Koronavirus není zima: Jak Brno zneužilo projekt pro lidi bez domova
Kateřina ČanigováKateřina Čanigová uspěla v participativním rozpočtu se svým projektem nouzových přístřešků „iglú“. Ke svému překvapení zjistila, že je nyní město využívá jako zástěrku pro svou neschopnost řešit situaci lidí bez domova během pandemie.
Od vyhlášení nouzového stavu města po celém světě hledají způsoby, jak poskytnout přístřeší těm, kteří domov nemají. Zatímco Praha poskytla lidem bez domova pro přenocování hotely, v Brně k tomuto účelu slouží výhradně noční stanové centrum na „Střeláku“ v bývalém vojenském sportovním areálu.
Centrum zřizuje Charita, která zajišťuje jeho provoz s pomocí dobrovolníků. Lidé přespávají převážně ve stanech, zajištěných z darů veřejnosti. Čím přispělo město, které projekt oficiálně zaštiťuje? Na místo nechalo dopravit zhruba čtyřicet kusů nouzových přístřešků, takzvaných iglú.
Jde o nouzové přístřešky, které byly nakoupeny díky projektu v rámci třetího ročníku participativního rozpočtu Dáme na vás. Projekt jsem podávala s cílem zachránit život lidem, kterým bezprostředně hrozí umrznutí na ulici.
O tom, že už jsou nouzové přístřešky vyrobeny a nakoupeny, a dokonce i využívány v terénu jsem se dozvěděla z novinového článku, v němž město Brno dávalo na vědomí veřejnosti, jak zvládá koronavirovou krizi. Zřejmě bychom mohli ocenit, že lidé na radnici projevili iniciativu a řekli si, že když už tady ty nechtěné přístřešky máme, tak proč je nevyužít. Alespoň se ušetří. Problémem je, že město nejenže porušilo principy participativního rozpočtování, ale také můj projekt alibisticky využilo pro to, aby nemuselo situaci lidí bez domova skutečně řešit.
Magistrát obešel svá vlastní pravidla, kdy proklamoval, že „chce co nejvíce do realizace projektů zapojit samotné autory projektů“. Mě, jako autorku projektu, nekontaktoval o jeho průběhu nikdo, a to i když jsem byla předem ujištěna, že tomu bude právě naopak.
Zvlášť pozoruhodné také je, že nouzové přístřešky nyní byly využity jako záplata sociálním odborem, jehož vedoucí mi dříve tvrdila, že je její odbor určitě nepotřebuje, protože „oni dělají pro lidi bez domova více než dost“. O to větší překvapení pro mě bylo, že bez jakékoli konzultace právě tento odbor přístřešky využil v nočním centru na Střeláku, čímž se nyní město chlubí ve své tiskové zprávě. Tu kromě vyjádření náměstka Koláčného tvoří mimo jiné také má citace — žádnou jsem přitom neposkytla. Jak bych také mohla, když jsem o nynějším využití projektu ani nevěděla.
Můj projekt městu posloužil jako zástěrka pro jeho vlastní neschopnost
V zadání projektu zní, že přístřešky měly být rozdány v zimním období, předem pečlivě sociálními pracovníky vytipovaným lidem bez domova a po zimním období zase vybrány a uschovány na následující sezonu. Teď ale přeci zima není a mráz hluboce pod nulou také nehrozí.
Pro někoho je možná rozdíl v ochraně před mrazem a před koronavirem pouhým slovíčkařením, ale umíme si představit, že by Brno zasahovalo bez jakékoli předchozí konzultace i do ostatních projektů? Že by popřelo původní účel projektu a využilo jej pro zcela jinou situaci?
Nouzové přístřešky jsou opravdu jen nouzovým řešením v situaci, kdy není jiného východiska a jiné možnosti, kde přespat. Primárním účelem přístřešků je ochrana před mrazem a nikoli před koronavirem — jejich využití na Střeláku je tak čistě účelové a do určité míry nedůstojné. Rozměrově se neblíží ani takovým stanům, které v centru zabezpečila Charita.
A už vůbec nelze nouzové přístřešky zneužívat jako zástěrku neschopnosti města přijít s adekvátnějším řešením. Ano, přístřešky se jmenují nouzové a koronavirus nás dovedl do nouzového stavu, tím ovšem veškerá podobnost končí.
Města jako Londýn či nám bližší Praha byla schopna současnou situaci vyřešit o poznání lépe. Ubytováním lidí bez domova v prázdných budovách hostelů a hotelů se podařilo ochránit zranitelné lidi bez domova a dát jim tolik potřebné soukromí a dočasnou střechu nad hlavou v době krize. Ale také pomoci hoteliérům, jejichž živobytí v nouzovém stavu stagnuje. Ubytování lidí bez domova je tak logickým řešením dvou problémů současně.
Brno se naopak vydalo směrem Las Vegas. Americké město na parkovacích plochách před obřími hotely zejícími prázdnotou nasprejovalo místa ke spaní, samozřejmě v požadované dvoumetrové vzdálenosti.
Kromě nočního centra na Střeláku u Anthroposu město zaštiťuje krizové centrum na ulici Vlhká, zřízené organizací Podané ruce. Primátorka Vaňková zde v dubnu slavnostně otevřela denní centrum, které funguje díky finanční podpoře magistrátu na bázi uvolněných pracovníků z jiných sociálních služeb a dobrovolníků zejména z řad studentů.
To se ale brzy změní: s postupným rozvolňováním se tito pracovníci navrátí opět na svá pracovní místa a dobrovolníci zpět do škol či do jiných zaměstnání. Kdo pak bude zřizovat chod centra? Magistrát podle svých slov uvolní prostředky pro několik pracovníků. Jejich počet dále plánuje doplnit „dobrovolnickou prací“.
Chtít po studentech, aby v době, kdy ve zkouškovém období, při snaze se nějak uživit i placenou prací suplovali svou dobrovolnou prací neschopnost magistrátu zařídit důstojné fungování tohoto centra, je alarmující. A vzhledem k prázdnotou zejícímu rozpisu dobrovolnických směn na měsíc červen působí magistrátní plán jako utopie.
