Před pár dny vznikl vládní tým pro rekonstrukční pokrizový plán. Bude se týkat všech a bude znamenat vládní injekci několika set miliard korun, takže nic nevýznamného. Vede ho Jan Švejnar, sedí v něm zástupci bank (Tomáš Sedláček, Petr Zahradník), akademici (Danuše Nerudová, Michal Mejstřík a tři zástupci CERGE-EI) a dva ekonomové blízcí odborům (Martin Fassmann a Jan Drahokoupil). A pak Ilona Švihlíková, ideový protipól Švejnara.

Zatímco Švejnar je umírněný globalista, zastánce volného trhu a deregulací, avšak i stoupenec přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku, Švihlíková je neokeynesiánská národohospodářka prosazující spíše regulace trhu, ekonomickou soběstačnost, omezování vlivu nadnárodního kapitálu, podporu lokálních ekonomik a státní intervence.

Je to pravo-středo-levý tým. Nečekám od něj nic moc inovativního natož revolučního, ale dokončí-li svou práci v tomto složení a pod výsledný plán se podepíší všichni jeho členové, nebude sice žádným Rooseveltovým New Dealem, ovšem ani Obamovou záchranou Wall Street. Bude něčím mezi.

A nebudeme ho muset moc podrobně číst kvůli kontrole. I to je myslím demokratické, protože ruku na srdce: kdo těm všem číslům, změnám zákonům, nařízení a podpůrným programům bude opravdu rozumět? Málokdo. A málokdo bude mít čas ho studovat.

Jenomže souběžně vzniknul ještě tým druhý. Dal si název Koro-NERV-20 a chce být podle slov jednoho ze svých členů Mojmíra Hampla, který odmítl účast ve vládním týmu, „širší platformou pro celý veřejný prostor, nejen pro momentální členy momentální vlády“. Bývalý viceguvernér České národní banky Hampl je dnes ředitelem konzultantů KPMG, nadnárodní konzultační firmy v oblasti daní, auditu a práva, v praxi lobbistické agentury velkého byznysu.

Co nazývá platformou „širší“, je ve skutečnosti platforma názorově téměř jednolitá: jako ve vládním týmu i zde usednou Sedláček nebo Mejstřík, zcela ale chybí odboroví ekonomové, o Švihlíkové ani nemluvě. Název „koro-NERV“ upomíná na NERV z doby vlády Mirka Topolánka… jinými slovy, tato platforma bude hájit pouze zájmy byznysu, možná i středního, ale rozhodně hlavně velkého. Tvářit se bude jako platforma „širší“, v reálu bude ale o dost „užší“.

Je smutné, že zástupce velkého nadnárodního koncernu odmítne pracovat v okamžiku nouze pro tým vlády vlastního státu, navíc státu, který ho dvanáct let v čele národní banky královsky platil. To je neomluvitelné lidské selhání.

Je ale dvojnásob hodné pozornosti, že velký byznys nevnímá vládní tým jako dostatečně svůj. Proto si založil vlastní partu, která bude vládní materiál oponovat. Škoda. Vláda měla plné právo složit tým názorově vyhraněnější, tak zvaně populističtější, řekla by parlamentní opozice, levicovější, chcete-li, jak by i odpovídalo jejímu profilu. To je její právo.

Svůj tým ale složila velkoryse, namíchala ho ze zástupců mnoha zájmů a názorů. Trochu jsem doufal, že v době krize, v níž jsme přece všichni stejně a ti v prvních liniích a ti nakažení ještě víc než jiní, bude i velký byznys pomáhat práci na plánu pro všechny. Mýlil jsem se. Velký byznys chce svůj plán, plán, který bude výhodný právě hlavně pro ten velký byznys.

Jeden je ale virus, jeden je lid a jeden má být plán. Plán pro všechny. Pro podnikatele, pro živnostníky, pro zaměstnance, státní i soukromé, pro důchodce i pro děti. Pro naši společnou budoucnost. Takže zástupci bank a korporací: pěkně do řady. Máte mít svůj hlas. Ale ne všechny hlasy. Nejste víc ani míň než kdokoli ostatní. A teď v době virové krize to platí dvojnásob.