Ave crux, spes unica — česky Vítej kříži, jediná naděje. Tato latinská věta se někdy uvádí ve spojitosti s příběhem Edith Steinové alias sestry Terezie Benedikty od Kříže, která ji použila i ve svém posledním vzkazu z koncentračního tábora. Vlastně jde o verš ze starobylého křesťanského hymnu Vexilla regis prodeunt (Kourouhve krále ční vzhůru) pocházejícího z konce šestého století.

Proč vlastně Edith napsala tu větu ve svém vzkazu z koncentráku?

Narodila se v roce 1891 ve Vratislavi, v ortodoxní židovské rodině. Od třinácti let prý se považovala za ateistku. Byla to dívka s nadprůměrnou inteligencí, kterou touha po poznání pravdy přivedla až k univerzitnímu studiu filosofie a psychologie. Stala se asistentkou filosofa Edmunda Husserla, zakladatele fenomenologie.

Ve třiceti letech ji prý uchvátil náhodně objevený životopis Terezie z Avily. Tak silně, až v ní zahořela touha stát se křesťankou a mystičkou jako Terezie. Matka její křest nesla velmi těžce. Ortodoxní židovské rodiny se s odpadnutím svých členů od víry vyrovnávaly nesnadno. Pokládaly to za zradu Hospodina a jeho lidu. Křest byl snad ještě horší než ateismus. Ten totiž mohl být překonán návratem k praktikování víry. Bývalo zvykem se s odpadlíkem přestat stýkat. Oddělit se od něj. Někdy se dokonce stávalo, že mu rodina vystrojila symbolický pohřeb.

Edith ovšem svou konverzi nechápala jako odvrat od židovství, nýbrž jako jeho rozvinutí či vyústění. Proto se s matkou snažila smířit, snažila se ji přesvědčit, že křesťanství má k židovství velmi blízko a chvílemi se jí to snad i dařilo. Spolu s apoštolem Pavlem si horoucně přála, aby všechen židovský lid přijal Krista. Těžko nesla nepochopení.

Ve své víře šla Edith tak daleko, že v roce 1934 vstoupila do řádu bosých karmelitek, kde se musela podrobit přísné řeholi. Ona, která byla zvyklá psát vědecké texty, byla zpočátku omezena i v psaní korespondence. Teprve po nějaké době řád odhalil její nadání a mohla psát studie o svatém Janu od Kříže.

Karmel je biblické místo — hora, na jejímž vrcholu chtěl kdysi prorok Eliáš předvést svým bývalým souvěrcům, kteří se odvrátili od Hospodina k Baalovi, důkaz Hospodinovy moci, a proto dal nahoru navršit dříví a promáčet je vodou. Hospodinův oheň mokré dříví zázračně zapálil, čímž byli odpadlíci získáni zpět.

Jako se na Karmelu mokré dříví mění v plamen, tak si Bůh bere zpět to, co je jeho. Zmocňuje se duší, které si předem vyhlédl. Nechce jejich smrt, chce jejich život. Sám totiž touží jako živá voda tryskat z jejich nitra.