatele ignoruje a ten mu to toleruje kvůli výborným výsledkům. Jak dlouhou ale dokáží takto fungovat vedle sebe? Sebevědomý Vondrák už posledně slepil koalici s ODS a lidovci, tedy stranami antibabišovského tábora, teď ji jen rozšířil o ČSSD.

Mimochodem, přirozená koalice ANO a ODS fungovala i v dalších pěti krajích. Nyní se to změní. Atmosféra před sněmovními volbami 2021 houstne a Andrej Babiš se snaží udělat vše pro to, aby v nich stanul sám proti všem. Tak to mají jeho příznivci rádi.

Hlasy pak sypou neohroženému vůdci i plačícímu otloukánkovi, jemuž by jeden dal pětikorunu. Babiš nepotřebuje dohody, kompromisy, koaliční potenciál, zkrátka nic z toho, co souvisí s poměrným volebním systémem. Štráduje si to po vlastní trati, dokud se lidem neomrzí. Až to přijde, sbalí si svých pět švestek a půjde. Co po něm zbyde, jej netrápí. A už vůbec ne osud ANO.

Běžná politická strana chápe, že potřebuje zakořenit v komunální a regionální politice. Dochází to i řadě členů ANO. Lídrovi je to však fuk. A tak klidně svojí rétorikou hatí úsilí svých kolegů, kteří by v politice zapustili kořeny rádi. Oni mu na oltář nosí dary, ba osobní oběti, on však jimi okázale pohrdá. Pokora nikdy nebyla jeho silnou stránkou.

Počkejme si, kolik jí projeví jeho soupeři. Dnes jsou natěšení. Čerstvé hejtmany bude mít ODS, STAN i KDU-ČSL. Ne však proto, že by tyto partaje byly o tolik lepší. Nebo snad předvedly něco extra?

Někde sice šlo rozpoznat nový styl i nová témata, například když si na Olomoucku plácli Starostové s Piráty. Opozice však vytěžila zejména ze své vůle se spojovat a spolupracovat. To občané oceňují a ochotně dávají šanci těm, kterým není proti mysli táhnout za jeden provaz. Jak ale napovídá povolební konflikt Pirátů a STAN na Zlínsku, žádná idyla netrvá věčně.

Kdo nenabídne kombinaci odvahy a pokory, a je jedno, zda v dresu ANO, nebo kohokoli z jeho vyzyvatelů, bude navždy jen vláčen událostmi.