Demokracie je podmíněna decentralizací moci ve společnosti, nicméně digitální giganti jako Google a Facebook jí mají již dnes mnohem více, než si většina lidí uvědomuje. Například prakticky všechny politické strany si před volbami nakupují cílenou reklamu, kdy se konkrétním lidem na základě jejich digitálního otisku, jenž na internetu sami zanechali, zobrazí pouze konkrétní reklamy, které by na ně měly mít největší vliv.

Jemnou změnou parametrů nebo prohozením cílových skupin může Facebook zásadně ovlivnit výsledek voleb, a navíc takové chování bude velmi těžké ne-li nemožné prokázat. Dále jsou zde různé možnosti ovlivňování myšlení lidi pomocí výběru zobrazovaných příspěvků a tak dále. Pokud již takto silnému hráči dáme ještě jistou míru kontroly nad finančním systémem, může se stát, že se jednoho dne probudíme do světa, kde už dostatečně silná korporace žádné pokusy o legislativní omezování jednoduše trpět nebude.

Na druhou stranu, existují politické systémy, kde se nějakou decentralizací moci nezdržují. Platební systém propojený se sociální sítí například v Čínské lidové republice již několik let funguje, a nutno říct, že úspěšně.

Pokud bychom silnému hráči jako Facebook dali ještě jistou míru kontroly nad finančním systémem, může se stát, že se jednoho dne probudíme do světa, kde už žádné pokusy o legislativní omezování jednoduše trpět nebude. Repro DR

Současné odložení je tedy z pohledu Evropské unie poměrně racionálním krokem. Bankovní sektor je značně konzervativní a mimo to je svázán mnoha regulacemi. Ty na jedné straně brzdí pokrok, na druhé straně zaručují jistou standardizaci, předvídatelnost, a hlavně práva klientů.

Pokud je klient z nějakého důvodu nespokojený se svojí bankou, může smlouvu ukončit a vybrat si banku jinou. Zároveň ví, že jiná banka bude schopná vykonávat stejné činnosti jako ta předchozí, a nestane se, že by mu například jeho zaměstnavatel nebo zákazníci nemohli dále posílat peníze.

Co se ale stane v případě „vypovězení smlouvy“ uživatele se sociální sítí? Facebook má jako globální síť potenciál stát se násobně větší platebním systémem než libovolná současná banka. Nebude tento systém natolik silný, že případný nespokojenec by byl fakticky ostarkizován?

Princip „sněhové koule“ (Snowball effect) opakovaně ukazuje svou sílu; z vícero z technického hlediska stejných řešení zde povětšinou drtivě vítězí pouze jedno, to největší, respektive nejlépe rozběhnuté. Trh se nedělí mezi různé hráče, jak to můžeme pozorovat v tradičních, materiálně založených odvětvích.

Získaný čas bychom tedy měli v ideálním případě investovat do vytvoření standardu, který by zaručoval vzájemnou bezproblémovou interoperabilitu platebních systémů různých provozovatelů. Evropskou unii ale určitě nelze podezřívat pouze z decentralizační motivace.

Své určitě sehrála i lobby bank, pro které méně regulované a agresivnější prostředí tak zvaných „fintech“ společností představuje až existenční riziko. Trh konkurenci potřebuje, a sám fakt, že rychlost transakcí se ještě v roce 2020 počítá na pracovní dny, zcela jednoznačně ukazuje zaostávání finančního sektoru za technickými možnostmi dnešní doby.