USA: Sněmovna schválila Trumpův impeachment, třetí prezidentský v historii

Petr Jedlička

Američtí poslanci odhlasovali oba body ústavní žaloby. Prezident se dle nich dopustil zneužití pravomocí, když si chtěl vynutit od ukrajinského protějšku postup, který by mu pomohl v kampani proti Joe Bidenovi. Měl také mařit vyšetřování.

Sněmovna reprezentantů Kongresu USA schválila oba články ústavní žaloby na prezidenta Donalda Trumpa, tzv. prezidentského impeachmentu. Stalo se tak v noci ze středy na čtvrtek, po tříměsíčním vyšetřování a desetihodinové rozpravě. Trump byl tímto způsobem obviněn jednak ze zneužití pravomocí, které mu dává úřad (Abuse of Office, Abuse of Power), a jednak z bránění průchodu spravedlnosti, respektive obstrukce Kongresu (Obstruction of Congress).

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

Prvního z přečinů se měl dopustit v červenci 2019 nátlakem na nového ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby shromáždil a Trumpovu právníkovi předal případné kompromitující informace o aktivitách Huntera Bidena a jeho otce Joa Bidena na Ukrajině.

Trump chtěl tyto informace dle žalujících využít v prezidentských volbách 2020, v nichž míní Joe Biden kandidovat proti němu. A jako formu nátlaku měl použít mimojiné pozdržení vojenské pomoci Ukrajině v hodnotě 400 milionů dolarů.

Bránit průchodu spravedlnosti měl pak Trump tím, že odmítal se Sněmovnou spolupracovat při vyšetřování, že jeho úřad blokoval vydávání požadovaných dokumentů a že apeloval na podřízené, aby bojkotovali vyšetřování rovněž.

První z článků ústavní žaloby byl schválen v poměru 230 pro, 197 proti, druhý v poměru 229 pro, 198 proti. Proti impechmentu hlasoval v obou případech celý 197členný republikánský klub, který přejal prezidentovu argumentaci, že jde o čistě politický pokus levice o jeho odstranění a o hon na čarodějnice bez důkazů.

Demokraté byli v drtivé většině pro.

„ Američané po staletí válčili a umírali, aby ubránili lidem demokracii. Dnes však bohužel ohrožují tuto vizi našich otců zakladatelů aktivity samotného Bílého domu (...) Pokud bychom nejednali teď, zanedbali bychom tím svoje povinnosti. Je to opravdu smutné, leč kvůli prezidentovým lehkovážným činům je tento impeachment nezbytný. Nedal nám jinou možnost,“ uvedla před hlasováním předsedkyně Sněmovny, demokratka Nancy Pelosiová.

„Zatímco my vytváříme pracovní místa a bojujeme za Michigan, krajní levici v Kongresu stravuje závist, nenávist a vztek. No, však vidíte, co se děje,“ uvedl k imepachmentu sám Donald Trump, který během hlasování řečnil na mítinku v michiganském Battle Creeku.

Co bude dále

Důvodnost vznesené žaloby bude teď posuzovat Senát Kongresu USA, který při impeachmentu funguje jako kvazisoud. Příslušná jednání má naplánována na leden 2020. Záleží na republikánském vedení komory, zda pojme proces pouze formálně v maximálně zkrácené verzi, nebo zda bude žádat další svědky a vyšetřování. V takovém případě se může proces protáhnout i na několik měsíců.

Předseda republikánské většiny v Senátu Mitch McConnell je zatím pro maximálně krátký proces — u něj je totiž krajně nepravděpodobné, že nějak změní dosavadní vůli potřebného počtu senátorů shledat Trumpa nevinným.

K shledání prezidenta vinným a následnému sesazení z funkce je při prezidentském impeachmentu zapotřebí dvoutřetinové senátorské většiny. Republikáni drží aktuálně 53 křesel, demokraté 45 a dva senátoři jsou nezávislí.

Sám Donald Trump se nicméně nechal slyšet, že by mu nevadil dlouhý proces, kde by promluvily všechny zainteresované osoby. V takovém případě se by se mohly vyjevit  ještě nějaké nové skutečnosti a postoj senátorů proměnit.

„Z mého pohledu bude zajímavé sledovat, zda se všichni republikánští senátoři zachovají stejně jako republikánští poslanci. Zda také zcela přijmou prezidentovu figuru, že vše je kampaň a hon na čarodějnice, anebo zda alespoň připustí, že prezident udělal něco špatně, byť to třeba dle nich na sesazení z funkce nestačí,“ zhodnotil na Channel 4 Jeff Flake, bývalý republikánský senátor za Arizonu.

„Je třeba připomenout, že Bílý dům zatím neuvolnil Kongresu jediného svědka, nepředal mu jediný dokument, jedinou nahrávku či jediné telefonní číslo (...) Senát by neměl věc rozhodně jen tak přejít,“ uvedl na Chnnel 4 Neal Katyal, autor, který se americkými impeachmenty zabývá.

Případ a důkazy

Vyšetřování Sněmovny vedoucí k aktuálnímu impeachmentu spustila letní stížnost whistleblowera z řad CIA odvolávající se na telefonát mezi Trumpem a Zelenským právě z července 2019. V konverzaci mezi oběma prezidenty zazněl i požadavek na prověření dvojice Bidenů.

Důvodnost stížnosti a podezření Sněmovny potvrdilo následně celkem sedmnáct předvolaných osob. Dosvědčili, že Trump mluvil o prověřování Bidenů také při jiných příležitostech i že chtěl provázat bidenovskou otázku s poskytováním vojenské pomoci.

Během podzimního vyšetřování vyšlo dále najevo, že Bílý dům se snažil přepis telefonátu mezi Trumpem a Zelenským utajit, a že prezident využívá vedle oficiální americké diplomacie ještě vlastní stínovou, jíž vedou jeho osobní zmocněnci zcela netransparentně a bez jakékoliv kontroly zákonodárců.

Ilustrativní výběr zajímavých momentů ze dvou výpovědí svědků v průběhu vyšetřování zpracovaný magazínem Politico. Repro z Youtube

Trumpova obhajoba

Prezident Trump zaujal k vyšetřování i celému procesu impeachamentu hned od počátku útočný postoj. Stále opakuje, že se nedopustil ničeho špatného, že demokratům jde čistě o jeho odstranění a že neexistuje důkaz o postupu „něco za něco“. V dopise předsedkyni Sněmovny Pelosiové ze středy 18. prosince popisuje impeachment přímo jako „pokus o převrat“ či „útok na americkou demokracii“.

Trump se zároveň neustále přirovnává k obětem čarodějnických procesů ze Salemu z konce 17. století. Starostka Salemu mu proto v poslední twitterové přestřelce připomněla, že tehdejší oběti nebyly nejmocnějšími osobami v zemi, neměly možnost se hájit a nerozhodovali o nich jim naklonění soudcové.

Ta část Trumpových obhájců, jež argumentuje racionálně, jinak brání prezidenta v zásadě čtyřmi tezemi:

  1. vše se odehrávalo pouze v rovině nezávazné konverzace,
  2. prezident Zelenskyj sám několikrát uvedl, že se pod tlakem ze strany Trumpa necítil,
  3. původně zadržená vojenská pomoc, jež měla sloužit jako prostředek nátlaku, byla posléze uvolněna,
  4. na obecném apelu na prověření kontroverzních aktivit bidenovského dua na Ukrajině není nic špatného.

Bylo toho více

Atmosférou navazuje aktuální impeachment na stará pozření o propojení mezi Trumpovým vnitřním kruhem a vlivovými strukturami Ruska. Trump totiž v telefonátu a při dalších příležitostech tlačil i na výměnu ukrajinských diplomatů vyslaných do USA za vlády exprezidenta Porošenka (které chtěl nicméně Zelenskyj vyměnit stejně) a částečně také na výměnu amerických diplomatů působících na Ukrajině a vyslaných do země po pádu Janukovyčova režimu v roce 2014, za vlády Obamy a právě Bidena.

Vedení sněmovního zastoupení Demokratické strany se ale rozhodlo pro ústavní žalobu pouze ve dvou zmiňovaných bodech. Řada komentátorů se přitom domnívá, že politicky účinnější by bylo zahrnout do žaloby i Trumpovy finanční přečiny z prezidentské kampaně 2015 a 2016, které odhalilo Mullerovo vyšetřování na jaře letošního roku. Americká veřejnost totiž tradičně jinak reaguje na obecné otázky ohledně zneužití pravomocí a jinak na porušení zákona spojené s penězi.

Vedení demokratů ovšem nechtělo případ rozmělňovat, a tak zvolilo konzervativní postup. Americká veřejnost je v postoji k Trumpovu impeachmentu nyní rozdělena přibližně na poloviny. Některé průzkumy ukazují mírnou převahu těch, kdo si myslí, že žalované přečiny jsou dostatečně podloženy pro to, aby byl Donald Trump sesazen.

Dříve v americké historii schválila Sněmovna impeachment pouze dvou prezidentů: Andrewa Johnsona v roce 1868 a Billa Clintona v roce 1997, Senát však uznal oba posléze za nevinné. Vůbec nejznámější impeachment hrozil v roce 1974 Richardu Nixonovi po aféře Watergate. Nixon však odstoupil sám ještě před tím, než Sněmovna stačila žalobu odhlasovat.

Další informace:

The Guardian Trump impeached by House of Representatives in historic vote

The Guardian Trump impeachment — what happens next?

BBC News Trump impeachment: US House ready for historic vote

BBC News Trump impeachment: President pens angry letter to Pelosi on eve of vote

BBC News Trump impeachment inquiry: A simple guide

TYT Trump Fighting With Mitch McConnell Over Impeachment Trial

Channel 4 News Trump faces House impeachment vote

    Diskuse
    JK
    December 19, 2019 v 10.30
    Celou věc už delší dobu, i když nikoli tak soustavně, jak by si její závažnost vyžadovala, sleduji zde

    https://kunstler.com/writings/clusterfuck-nation/

    na blogu Jamese Howarda Kunstlera nazvaném Clusterfuck Nation (překlad nechám na lepších angličtinářích, výraz clusterfuck v češtině nemá jednoslovný ekvivalent nebo ho aspoň neznám, pochází z US armádního slangu a označuje situaci, kdy se pokazilo a zhatilo všechno, co se dalo, a to především díky subordinaci a bezmyšlenkovitému přebírání a plnění nesmyslných rozkazů odshora dolů; možná řetězový průser, takže ten Kunstlerův blog by se česky mohl jmenovat například Národ v totálním průseru...). JHK byl aktivním členem a volebním aktivistou Demokratické strany, napomáhal ve státě New York zvolení Obamy i při demokratické kampani před posledními volbami. Je nicméně drsným kritikem praktik Hillary Clintonové i jejího štábu, dále toho, čemu se v USA říká Deep State, tzn. neformálních struktur především tajných služeb, resortu spravedlnosti a dalších represivních složek prorostlých do státního aparátu, způsobu, jakým tyto struktury od jeho zvolení na Trumpa útočí (i když si zároveň od samého začátku dělá srandu z jeho blbosti a namyšlenosti a ani vůči němu si vůbec nebere servítky) a především z role, kterou v tom všem sehrávají kdysi důvěryhodná mainstreamová média jako CNN, New York Time a Washington Post, která se podle něho stala stranickými hlásnými troubami lidí kolem Clintonové. J. H. Kunstler se domnívá, že snaha o svržení Trumpa pomocí orgánů činných v trestním řízení je posledním hřebíkem do rakve americké demokracie, nota bene když samy tyto orgány při vyšetřování Trumpa prokazatelně porušují zákony - na blogu uvádí řadu konkrétních situací a příkladů, kdy a jak k tomu dochází, takže případní zájemci si to tam mohou načíst sami.

    A ještě je nutno dodat něco, co někteří čeští kandidáti na opinion makery zřejmě neuslyší rádi: JHK opět na konkrétních příkladech dokazuje, že ruské ovlivňování současné vnitřní politiky USA je součástí té demokratické propagandy, protože před vyšetřovateli a soudy nikdo zatím nedokázal, že k něčemu takovému dochází.

    Samozřejmě někdo může namítnout, že jde o jeden hlas, který by se neměl přeceňovat. JHK je spisovatel, publicista a také malíř. Jde o typického novoanglického intelektuála, v amerických poměrech dosti radikálního levičáka; před zvolením Trumpa byla jeho hlavním tématem environmentální agenda a obecný úpadek života středních a nižších vrstev v USA. Nicméně základní linie jeho úvahy, totiž že jde o politický boj a jako takový by se tedy měl vést odpovídajícími metodami, je snad přijatelná i pro zdejší demokraty. Demokracii neprospívá, když se pro někoho nepříznivé volební výsledky řeší u soudů. A jestliže lid v některých situacích reaguje při volbách tak, že si na něj postižení politici ublíženě stěžují, vypovídá to něco především o těch politicích. Lidu někdy nezbývá nic jiného než do toho těm politikům, kteří si mysleli, že mají svá koryta propachtovaná na doživotí, házet vidle volbou jiných politiků, kteří tuto náladu umějí beze zbytku využít, třeba i s pomocí mediální manipulace. Takhle, nota bene standardními demokratickými mechanismy, se dostali do funkcí všichni, koho údajně nejsprávnější a nejmorálnější demokrati všech zemí nemůžou ani cítit, od Trumpa a Johnsona přes Orbána a Kaczynského až po Babiše.
    PK
    December 19, 2019 v 10.39
    Proč mě náš "aktivní účastník internetových diskusí" opět nepřekvapuje?
    JP
    December 19, 2019 v 13.25
    Americká demokracie ve světle partajních zájmů
    Co se té "americké demokracie" týče, tak tady je v celé kauze opravdu podstatný jeden aspekt. (A to sice právě ten, který je zcela všeobecně přehlížen, respektive pojímán jako "samozřejmý".)

    Připomeňme si napřed zcela původní, ryzí ideu (respektive ideál) americké demokracie: lidé si zvolí ve svobodných volbách své zástupce, své představitele, kteří budou podle rozumného úsudku a podle nejlepšího svědomí řídit společný stát; tedy uvažovat a rozhodovat o tom, co je správné a co je špatné, falešné.

    Máme zde tedy dánu konkrétní "kauzu Trump". Se zcela jasným obviněným (doloženým několika svědectvími z první ruky), že americký prezident se dopustil takového jednání, kdy postavil zájmy osobní nad zájmy státu; a k tomu zneužil svého mocenského postavení.

    Bylo by tedy možno očekávat, že tito "moudří zástupci" lidu se společně sejdou, společně - a nezaujatě - projednají danou záležitost, a pak společně rozhodnou, s prakticky jasným výsledkem: vinen.

    Jenže - jaký stav zde máme ve skutečnosti? Téměř zcela bez výjimky zde stojí tábor demokratů, s výrokem "vinen" - a proti němu stojí falanga republikánů, která naprosto zavile odmítá přiznat jakoukoli vinu.

    I kdybychom pro tuto chvíli vyšli z předpokladu, že vina D. Trumpa není zcela jistá, i pak by se nevyhnutelně stavěla otázka: jak je možné, že jedna část "zástupců lidu" dochází ke zcela diametrálně jinému úsudku než ta druhá? Přesněji řečeno: jak vysvětlit, že ta hranice mezi nálezem "vinen - nevinen" je prakticky totožná s hranicí mezi dvěma konkurenčními politickými tábory? Je snad fungování mozků příslušníků strany republikánů založeno na nějakém zcela jiném principu, nežli jak je tomu u příslušníků tábora demokratů? Že tedy jednu a tu samou kauzu vyloží zcela protichůdným způsobem?!...

    Vysvětlení je mnohem prozaičtější: ta původní idealistická představa o "zástupcích lidu" rozhodujících o státních záležitostech podle svého nejlepšího vědomí a svědomí se tu ukazuje být naprostou fikcí. Absolutně rozhodující je jediné: vlastní partajní zájmy. O nějakou "pravdu" v objektivním slova smyslu, ani o nějaké "blaho národa" se tu nejedná ani v nejmenším. Republikáni budou až do poslední chvíle hájit svého prezidenta; a i kdyby samotný Zelenskij doznal že Trump na něj činil jednoznačný nátlak, stejně tak republikáni budou i nadále tvrdit opak.

    Partaj republikánů se vlastně chová naprosto přesně podle železného zákona českého psychiatra Plzáka, dané v souvislosti s manželskou nevěrou: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat. A když to praskne - zatloukat dál!"
    JK
    December 19, 2019 v 14.3
    Josefu Poláčkovi
    ...jak vysvětlit, že ta hranice mezi nálezem "vinen - nevinen" je prakticky totožná s hranicí mezi dvěma konkurenčními politickými tábory?

    S odkazem na toho Kunstlera se Vás zeptám: Jak je možné, že prozatím žádné orgány, které to mají v popisu práce, Trumpovu vinu - ve smyslu toho, z čeho je obviňován, tj. konkrétního porušování konkrétních zákonů - neshledaly a neprokázaly?

    Nebo si myslíte, že i tyto orgány už jsou zcela pod vlivem nějaké protrumpovské mafie?
    PK
    December 19, 2019 v 14.35
    Nemylme se
    Náš "aktivní účastník internetových diskusí" tady není kvůli nesmyslnému žvanění o "racionalitě", ani kvůli urážení věřících lidí. To všechno dělá jenom mimochodem, tak říkajíc "aby se neřeklo".

    Je tady především kvůli útokům na Milion chvilek pro demokracii (viz přesné načasování jeho aktivace) a kvůli takovýmto větám: "ruské ovlivňování současné vnitřní politiky USA je součástí té demokratické propagandy, protože před vyšetřovateli a soudy nikdo zatím nedokázal, že k něčemu takovému dochází".

    Jenom pro pořádek připomínám, že Muellerova vyšetřovací komise jednoznačně a mimo jakoukoliv pochybnost konstatovala rozsáhlé zásahy Ruska do volební kampaně v USA.
    JK
    December 19, 2019 v 14.59
    Muellerova komise není nezávislý soud. Sám Mueller ve funkci ředitele FBI (až do roku 2013) v r. 2003 lživě přísahal před příslušným senátním výborem, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení.

    Tož tak.
    JK
    December 19, 2019 v 15.3
    Pavlu Kolaříkovi
    .. a voni jsou tu proč, vašnosto?
    IH
    December 19, 2019 v 15.40
    Vzpomeňme na poslední primárky, kdy přední republikáni byli ještě nemálo Trumpem znepokojeni a docela proto hrotili situaci. Dnes místo aby teprve doopravdy konstatovali naplnění svých tehdejších obav, "drží basu". Proč? Zaprvé jim tehdy asi šlo o vlastní ambice, příp. vlastní agendu. Zadruhé se cítí poraženi, když pravice USA Trumpa dalekosáhle akceptovala. Zatřetí, imperativem je "falešná solidarita" (podporuji svého šerifa). Přece nelze říci, že „náš“ prezident zklamal, či že neměl být zvolen.

    Zcela souhlasím s panem Poláčkem. Dost formální, ba ubohé je demokratická stafáž. Divné a smutné. Zvláště uvážíme-li, jak citlivé zahraničněpolitické a bezpečnostní zájmy USA mohou být dotčeny.

    Pana Kalouse bych se zeptal, jak se dívá na Trumpovu impeachmentovou kauzu v porovnání s předchozími - Nixonovou a Clintonovou?
    December 19, 2019 v 16.4
    Prezident USA nemůže být obviněn ani stanout před nezávislým soudem
    To, čeho se dovolává pan Kalous, je v dnešních USA nemožné.

    Prezident USA ve funkci nemůže být ze spáchání zločinu oficiálně obviněn. Ba co víc, žádný justiční orgán proti němu nemůže vystoupit, natož aby ho poslal před nezávislý soud (i když je to jen zaběhaná praxe, před Nejvyšším soudem tato věc ještě nebyla, takže definitivně se to neví. Důvodem je zde, že prezident nemůže být souzen, má imunitu, a tudíž by se proti obvinění nemohl brátnit klasicky, pokud by před tím nerezignoval. Proto není ani obviňován).

    Obivinit prezidenta může jedině Kongres právě v impeacmentu a zde jde o politickou, ne legální formau obžaloby... čili opět žádný nezávislý soud.

    Důsledkem této skutečnosti je, že i když má nějaký orgán důkazy o prezidentově protiprávním jednání, často je nezveřejní. A i když by normálně stačili třeba na obvinění, zůstanou bez užitku. Mullerovo vyšetřování bylo klasickým příkladem.

    Paradoxní zde je, že na základě důkazů z vyšetřování prezidenta mohou být obviněni spolupachatelé. A to se v případě Mullerova vyšetřování také stalo -- v případech ilegálních machinací během Trumpovi kampaně, konkrétně například při nezaevidovaného proplácení peněz za mlčení Trumpovým bývalým milenkám. Za to skončil ve vězení jeden člověk právě jako Trumpův spolupachatel...
    December 19, 2019 v 16.14
    Jinak pokud to chcete brát legalisticky, v Mullerovu vyšetřování bylo Trumpovi prokázáno jedenáct případů obstrukce výkonu spravedlnosti, což je normálně zločin. A v souvislosti s Kongresovým vyšetřováním nyní je ta obstrukce taky myslím zjevná.

    Navíc žádat cizí stát o politiku, která je v zájmu vaší vlastní kampaně, je v USA nelegální i bez prokázání „něco za něco“. A podle vyšetřování Kongresu si o to Trump řekl prokazatelně osmkrát. Je možné, že by si dokázal při impeachmentovém slyšení obhájit, že požadavek nebyl pro vlastní kamapň, ale v zájmu celých USA. Jenže Trump právě takovému hledání spravedlnosti aktivně brání a hájí se jenom protiútoky na Twitteru.

    Nelze podle mě věrohodně volat po důkazech, když zároveň blokujete vyšetřování.
    + Další komentáře