Prezidentský proslov, který ani nemusel být

Radek Kubala

Prezident Miloš Zeman ve svém proslovu poděkoval dobrovolníkům a Číně. Na zdravotníky a všechny ostatní zapomněl. Na novináře a umělce zaútočil. Jeho proslov se naprosto minul s dobou a vynikne jen jako kontrast se skutečnými státníky.

Státníci po celém světě se v dnešních těžkých časech obracejí k národům, aby sjednotili různé sféry společnosti a podpořili je v boji s koronavirem. Emanuel Macron sešikoval Francii do války s neviditelným nepřítelem, Angela Merkelová střízlivým a klidným tónem vyzvala k trpělivosti, sounáležitosti a solidaritě. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová v emotivním proslovu požádala o odložení rozporů a sjednocení.

K národu se obrátil i prezident České republiky Miloš Zeman, avšak jeho slova nepovzbudila, nepobouřila a v konečném důsledku nevyvolala žádnou emoci. Zemanův proslov působil jako povinnost, kterou si hradní pán potřeboval odškrtnout, aby se neřeklo.

V klidných časech by možná vyvolaly pohoršení aspoň útoky na novináře, opozici nebo herce. Jeho chabé pokusy rozeštvávat však působí v kontextu výjimečného stavu úplně mimo.

Prezident poděkoval dobrovolníkům, kteří se zapojují do solidárního šití roušek a pomáhají seniorům či rodičům s dětmi. Zapomněl však poděkovat všem zdravotníkům a pracujícím v sociálních službách, kteří jsou dnes v první linii boje s koronavirovou nákazou.

Slovo útěchy nevěnoval ani milionům lidí, kteří plní nařízení vlády, dodržují hygienické návyky a ve svých domovech ve strachu očekávají zlepšení situace. Nikomu nic neporadil, nikoho nijak nepovzbudil. Mluvil jako člověk, který neví, co je emoce.

Ani chaoticky fungující vládě nevěnoval příliš mnoho prostoru, mimo suchého konstatování, že podporuje zavedená opatření. Asi nikoho nepřekvapí, že Zemanovu chválu si vysloužila zejména Čínská lidová republika, která podle něj jako jediná země pomohla s dodávkou zdravotnických materiálů.

Proč bychom neměli přistoupit na myšlenku, že Čína je naším zachráncem, ve svém článku pro Deník Referendum skvěle shrnula Olga Lomová. Za vše stačí citovat dvě věty: „Právě systém založený na vedoucí úloze komunistické strany neváhal v zájmu stability kriminalizovat lékaře snažící se upozornit na blížící se nebezpečí. Tím umožnil katastrofální rozšíření nemoci doma i ve světě.“

Servilní postoj prezidenta k asijskému gigantovi je tak asi jedinou větší hanbou, která ale může být do budoucna pro českou politiku i velmi nebezpečná. Zejména proto, že Zeman nezdvořile zamlčel třicet miliard korun, které České republice na boj s koronavirem věnovala naše nejdůležitější opora — Evropská unie. Politický kompas tak prezident opět nastavil směrem na východ.

Sečteno a podtrženo, Zemanův proslov nikoho nepovzbudil, neurazil, nepřekvapil ani nespojil. Zatímco Merkelová, Macron, Čaputová ale i rakouský prezident Van der Bellen se obraceli k národu, aby ho v těžkých časech podpořili, Zeman se k České republice otočil zády a uklonil se směrem na východ. V konečném důsledku nikomu neřekl nic. Kdyby mlčel, udělal by lépe.

    Diskuse (0 příspěvků)