↗

Normální je, když města a kraje představují kořeny stran s parlamentními ambicemi a když občané odvíjejí svoje hlasování od zkušeností s politiky ve své bezprostřední blízkosti. Marketingové kampaně toho zmohou hodně, ale vždy a všude stoprocentní zárukou nejsou. Rozložení sil a atmosféra v regionech tak může v kombinaci s epidemickou a ekonomickou situací přivodit nejednu volební komplikaci. Foto FB Andrej Babiš

Jsme malou zemí a o spojité nádoby zde není nouze. Celostátní politická rozhodnutí ovlivňují život v regionech a tamní poměry se pak mohou odrazit i na mocenské konstelaci v centru. Dvojnásob bychom na to měli pamatovat v roce, kdy se vypravíme vybírat čerstvé poslance.

Loni na podzim jsme si zvolili krajské zastupitele. Na hlasy bylo nejúspěšnější hnutí ANO, ovšem na mnoha místech zbylé strany usoudily, že se jim bude lépe region spravovat bez babišovců. Někde měli špatnou pověst, někde jim nešlo vyjednávání, někde doplatili na kontroverzního šéfa, jenž je se svojí útočnou rétorikou hotovým odpuzovačem partnerů.

Nejvíce hejtmany disponují Starostové a nezávislí (4), jsou i v devíti koalicích. Následuje ODS (4 hejtmani a participace na 13 koalicích, je tedy ve vedení všech krajů), ANO (3-3), KDU-ČSL (1-8), ČSSD (1-5), piráti (0-9, ti mají aspoň pražského primátora) a TOP 09 (0-7). Na jedné straně z toho lze odvozovat koaliční potenciál konkrétních formací. Na straně druhé se i v krajích potvrdilo, že košile je bližší než kabát. Na Zlínsku se STAN rozkmotřil s piráty, na Karlovarsku zase ODS dlouho — a při jejím paběrkování též absurdně — podmiňovala vstup do koalice se STAN a spol. ziskem hejtmanského postu.

Nastal ale i zajímavější úkaz: v krajích, městech a obcích se vládě rodí oponenti bez ohledu na to, kdo v nich sedí u kormidla. Přispívá k tomu časté přehazování odpovědnosti z centrální úrovně na kraje, stejně jako špatná informovanost zástupců krajských a obecních samospráv. Ukázkový příklad skýtá příprava očkování proti covidu. Kraje jsou nespokojené, že se s nimi vláda málo baví, nemají důvěru v její plány a leckde si raději chystají vlastní vakcinační strategie.

Velmi těžká rána se na ně snesla už v důsledku řešení hospodářských dopadů koronavirové infekce, kdy jim kabinet přiškrtil finanční kohoutky. Další pak souvisí s přijatým daňovým balíčkem, který tropí neplechu v rozpočtových příjmech.

Slýcháme sice, jak je nutné se z krize proinvestovat, leč právě na investice už toho krajům a obcím příliš nezbývá. Lidé v nich mohou přijít o nové školky, hřiště, hezčí náměstí, lepší infrastrukturu, šetřit se bude na sociálních službách, MHD i kultuře. Smutným počtením je nejeden aktuálně schválený lokální rozpočet.

Takže až se otřepeme z covidového nadělení a budeme si myslet, jak se cvrkot vrátí do starých kolejí, dopadne na nás škudlení a zhoršující se životní úroveň. Jako by nestačil hrozící úbytek živností a pracovních míst.

Proto si třeba sněmovní zářezy ANO a ODS našly výrazné kritiky i v těchto samotných partajích. Periferie se staví proti centru na bázi zastupitelských sborů i politických stran. Budou se moct ústřední lídři absolutně spolehnout na členskou základnu v nižších patrech? A jak se lokální praxe promítne do skládání koalic před volbami i po nich?

Normální je, když města a kraje představují kořeny stran s parlamentními ambicemi a když občané odvíjejí svoje hlasování od zkušeností s politiky ve své bezprostřední blízkosti. Marketingové kampaně toho zmohou hodně, ale vždy a všude stoprocentní zárukou nejsou. Rozložení sil a atmosféra v regionech tak může v kombinaci s epidemickou a ekonomickou situací přivodit nejednu volební komplikaci.