V pátek se v chilském hlavním městě Santiagu formálně zrodila nová organizace, která si klade za cíl integraci jižní Ameriky. Jihoamerické fórum pro pokrok a rozvoj (portugalská zkratka Prosul, španělská Prosur) by mělo zatlačit na Venezuelu a — slovy chilského prezidenta Sebastiána Piñery — sjednotit „demokratické země věnující se volnému obchodu“.

„Prosul je aliance pro demokracii, je to významný pokus oživit integraci jižní Ameriky,“ vysvětlil kolumbijský prezident Iván Duque, považovaný spolu s Piñerou za „otce-zakladatele“ celého projektu. Členy nového společenství se zatím stalo osm zemí, kromě Kolumbie a Chile ještě Argentina, Paraguay, Ekvádor, Peru, Guyana a Brazílie, jejíž prezident Jair Bolsonaro byl ve stejnou dobu v Santiagu na své první oficiální návštěvě v latinskoamerickém regionu.

Alespoň pro tuto chvíli se ovšem nepřipojí země s vládami nalevo od středu: Bolívie, Uruguay, Surinam a samozřejmě Venezuela. Zástupce faktického vládce Venezuely Nicoláse Madura do Santiaga nikdo nepozval a nepřijel ani opoziční vůdce Juan Guaidó, jehož všechny sdružené státy uznávají za legitimního prezidenta.

Bez byrokracie a ideologie?

Prosul by měl sloužit především jako diskusní fórum o tématech jako je infrastruktura, energetika, bezpečnost, zdraví nebo organizovaný zločin. Se vznikem organizace je podle všeho spojená jen malá byrokratická zátěž, čímž by se měl odlišovat od skomírající Unie jihoamerických národů (Unasul), již před deseti lety s velkými nadějemi zakládali levicoví vůdci regionu v čele s Hugem Chávezem, brazilským prezidentem Lulou da Silvou a argentinskou prezidentkou Cristinou Fernándezovou.

Součástí Unasulu měla být kupříkladu banka, 99 členný parlament, soudní dvůr nebo jednotná měna. Z velkých plánů však zbylo jen málo a většina sdružených států mezitím pozastavila členství, případně úplně vystoupila. Naposledy tak 13. března učinil Ekvádor, jehož prezident Lenín Moreno organizaci pranýřoval za „perverzní politikaření samozvaných socialistů 21. století“ a dokonce oznámil, že chce získat zpátky nákladnou budovu generálního sekretariátu v hlavním městě Quito, aby ji místo toho využil jako sídlo plánované indiánské univerzity Amawtay Wasi.

Prosul by podle vyjádření chilského ministra zahraničí Roberta Ampuera měl „prolomit pět let paralýzy“ v procesu integrace jižní Ameriky a na rozdíl od Unasulu by „neměl sloužit jako nástroj ideologického vylučování“. To samé tvrdí i prezident Piñera, který si nový blok představuje jako společenství „bez ideologie a byrokracie, ale s naprostým závazkem vůči svobodě, demokracii a lidským právům“.

Exkluzivní skupina

S touto interpretací nicméně nesouhlasí četní kritici, podle nichž je naopak Prosul zcela typickým plodem v regionu momentálně dominující konzervativní ideologie. Z tohoto důvodu — a kvůli absenci Mexika — organizaci odsoudil například chilský sociálně demokratický exprezident Ricardo Lagos.

Ideologizaci projektu dokazuje i exkluzivní charakter vznikajícího bloku. Dokonce i Unasul se svého času alespoň pokusil integrovat všechny státy jižní Ameriky včetně těch s momentálně pravicovou vládu, jako byla Kolumbie prezidenta Álvara Uribeho. Zato v nové organizaci nebude ani vyloženě umírněná Uruguay, jejíž prezident Tabaré Vázquez přidal ještě kritiku příliš velkého množství neúspěšných integračních projektů.

„Už teď existuje v Latinské Americe nespočet regionálních integračních procesů: Společný trh jihu (Mercosul), Společenství latinskoamerických a karibských států (Celac), Latinskoamerická integrační asociace (Aladi),“ vyjmenoval Vázquez několik příkladů. „Jsme rétoricky vůbec nejintegrovanější část světa, ale zároveň jsou naše integrační procesy nejméně efektivní. Jak dlouho ještě budeme vršit jeden nový projekt na druhý?“

Nadbytek organizací

Jak navíc upozorňuje chilský politický analytik Patricio Navia, Prosul na rozdíl od některých již existujících organizací nemá žádný jasný účel a postrádá konkrétní mechanismy. „Pro tlak na Venezuelu už existuje Limská skupina,“ zmiňuje Navia neformální skupinu latinskoamerických států a Kanady, která vznikla kvůli řešení venezuelské krize. „A co se týče praktičtějšího řešení obchodních otázek, máme Pacifickou alianci a Mercosul.“

Projektů s cílem integrovat jižní nebo Latinskou Ameriku je skutečně bezpočet — kromě již zmíněných třeba Andské společenství založené již v roce 1969 nebo čistě chávistický Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky (Alba). Drtivá většina z nich přitom funguje zcela formálně nebo je paralyzovaná vnitřními spory, jako v případě donedávna relativně úspěšného Mercosulu, kde se před pár lety bojovalo o přijetí Venezuely a momentálně se v něm střetávají protekcionistické politiky jednotlivých států do takové míry, že se v Argentině otevřeně hovoří o konci organizace.