Táňu Fischerovou jsem neznal tolik osobně, byť párkrát jsem tu čest měl. Přesto dost významně ovlivnila můj život. Nerad mluvím o smrti, natož o ní psát. Její aktivity mne však ovlivnily natolik, že musím udělat výjimku.

O Táně Fischerové jsem poprvé slyšel ve svých jedenácti letech. Musel být podzim, pár měsíců před prezidentskou volbou. Tehdy se moje drahá babička vrátila z besedy paní Fischerové v našem městě a nadšeně mi vyprávěla o všem, co na besedě slyšela. Nevzpomenu si už proč, možná z dětské zvídavosti, mne všechno, co říkala, zaujalo.

Sednul jsem doma k počítači a tehdy bez jakýchkoliv jiných znalostí přelouskal webové a facebookové stránky, politický program i jiné aktivity. Tehdy mne to nadchlo — nadšeně jsem o jejím poselství mluvil s rodinou, se spolužáky i s učiteli. I to nepochybně do velké míry ovlivnilo můj zápal pro aktivitu — s úsměvem vzpomínám, že několik týdnů či měsíců nato jsem začal organizovat petici proti zrušení školních vánočních trhů.