Jste vystudovaný romista, koordinujete projekt Hate Free, který se pod hlavičkou úřadu vlády a Agentury pro sociální začleňování zasazuje proti rasismu a nenávisti. Fotografujete. Nově jste ale také výrobcem ochranných krémů pro albíny v Africe…

V podstatě ano.

To není úplně běžná kombinace povolání.

To ano, zvláště přiznám-li, že jsem měl většinou čtyřku z chemie…

Jak se tedy seběhlo, že se z vás stal výrobce krémů s UV filtrem pro africké albíny, kteří ve své domovině trpí nejen sluncem, ale i množstvím společenských předsudků?

Je to kupodivu docela jednoduché, ale bez malého týmu nadšených chemiků bych to opravdu nedokázal. Jsme v tom od počátku společně. Spojili se je mnou před necelým rokem, když jsem jel do Ghany mapovat pro českou ambasádu při příležitosti výročí česko-ghanských vztahů osudy Ghaňanů, kteří vystudovali v Československu.

A jak se vám do této cesty připletli právě albíni?

Pokaždé, když takhle někam cestuji, ať už na dovolenou nebo pracovně, se z toho snažím ještě něco dalšího vytěžit. Mapoval jsem si tedy témata, která by souvisela s mou prací v HateFree, a narazil právě na albíny. Oslovil jsem jednu tamní asociaci, domluvili jsme si schůzku a rozhovor. Vedle toho mě poprosili, jestli bych nemohl dovézt pár opalovacích krémů, pokud mi něco zbylo doma po letní sezóně. Krémy s ochranným faktorem jsou v Africe hrozně drahé a albíni bez nich často onemocní rakovinu kůže.

Napsal jsem jako obvykle v takové situaci výzvu na Facebook, jestli někdo doma nemá taky nějaké přebytečné krémy. Jenomže se to začalo rychle šířit, sdílely to i různé herečky, a já jsem nakonec místo přípravy na cestu organizoval dva týdny sběr krémů. Musel jsem pak kontaktovat letecké společnosti, aby mi dovolily ten náklad převézt. Společnost Air France mi dala k letence dva kufry navíc.

Kolik krémů jste vezl?

Sedmdesát kilo. (smích) Současně se mi ale ozval chemik z Brna, Vojta Kundrát, který kromě toho, že staví školu v Tanzánii, také vyvinul nejlevnější filtr na vodu na světě. Z úplně zabahněné vody dokáže udělat vodu pitnou. No a protože prostředí afrického kontinentu zná, byl trochu naštvaný na tu naši sbírku krémů. Bral to tak, že zas někdo veze odpadky do Afriky. Jinými slovy — krátkodobá pomoc, která nic neřeší a kterou sám nesnáší.

Co vám tedy navrhl?

Řekl, že pokud jsem pro, můžeme zkusit vymyslet, jak to udělat, aby se ty krémy daly vyrábět v místě. Že to podle něj bude snadné. Sám vytipoval druhy tuků, které jsou pro výrobu krémů potřeba. A já jsem měl za úkol skrz albíny zjistit, kde by se daly odebírat, kolik stojí a podobně. Později Vojta získal ke spolupráci Andreu Němcovou z chemické fakulty Vysokého učení technického, která se zabývá vývojem kosmetiky. Takto vznikl náš tříčlenný tým dobrovolníků, od té doby spolupracujeme.

Od kdy se tato spolupráce datuje?

Od loňského podzimu. Když jsem dovezl potřebné materiály z Afriky, kolegové se hned pustili do vývoje.

Předpokládám, že pokud chcete vypustit na trh nějaký kosmetický přípravek, musíte respektovat sadu konkrétní a poměrně přísných pravidel. Na co jste narazili v Ghaně?

Pokud chcete v Evropě distribuovat krém, musíte mít povolení, registraci a další náležitosti. My jsme předpokládali, že vzhledem k tomu, že si krém budou albíni v Ghaně vyrábět sami pro svou vlastní potřebu, obejdeme se bez formalit. Ale narazili jsme, registraci od místních úřadů potřebujeme. V Ghaně jsou tato pravidla prakticky stejná jako v Evropské unii. Takže jsme se narychlo přihlásili do registračního procesu, který je právě v chodu. Testováním, které nás k procesu registrace vůbec pouští, jsme prošli.

Kolik času to zabere?

Pár měsíců. Musíme zjistit, jakou má ten krém expiraci. Na vývinu krému našeho typu normálně pracuje tým lidí a mají na to třeba rok, v jehož průběhu všechno testují — stabilitu, expiraci a tak dále. To v našem případě teprve musíme uskutečnit, abychom věděli, jaké datum expirace uvést do registračního formuláře. Na tom teď stojí dotažení projektu.

K jakému cíli spějete?

Chceme, aby si krémy albíni vyráběli sami. Od počátku komunikuji s albínským aktivistou, jehož jméno je Kwame Adrews Dakhlo a který pracuje pro organizaci Engage Now Africa, což je lokální pobočka americké mormonské organizace. Právě oni mají jako jedni z mála program pro albíny. Dělají osvětu, rozdávají krémy — to jim jsem na samém počátku celé akce dovezl těch sedmdesát kilo krémů a oni je předávali dál. Oni jsou ti, kdo bude krémy vyrábět a budou na to zaměstnávat další albíny.

Takže chcete projekt udržet v nekomerčním režimu?