„Já ti můžu jen ukázat dveře. Projít jimi už musíš sám,” říká Morpheus vyvolenému Neovi v kultovním filmu Matrix. Podobnými slovy by se dala charakterizovat nová slovenská kniha esejů Klimatická kríza.txt, které vydalo nakladatelství Display na popud slovenských uměleckých a politických kolektivů Kapitál a Apart.

Kniha na sto osmnácti stranách nabízí vhled do pěti témat úzce spojených s klimatickou krizí, ve které se jako celé lidstvo nacházíme. V situaci organické krize, kdy slovy Antonia Gramsciho staré umírá a nové se ještě nenarodilo, je pro nalezení nových cest znovu potřeba dát průchod politické imaginaci. Snahou pěti esejů klimatické krízy je tento prostor otevřít, a to v rozdílných tématech na pomezí umění a politického aktivismu.

V prvním textu Síla ohně aneb Estetika žehem se historik umění T. J. Demos snaží reflektovat mediální percepci lesních požárů, které otřásaly světem v posledním roce. Demosův umělecko-politický pohled vám umožní vidět, že i přes mediální odosobnění se v popel neproměňují jen abstraktní představy lesů, ale konkrétní ekosystémy, biodiverzita ale i umělecké objekty či instituce. Jak se s tím má umění vypořádat a co v takové situaci může sdělit světu?

Druhý esej sepsaná artovým a designerským kolektivem Critical Art Ensemble s ponurým názvem Nekropolitika a divočina se snaží vyvracet představu existence divočiny, tedy míst, které dosud nebyly dobyty člověkem. Naopak se na politiku snaží pomocí konkrétních příkladů dívat jako na soustavu nekropolitik, které určují množství druhů a jedinců, kteří jsou odsouzeni k zahynutí. Ponurý pohled, který nabízí otázku, jakou roli mají technologie a racionální plánování přírody sehrávat v budoucím světě?

Slovenský kolektiv Karmína do knihy přispěl textem Práca, klíma, kapitál, ve kterém volá po propojení klimatického hnutí s odbory. Představují, jak v době klimatické krize přejít od mobilizace k symbolickým akcím a k organizaci zaměstnanců a zaměstnankyň ke kolektivním bojům, které mohou narušit akumulaci kapitálu a pohnout celým systémem.

Vize je to jistě pěkná a potřebná. Nabízí se otázka, jestli podobná strategie je dostatečně rychlá a jestli je možné hnutí práce vychýlit ze současného diskurzu, kdy jsou součástí koalice ekonomického růstu, který je jednou z hlavních příčin destrukce přírody.

Esej Wendy Lynne Lee Vysvobození antropocentrismu ze spárů Homo colossus zase napadá hierarchie člověka a přírody, ale i nerovnosti fungujících mezi lidmi. Téma klimatické krize nazírá anti-rasistickou a feministickou optikou, čímž otevírá další důležitá pole pro interpretaci nespravedlnosti, která je s klimatickou krizí nutně spojená.

Závěrečná esej Donny M. Orangeové Klimatická spravodlivosť a psychoterapia zase burcuje své kolegy a kolegyně, aby vystoupili z Freudova stínu pojímání psychoterapie jako individuální záležitosti. Namísto toho se snaží o koncept psychoterapie jako skupinové záležitosti, nabízí pojem radikální etika vedoucí k nutnosti vzájemné solidarity. Pokud se máme jako lidstvo vyrovnat s klimatickou krizí, práci s našimi vlastními (či kolektivními) psyché se vyhnout nelze.

Klimatickou krízu přečtete poměrně rychle, klidně za dvě až tři cesty vlakem mezi Brnem a Bratislavou (vyzkoušeno za vás). Nenabídne vám příliš mnoho odpovědí ani jeden ucelený koncept nebo náhled na klimatickou krizi. V ideálním případě, pokud se do čtení skutečně zahloubáte, vám po přečtení každé eseje vytanou na mysli různé otázky.

Co všechno nebylo řečeno nebo s čím se dá silně nesouhlasit. Někde se dá kritizovat přílišný technooptimismus, důraz na politiku identity nebo sebemrskačské tendence. Jinde zase otevře netušené pole možností, jak přemýšlet v současné krizi. Nicméně právě to jsou momenty, kdy vám kniha ukáže dveře k prohlubování vlastní politické imaginace. Projít jimi dál už musíte sami.