Tímto týdnem odplývá vánoční období. Dnes je slavnost Epifanie, při které se původně připomínalo Ježíšovo narození, ale zároveň i klanění mágů z Východu, z nichž lidová obrazotvornost udělala krále, napočítala tři a dala jim (v různých regionech různá) jména. Slavil se i začátek Ježíšova veřejného vystoupení, to, jak ho Jan Předchůdce ponořil do vod Jordánu (což se dnes slaví až následující neděli), a pak dále i to jak Ježíš v závěsu za řeckým bohem Dionýsem (či Bakchem) proměnil vodu ve víno, v tomto případě v Káni Galilejské.

Oslava narození Ježíše Krista se od Epifanie oddělila a posula na sváteční den, v němž Římané slavili z rozhodnutí císaře Heliogabala zrození neporaženého božského Slunce. Přírodní slunovrat byl tedy napřed myticky zduchovněn a pak historizován.

Vánoce nás obvykle ladí k nově uvědomělé humanitě, ať je slavíme (pokud je slavíme) jako svátky Slunce, které se začíná zvedat a osvěcovat větší část dne nebo jako narození Ježíše, který má být (podle Janova evangelia) světlem svítícím v temnotách, jehož temnoty nepohltily. Jenž má být život a život byl světlo lidí, jak čteme tamtéž. Je to možná inspirace k typu etiky, již Albert Schweitzer charakterizoval jako etiku úcty k životu.

Dobrem ve smyslu etiky života je vše, co život chrání, podporuje a rozvíjí. A nutno při vší kritické zdrženlivosti uznat, že evropský sociální stát vkládá nemalé prostředky do zdravotní péče a do opatření usnadňujících život hendikepovaných. K systémové péči se připojuje ochota individuálně přispět zejména v obecně známých konkrétních případech, jako byla v posledních dnech exploze plynu v prešovském obytném domě nebo vraždy v ostravské nemocnici.