↗

Soukromé banky a finanční investoři zneužívají krize k prolobování deregulace, která odbourává opatření přijatá v reakci na finanční krizi let 2008 a 2009. Foto Eisenrach, flickr.com

„Správná krize nikdy nesmí přijít vniveč.“ Citát obvykle připisovaný Winstonu Churchillovi v dnešní době ekonomické nejistoty berme jako podnět k zamyšlení. Interpretovat se ale dá velmi různě. Pro někoho může období velkých zvratů představovat příležitost opustit zajeté koleje a usilovat o progresivní reformy. Jiným však dává šanci zařadit zpátečku.

Nikoho asi nepřekvapí, že lobbistům finančního sektoru výrazně více vyhovují právě kroky zpět. Finanční lobby už od začátku koronavirové epidemie tlačí na evropské instituce, aby vznikla nová opatření na záchranu bank a soukromých investorů.

Oficiálně je jejich cílem podpora investic do reálné ekonomiky, která má přispět k zotavení celé Evropy, ale několik žádostí ze strany finančního sektory představuje prostě a jednoduše snahu oslabit regulaci bankovnictví a trhu s cennými papíry. Nedávný politický vývoj na evropské úrovni dokazuje, že intenzivní lobbování už přineslo první ovoce.

Neopatrné změny pravidel obezřetnosti

Komise 28. dubna 2020 představila balíček legislativních opatření pro oblast bankovnictví s cílem uvolnit pravidla pro kapitálové požadavky. O měsíc později valná většina europoslanců, složená z konzervativců, sociálních demokratů a Renew Europe, návrh Komise nejen podpořila, ale dokonce předpisy pro bankovnictví dále upravila.

Tyhle službičky pro banky jsou ale problematické, a to hned ze tří důvodů. Zaprvé jsou některá z flexibilních opatření obsažených v balíčku zbytečná, ba přímo nevhodná — jde například o rozhodnutí, že se pozdrží plné uplatňování mezinárodních účetních standardů na kapitál bank.

Nicolas Véron, expert z Bruegelova institutu, k tomu trefně poznamenal, že pokud uprostřed krize rozbijeme teploměr, kterým určujeme zdraví bankovních rozvah, nadělá to více škody než užitku. Velkým bankám takové opatření totiž umožní tajit negativní zprávy, a postupně se z nich tak budou moci stávat „zombie“, které si neporadí bez vládní pomoci.

Zadruhé se s těmito změnami v bankovních předpisech nepojí žádné povinné podmínky. Evropská centrální banka (ECB) sice bankám radí, aby pozastavily vyplácení dividend a přehnaně vysokých pohyblivých složek odměn či zpětné odkupy akcií, ale jedná se stále pouze o doporučení.

Banky navíc stále vyplácejí úroky z tak zvaných dluhopisů CoCo nebo AT1. Investorům využívajícím tyto nástroje se vyplácí vysoká odměna za to, že poskytují bankám schopnost absorbovat ztráty v krizových obdobích. V období, kdy čelíme tak obrovským ztrátám jako nyní, by banky měly tyto platby okamžitě pozastavit, a tím posílit svůj kapitál. V Evropském parlamentu a mezi členskými státy se však nenajde většina, která by takovéto podmínky učinila právně závaznými.

Zatřetí pak uvedená záchranná opatření jen doplňují další opatření, která už se uplatňují od poloviny letošního března. Evropské banky už ve skutečnosti obdržely zásadní kapitálové úlevy — v hodnotě 120 miliard eur. Ty jim umožnily dočasně fungovat s kapitálovými rezervami pod minimální úrovní, kterou banky musí mít pro případ poklesu hodnoty jejich aktiv.

Zároveň se na ně také vztahují systémy záruk, v jejichž rámci se členské státy zavázaly poskytnout záruku na větší část ztrát z nových úvěrů podnikům ve finančních potížích. Banky navíc obdržely obrovskou finanční podporu ze strany Evropské centrální banky (ECB). To vzbuzuje další obavy, protože v minulosti se ukázalo, že velká část likvidity poskytnuté bankám bývá využita na tvorbu „bublin“ v cenách aktiv, a ne na financování reálné ekonomiky.

Sečteno a podtrženo, evropské bankovnictví už obdrželo celou řadu pobídek, které mu umožňují poskytovat úvěry domácnostem i firmám a být vůči současné krizi odolnější, ať už šlo o přístup k dostatečné likviditě, veřejné záruky na úvěry nebo zásadní kapitálové úlevy. Není tedy žádný racionální důvod nadále snižovat požadavky na obezřetnost. Zato je však nutné nastavit přísné podmínky pro pomoc, kterou už banky obdržely, a zajistit, aby za ně odpovědnost nesli i akcionáři a investoři.

Plán obnovy pro finanční spekulace

Peněz nikdy není dost. A dost není nikdy ani zrušených předpisů. Finanční lobby úspěšně oslabila bankovní předpisy a s jídlem roste chuť — další krok je proškrtat soubory pravidel pro finanční trhy. Minulý měsíc zaslala Komise členským státům a europoslancům návrh diskuzního dokumentu, v němž představuje plán na uvolnění řady požadavků vztahujících se na profesionální investory a finanční nástroje.

Některé z navrhovaných změn, o kterých útvary Komise stále ještě debatují, by sice mohly stimulovat toky investic v období po krizi, ale jiné by jen rozpoutaly další vlnu finančních spekulací. Zvlášť znepokojivá jsou dvě z navrhovaných opatření.

V první řadě Komise zvažuje oslabit evropský režim limitů pozic, jehož cílem je omezovat spekulace s cenami potravin a dalších komodit (jako je elektrická energie, ropa, zemní plyn, kovy atd.). Tyto předpisy stanoví limity na finanční pozice, které obchodníci mohou držet na trzích s komoditními deriváty, a značného oslabení ze strany Komise se dočkaly již před třemi lety, když byly schváleny extrémně kontroverzní technické normy. Současná situace tudíž představuje velký důvod k obavám.

V druhé řadě také Komise hledá možnosti, jak omezit evropský rámec pro sekuritizaci, který už v minulosti čelil kritice, protože nejškodlivější formy sekuritizace nezakazuje. Jde o finanční inženýrství fungující na principu transformace půjček poskytovaných bankami na dluhové cenné papíry, které mohou investoři dle libosti kupovat a prodávat.

A co taková sekuritizace může způsobit? Právě uvedený mechanismus stál roku 2007 u zrodu finanční krize.

Existuje očkování proti politické nezodpovědnosti?

Koronavirová krize způsobila drastické omezení ve většině činností, ale v oblasti finanční deregulace se naopak činnost v posledních týdnech výrazně zrychlila. Pandemie lobbistům finančního sektoru v mnoha ohledech posloužila jako záminka k rychlejšímu odstraňování předpisů, které však v menší míře probíhá už posledních pět let.

Většina evropských zákonodárců se vůči požadavkům finančního odvětví vždy stavěla — a stále staví — velmi smířlivě a následkem toho ve finančním systému přetrvávají strukturální rizika. V době krize by jakákoliv snaha o utažení šroubů finanční regulace byla nevhodná. Stejně nezodpovědné je ale i nepřiměřené uvolňování právě těch předpisů, které mají zabránit tomu, aby krachující banky ve výsledku znovu musely zachraňovat státy.

Zákonodárci a regulační orgány musí najít zlatou střední cestu. To vyžaduje přinejmenším odmítnout neoprávněné požadavky finančního odvětví a ty, které se patřičnými demokratickými postupy určí jako oprávněné opatřit přísnými podmínkami. Výměnou za kapitálové úlevy by pak banky měly až do konce roku 2021 pozastavit vyplácení dividend (včetně úroků vyplácených za tzv. dluhopisy CoCo) a přehnaně vysokých pohyblivých složek odměn i zpětné odkupy akcií.