Zvolit si za inspiraci pro název nového politicko-aktivistického projektu slavný western Sedm statečných není špatný nápad. Starosta Prahy 7, pražský zastupitel a poslanec Jan Čižinský má pravdu v tom, že vesnici ve filmu proti bandě lupičů ubránili její vlastní obyvatelé, kteří nakonec překonali strach a po boku najatých pistolníků se sami postavili svým vykořisťovatelům na odpor.

Sami „stateční“, tedy pistolníci, respektive ti, kteří krvavou řež přežili, na konci filmu odcházejí. Už jich není potřeba, „obyčejní“ vesničané se dokážou postarat sami o sebe, bez cizí pomoci. Jejich čas skončil, stejně jako čas samurajů v Kurosawově Sedmi samurajích, předloze Sturgesova westernu. Ti skutečně stateční jsou, překvapivě, všichni ti ustaraní, ustrašení a na první pohled zcela nehrdinští vesničané.

V jedné věci ale inspirace dojemným filmem o různých podobách hrdinství na svět politiky nesedí. Calverovi bandité v Sedmi statečných přišli, přesněji řečeno pravidelně každý rok přicházeli do mexické vesnice zvenčí. Přišli, vydrancovali a zase odešli. Když se obyvatelé vesnice dokázali proti těmto vetřelcům nakonec spojit a vzbouřit, pobili je nebo vyhnali a měli od nich pokoj.

Ve skutečnosti ale bandité ve správě vesnic, měst a států jsou málokdy vnějšími vetřelci. Častěji jsou to jedni z nás, kteří mají svůj mandát od ostatních obyvatel — slovy písně Karavana mraků od Karla Kryla, „šerif i soudce — gangsteři, oba řádně zvolení“. Nelze je jednoduše vyhnat a už nikdy nepustit zpátky.

V lokální politice se dá docílit úspěchů, jakého dosáhl nejprve na Praze 7 a pak částečně i v celé Praze Jan Čižinský se svým seskupením Praha sobě. Na aktivizaci městské čtvrti, která má několik desítek tisíc obyvatel, stačilo třicet aktivních lidí. Na významný úspěch v celopražských volbách jich stačilo tři sta. Možná by tři tisíce opravdu stačily na změnu politiky v celé České republice.

↗

„Když do toho půjdeme společně, prosadíme změnu. 30 lidí změnilo městskou část, 300 změnilo Prahu a 3000 změní celou naši zem,“ ohlašuje Jan Čižinský na demonstraci za odstoupení Andreje Babiše. Foto Facebook JČ

Udržet se u moci ale není jednoduché, jak ukazuje třeba nedávné dění na Praze 1. Zde Praha 1 sobě vedená Pavlem Čižinským může po roce vládnutí skončit opět v opozici, protože staří „gangsteři“ z bývalého vedení radnice mají dobré konexe a nikam se nenechali vyhnat, ale trpělivě čekají na svoji příležitost. A tu jim nabídla vzpoura jednoho z koaličních partnerů Prahy 1 sobě.

Podobných příkladů se dá na místní úrovni najít více. Ti, kdo už na radnicích vládli, mají vytvořenou pevnou síť vazeb a kontaktů, tím pevnější, čím déle byli u moci. Ti noví to mají tím těžší, chtějí-li se dlouhodobě prosadit — zbývá jim buď zvítězit tak jednoznačně jako Jan Čižinský na Praze 7 a žádné partnery nepotřebovat, což je ale poměrně nepravděpodobný scénář. Nebo se musí tak či onak spojit s těmi, kdo tak či onak spolupracovali či spolupracují s „gangstery“.

To, že politická realita zdaleka není tak černobílá jako film o boji dobra se zlem, samozřejmě neznamená, že nemá cenu se snažit o to vyburcovat obyvatele z apatie, přesvědčit je o tom, že má smysl něco dělat pro obec, pro širší společenství. Dát jim pocítit, že mohou něčeho reálného dosáhnout — třeba formou úspěšné petiční akce, která stála u počátku úspěchu Jana Čižinského na Praze 7.

Dát lidem pocítit, že nejsou úplně zbyteční, že se události jen nevalí okolo nich a političtí panáci jen dokola nepromenují jako na orloji, aniž by s tím mohli cokoli udělat, je velice důležité. Pokud něco opravdu hraje do karet gangsterům a šíbrům všeho druhu, pak je to pocit rezignace a skepse. Přesvědčení, že stejně nemá smysl nic dělat, o cokoli se snažit, protože to vždycky dopadne tak jako vždycky a „oni“ to nakonec nějak zmanipulují a převálcují.

Zatím jen předběžně představená iniciativa Jana Čižinského by mohla mít tu výhodu, že se opravdu zaměří i na ty, kteří mají pocit, že zůstali celkově stranou, že se ti úspěšní přehnali přes jejich záda. To by mohla být širší skupina lidí než jen typičtí velkoměstští liberálové, kteří tvoří v tuto chvíli převážnou část účastníků demonstrací Milionu chvilek pro demokracii.

Třeba to bude inspirace i pro ostatní strany, které tak či onak zápasí s protřelými gangstery ve vlastních řadách, stejně jako se skepsí a únavou u těch, kteří by chtěli něco změnit, ale nevidí nikde žádný posun. Pořádnou porci občanské statečnosti bychom potřebovali úplně všichni.