K jednomu případu profesního selhání: každý autista má svoji škatulku

Jasna Flamiková

Snaha vměstnat autisty do jedné kategorie je nesmyslná, ba nemorální. Stejně jako dehonestující výroky na jejich adresu či adresu jejich rodin. Rezignaci doktora Matýse pod tlakem odborné obce psychiatrů je na místě přivítat.

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, chtělo by se v tomto případě říci. Tak dopadly na jednoho, který si chtěl přihřát polívčičku na aktuálním tématu, a jen tak mimochodem svým vyjádřením sprostě urazil řadu lidí s poruchou autistického spektra a jejich blízké.

Svoji představu si často utváříme na základě svých zkušeností. Nejdříve jsem viděla film Rain Man, později jsem získala několik kamarádek s dětmi s poruchou autistického spektra. Jejich míra postižení či odlišnosti je různá, ani v jednom z případů ale není jejich fungování v běžném životě pro lidi okolo vůbec lehké.

Pojem porucha autistického spektra se v posledních letech používá právě proto, že má vyjádřit širokou škálu jejich problémů, to, že tyto lidi nejde nacpat do jedné škatulky. Mají různé potíže s fungováním v běžném životě, s různou mírou těžkostí pro ně i jejich okolí.

×