Život se suchem
Filip OutrataŽivot v éře sucha, usychajících stromů a mizejících lesů nemusí být jen smutný a vyprahlý. Může být, paradoxně, plný tvořivosti, smyslu i dosud nedoceněné krásy.
Při projíždění a procházení českou krajinou, ať už venkovskou, nebo městskou, si letos víc než jindy všímám uschlých nebo usychajících stromů. Nejde si toho nevšímat — usychají jednotlivé stromy v alejích, usychají stromy v parcích, tu a tam se objevují hnědé fleky suchých smrků nebo borovic v jinak zelených svazích kopců. Tam, kde ještě loni byl souvislý neporušený les, je teď světlina.
V našem parčíku v Krči je malinkatý kopeček, na který rychle běžíme s bobem, kdykoli napadne sníh. Abychom ho stihli, než roztaje. Na vršku tohohle kopečku je teď, v půlce léta, dobrá polovina stromů uschlá. Půda, která kopeček tvoří, musí být proschlá až na kost.
Ale o moc líp na tom nejsou ani stromy dole pod kopečkem. Topoly melancholicky pouštějí na zem jasně žluté listy. Pro letošek zavírají krám. Jsou už řádně proschlé; kolik jich uschne letos, kolik napřesrok... uschla i útlá borovice, pod níž jsem před několika lety našel krásné žampiony lesní. Je to tak smutné, že se to nedá ani vypsat.
Já jsem sílu stromů ocenil až s léty.
Na přelomu tisíciletí jsem koupil vcelku pěkný panelákový byt. 11. patro, v blízkém dosahu obchod, večerka, školka, škola, kino, byl dál od větších velkoměstských rušných ulic, poblíž lesoparku...............
Až později mi došlo, že v tomhle kousku města jsou stromy vlastně všude -- v ulicích, ve dvorech, na prostranstvích...
Jen před domem máme skoro dvacet stromů.
A různé stromy.
Duby, břízy, javory, tisy, jeřabiny, ořešáky, osiky, lípy.....
Když si k večeru sednu na úzkou, východně orientovanou terasu, která se táhne přes dva pokoje, sedím jen pár metrů nad korunami stromů, začínají mi přímo pod nohama, jsou tak blízko, že si do nich mohu skoro sáhnout......... a táhnou se přes několik ulic až k začátku pár set metrů širokého klínu lesa, který z předměstí v dlouhém pásu proráží až do souvislé městské zástavby naší čtvrti.
Když tam tak v podvečer člověk sedí, poslouchá zpěv ptáků, útržkovité hovory lidí dole na ulici, pozoruje koruny stromů hýbající se ve větru........... přichází jakýsi vnitřní pokoj. Nedá se to nějak vysvětlit, prostě ta živá zelená masa stromů dělá ten malinký mikrokosmos podmanivým, nabíjejícím, krásným.
Celé místo je opravdu přátelské i pokud jde o místní lidi.
A já si myslím, že ty stromy na tom mají velkou zásluhu.
A jsem hluboce přesvědčen, že městská obytná zástavba by měla být hustě prostoupena stromy.
Mají blahodárný vliv...
https://img35.rajce.idnes.cz/d3501/15/15635/15635163_8a73e01c3fdd05a9d5225e10c4634e33/images/2019-07-21_100204.jpg?ver=3
-------------------------------
Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal vynikající jazzové album Bababaloo od hráčky na hammondy Barbary Dennerlein:
spotify:album:6kO4v6oppKSPrH20JklW30
díky i za ten hudební tip!