Karel Malich — na cestě za vnitřním světlem

Filip Outrata

Filip Outrata se ohlíží za velkým dílem i dlouhým životem zesnulého Karla Malicha. Odešel umělec mimořádné vnitřní ryzosti, jehož dílo otevírá vnitřní prostory, občerstvuje vnímání a umožňuje žasnout nad krásou světla přelitého do hry barev.

Co je to vlastně umění? Možných odpovědí je mnoho. Jednou z nich je ta, že uměním je takový způsob tvorby, který otevírá nové pohledy na zdánlivě známé a všední skutečnosti, zostřuje a zároveň zjemňuje vnímání, umožňuje vidět svět stále nově a žasnout nad jeho všudypřítomnou, a přece unikající krásou. Právě takové bylo dílo Karla Malicha, jehož životní pouť a neúnavná práce se na této zemi zastavila ve věku plných 95 let.

Rodák z východočeských Holic studoval nejprve na pražské pedagogické fakultě UK u Cyrila Boudy, poté na Akademii výtvarných umění. Zabýval se různými materiály a technikami: krajinomalbou, kresbou pastelem, sochařstvím, prací s dráty i plexisklem. Z nich postupně během desetiletí vykrystalizovaly dvě stěžejní formy, ve kterých se soustředil jeho tvůrčí zájem: trojrozměrné objekty z drátů a abstraktní barevné pastelové kresby.

První samostatnou výstavu uspořádal Malich v roce 1963 ve Vysokém Mýtě. V témže roce se stal členem skupiny Křižovatka, založené na podzim v Praze. Členy skupiny spojovala otevřenost podnětům světového umění stejně jako moderní technické civilizaci. Malich se v Křižovatce setkal mimo jiné s Vladislavem Mirvaldem, Zdeňkem Sýkorou, Otakarem Slavíkem, Bělou Kolářovou a Jiřím Kolářem. Byl jedním z osmi vystavujících na první výstavě skupiny v pražské Špálově galerii v roce 1964.

Karel Malich před svým reliéfem, jejž tvořil mezi lety 1978 a 1980 pro jídelnu vysokoškolských kolejí v Plzni, kde dílo zůstalo ukryté až do roku 2015. Foto Wikimedia Commons
×