Portugalští socialisté (PS) vedení Antóniem Costou dosáhli v nedávných volbách velkého vítězství — získali 108 z 230 parlamentních míst. Voliči tak ocenili práci, jíž tato strana odvedla v posledních čtyřech letech u vlády, a překonání politiky škrtů, kterou prosazovaly předchozí kabinety konzervativců a neoliberálů.

Pravicové strany, jež svého času razily škrtací politiku tak, jak ji pro Portugalsko nadesignovala Troika — tedy Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond —, Portugalci potrestali. V proběhlých volbách ztratily i přesto, že byly poslední čtyři roky v opozici.

Celkově vzato vyhrála volby celá levice, ale dvě další portugalské levicové strany — progresivní Levicový bok (Bloco de Esquerda) a komunistická kandidátka — získaly jen 9,5, respektive 6,3 procenta. Socialisté tak mají se svými 36,3 procenta na portugalské levici naprosto dominantní postavení a též vláda, kterou teď znovu sestavují, bude jednobarevná a menšinová, pouze se smluvně opoziční podporou.

↗

Předseda portugalských socialistů a staronový premiér António Costa Foto A.C., flickr.com

Jistě ne všechny výsledky nedávných voleb lze označit z levicového hlediska za pozitivní. Oproti minulým klesl například výrazněji zájem o politiku vyjádřený volební účastí — v roce 2015 byla 55,9 procenta, letos jen 48,6, což je pokles o 7,3 procenta.

Do parlamentu se také dostali spolu s tradiční levicí a pravicí, liberály a zelenými i nacionalističtí populisté z formace A dost! (Chega), třebaže obsadí jen jedno křeslo. Obecně vzato lze ale mluvil o velkém levicovém vítězství, a to nejen v portugalském, ale i celoevropském kontextu.

Příčiny úspěchu

Pokud se ptají socialistické, sociálnědemokratické a progresivní strany po příčinách portugalského levicového úspěchu, jsou podle mého vidění trojí: za prvé, portugalští socialisté vládli jako opravdu levicová vláda — představili ambiciózní, progresivní a dnešní době odpovídající vizi, jejíž naplnění sledovali, a přitom souběžně přicházeli s konkrétními řešeními různých problémů portugalských občanů, udržujíce leadership na levici.

Za druhé, portugalští socialisté osvědčili odhodlání změnit chybné nastavení základního rámce národohospodářské politiky. V letech před jejich nástupem k vládě bylo vše podřizováno potřebě úspor, což prakticky znamenalo na prvním místě stagnaci, respektive snižování platů a penzí. Socialisté si dali naopak po nástupu k moci za prioritu návrat platů a penzí na původní úroveň.

Právě zvýšení koupěschopnosti velkého počtu lidí zvýšilo následně domácí poptávku, podnítilo růst a znovuspustilo tvorbu pracovních míst. Převážně stálých pracovních míst vzniklo v Portugalsku nakonec na 350 tisíc, což také pomohlo zastavit bolestný odliv mozků, zejména příslušníků mladších generací. Vyšší růst umožnil následně i snížit rozpočtové schodky a tempo zadlužování, a to až směrem k vyrovnanému rozpočtu.

Celkově vzato jde o stále uznávanější cestu, jež tlačí na revizi washingtonského i bruselského konsensu.

Třetí důvod úspěchu portugalské levice je méně zjevný než dva předchozí, podle mě ale též mimořádně důležitý. Jedná se o schopnost Socialistické strany — za zkušeného vedení Antónia Costy — prosazovat svou politiku na několika úrovních současně; o schopnost mířit za vytyčeným cílem pomocí naplňování politického plánu se zohledněním všech relevantních aktérů na všech relevantních úrovních, od místní a národní po mezinárodní i celoevropskou.

Takto Portugalsko ve snaze ukončit politiku škrtů dokázalo za intenzivního politického snažení nejen odvrátit hrozící sankce EU za porušení úsporného kurzu a změnit národní hospodářsko-sociální politiku, ale i ovlivnit pohled špiček EU na to, jak může vypadat politika, jež přináší stabilitu a růst.

Právě pro tento důvod přesahuje volební vítězství Socialistické strany portugalské hranice a představuje pobídnutí k užší spolupráci mezi všemi evropskými socialisty a sociálními demokraty. Pro možnost prosadit socialistické politiky v jednotlivých státech je zcela zásadní změnit celkový unijní rámec jejich uplatňovaní i obecného přístupu k nim.

Boj proti ekonomickým a sociálním nerovnostem a za implementaci evropského pilíře sociálních práv je přitom důležitý nejen o sobě, to jest kvůli nastavení eurozóny a společného trhu tak, aby prospívaly všem, ale bude klíčový i pro zvládání nových výzev, které se projevují čím dál palčivěji: klimatické změny nebo digitální transformace. Právě k tomuto cíli bychom měli směřovat své ambice v letech, jež nastávají.

Z originálu Strong socialist victory in Portugal vydaného v The Progressive Post přeložil a redakčně zpracoval PETR JEDLIČKA.