26 států federace a 375 měst po celé Brazílii zasáhla v pátek 14. června první generální stávka od nástupu krajně pravicového prezidenta Jaira Bolsonara. Zúčastnily se jí statisíce protestujících a podle odhadů pořadatelů na 45 milionů pracujících, od řidičů městské hromadné dopravy, přes zaměstnance bank a státních podniků včetně ropného gigantu Petrobras, až po učitele a vysokoškolské profesory.

Zdaleka největší sílu měla stávka ve velkých městech na chudším severovýchodě země, kde většina obyvatel v podzimních volbách hlasovala proti Bolsonarovi. V Natalu, hlavním městě státu Rio Grande do Norte, tak kupříkladu zaplnilo ulice osmdesát tisíc lidí, v Salvadoru (Bahia), Recife (Pernambuco) nebo v samotné Brasílii se pak podařilo prakticky zcela přerušit provoz autobusů a metra a ve většině veřejných škol neprobíhala výuka.

Zaměstnanci metra celý den stávkovali také v pátém největším městě Belo Horizonte (Minas Gerais). Naopak největších metropolí São Paulo a Rio de Janeiro se mimo jiné díky předběžným opatřením soudů omezení dopravy prakticky vůbec nedotkla, přestože také zde zhruba sto tisíc protestujících zablokovalo důležité třídy a v Riu probíhaly zřejmě největší střety mezi demonstranty a policisty.

Proti reformě

Stejně jako zatím poslední generální stávku v dubnu roku 2017 svolalo letošní akci dvanáct největších odborových organizací na protest proti dlouho připravované — a stejně dlouho odkládané — reformě penzí. Zatímco tehdy se ji snažil Kongresem protlačit rekordně neoblíbený prezident Michel Temer, který do úřadu nastoupil po impeachmentu Dilmy Rousseffové, letos ji v lehce pozměněné podobě převzal jeho nástupce Jair Bolsonaro.

Na prosazení důchodové reformy v podstatě stojí a padá jinak do desítek stran roztříštěná pravicová většina v Kongresu a zároveň se bez výrazných změn s největší pravděpodobností neobejde silně zadlužená státní pokladna. Zásahy do penzijního systému jsou ale u většiny obyvatel z pochopitelných důvodů mimořádně nepopulární.

Ve stále upravovaném návrhu se mimo jiné počítá se zavedením dosud neexistující dolní hranice pro odchod do důchodu na 65 let pro muže a 62 let pro ženy, se zvýšením počtu odpracovaných let pro nárok na odchod do penze, nebo s nárůstem povinných odvodů. Kromě toho by se měly zpřísnit podmínky odchodu do důchodu pro dosud zvýhodňované učitele, snížit se penze invalidům a v mnoha ohledech se budou postupně narovnávat mírnější podmínky pro ženy.

Ústupky

Navrhovatel už z reformy odstranil některé kontroverzní elementy, jako bylo snížení státní pomoci pro důchodce nad 65 let s obzvlášť nízkými penzemi a redukce výhod pro pracovníky v zemědělství, jimž se měl rovněž zvednout věk odchodu do důchodu, počet odpracovaných let a navíc se na ně měly vztahovat tvrdší kontroly.